• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Jejich osudem se stala Velká válka. Padlí a zemřelí vojáci ze Slánska

To je název obsáhlé faktografické knihy, vydané spolkem Wotrubia, se sídlem ve Slaném – Otrubech. Autorem je Pavel Bartoníček, v letech 2002–2022 zastupitel města, jehož jméno bylo téměř 12 roků spjato s vedením slánské radnice. Ekonom a politolog, organizující každoroční historické konference Slaný a Slánsko ve XX. století (letošní 18. ročník se bude konat v sobotu 8. listopadu) a z nich vydávané sborníky.

Jméno Pavla Bartoníčka je známé díky úspěšným dlouholetým komunálním aktivitám ve Slaném (blíže viz

www.slanskelisty.cz/sl/zpravodajstvi/180711prvni.php, www.slanskelisty.cz/sl/zpravodajstvi/180814pavel.php www.slanskelisty.cz/sl/zpravodajstvi/020922pavel.php), 

spolku Wotrubia a horské chatě Lusitania v Jizerských horách (blíže viz

www.slanskelisty.cz/sl/zpravodajstvi/04pavel.php). 

Co Vás však přivedlo k tématu první světové války a obětí z našeho regionu?

Vždy na mě neuvěřitelně silně působil tzv. nemocniční hřbitov ve Slaném, kde leží vojáci, zemřelí ve slánské nemocnici. Rovněž jsem chtěl vědět, kdo byli muži, uvedení na jednotlivých památnících v regionu a některých hrobech, jaké byly jejich osudy. A protože se tomuto tématu nikdo nevěnoval, rozhodl jsem se tím zabývat sám.

Výsledkem toho zájmu je téměř dvacetileté bádání, obsahující výzkum okolo stovky hřbitovů, několika stovek pomníků a pamětních desek a přes 1.500 podaných žádostí o dochované personální dokumenty ve Vojenském historickém archivu v Praze.

Kniha má podtitul Padlí a zemřelí vojáci ze Slánska, zabývá se však širším územím. Jakým přesně?

Základem zkoumaného regionu je území bývalého soudního okresu Slaný, rozšířené o další obce, které projevily ochotu zajímat se podrobněji o své zemřelé vojáky. Výsledná mapa celého území, obsažená v knize, ukazuje obce Slánska a Perucka, ležící v současnosti na území dvou krajů (Středočeský a Ústecký) a tří okresů (Kladno, Louny, Rakovník). Území je ohraničeno od severu obcemi Pátek a Radonice (součásti městyse Peruc), na západě to jsou Žerotín, Bílichov, Čelechovice a Ruda, nejjižnější Tuchlovice, Srby a Libušín, nejvíce na východě jsou Koleč, Ješín a Hospozín.

Rakousko-uherská armáda válčila nejprve na srbském a ruském bojišti, později se přidala italská, rumunská, francouzská a makedonská fronta. Kteří vojáci se během války dostali nejdále?

Kniha obsahuje mnoho zajímavých osudů, bohužel všechny končí tragicky. Ať se jedná o vojáky monarchie, či legionáře v Rusku, jejichž hroby byly rozesety podél celé trasy jejich tehdejší anabáze. Velké množství vojáků zemřelo či se stalo nezvěstnými v Albánii, jeden zajatec zemřel ve Finsku (na hranicích se Švédskem), další byl pohřben na britském hřbitově u Soluně v Řecku, jeden z legionářů je pohřben v čínském Charbinu. A samozřejmě řada mužů je na hřbitovech zajateckých táborů v bývalé Střední Asii, patřící tehdy carskému Rusku.

Vojákem ze Slánska, kterého však válečný konflikt zavedl od domova nejdále, byl námořník Jaroslav Šrajer. Narozený v Poštovicích a domovsky příslušný do Břešťan. Jako člen posádky křižníku Císařovna Alžběta se na Dálném Východě zapojil do obrany německé kolonie Kiaučou a od 7. listopadu 1914 až do konce roku 1918 pobýval v japonském zajetí. Poté byl zařazen do československého vojska na Sibiři a začátkem března 1920 zemřel na tyfus ve Vladivostoku, kde byl rovněž pohřben.

Zajímavý je rovněž osud poddůstojníka Bohuslava Peterse ze Slaného, který byl zajatý během bojů proti carské ruské armádě. Z Ašchabadu v asijské části tehdejšího Ruska (nyní hlavní město Turkmenistánu) se mu přes Persii (nyní Írán) podařilo prchnout do spojeneckého Turecka, kde se zúčastnil dalších bojů po boku turecké armády. Po svém návratu do rodné monarchie byl zařazen ke znovuobnovenému pěšímu pluku č. 28 a odeslán na italské bojiště, kde koncem ledna 1918 padl v boji. Uniforma i osmanská Válečná medaile, nazývaná Železný půlměsíc či Gallipolská hvězda s dekretem, patřící B. Petersovi, se dochovaly do současnosti.

V Turecku působil též zdravotník Josef Kolský, příslušný do obce Ruda, který koncem února 1918 zemřel na skvrnitý tyfus v nemocnici v Istanbulu. Jeho hrob je v bývalém hlavním městě Osmanské říše dochován do současnosti.

Co se stalo impulsem k ukončení bádání a vydání výsledků tiskem?

Vydat knihu jsem se rozhodoval několik let po sobě a vždy to odložil, protože se objevovala nová jména a nové zdroje informací, ze kterých bylo možné čerpat. Nepoužil bych proto u mého výraz bádání ukončení, ale spíše přerušení, protože jde o proces, který nikdy nemůže být zcela ukončen. Přesto je v určité chvíli třeba seznámit veřejnost se jmény mužů, kteří jsou v jednotlivých obcích již většinou zapomenuti.

Výsledným a rozhodujícím impulsem byla proto dotace z Ministerstva obrany ČR, kterou spolek Wotrubia na vydání knihy obdržel. Vážím si spolupráce mnoha lidí, kteří přispěli ke zdárnému výsledku knihy, stejně jako všech, kteří pomohli vydání finančním darem, za což jim děkuji. Musím však jednoznačně konstatovat, že bez ministerské dotace č. 107D991002441 by kniha v současné podobě nevznikla.

V archivních dokumentech jsem po mužích ze Slánska pátral ve větší šíři, než je dána rozsahem regionu v knize. Mám proto ve svém archivu samozřejmě i další obce, po jejichž vojácích, zmizelých ve víru války jsem pátral. Stejně jako mám napsaných více medailonků jednotlivých vojáků, které se však do knihy, jakkoliv rozsáhlé, také nedostaly. Zahrávám si tedy s myšlenkou, časem vydat pokračování, či druhý díl, ale nic zatím neslibuji ani sobě, ani čtenářům.

Budu však rád, když se mi ozvou lidé, kteří mají doma fotografie, deníky, korespondenci, či jiné dokumenty vztahující se k válce a jejich předkům či příbuzným, od kterých bych si mohl pořídit kopie a tím své bádání opět rozšířit. Můj e-mail je bartonickovi@iol.cz.

Jak tedy vypadá samotná kniha?

Kniha je poměrně obsáhlá a rozdělená do tří částí. První tvoří abecedně řazený seznam obcí s fotografiemi příslušného památníku či pamětní desky a podrobným soupisem všech vojáků k ní náležících. Druhá část obsahuje medailonky vybraných vojáků, jejichž osudem se stala Velká válka. V abecedním seznamu zemřelých či nezvěstných mužů nejsou činěny rozdíly mezi vojáky monarchie a legionáři (kteří byli původně rovněž příslušníky c. a k. armády), protože smrt mezi nimi rozdílu také nečinila.

Závěr pak patří abecednímu seznamu jmen všech mužů, které kniha obsahuje, s obcemi u kterých se o jejich osudu lze dočíst. Ten považuji za potřebný kvůli přehlednosti. Ne každý bude mít zájem knihu okamžitě číst stránku po stránce a budou ho zajímat nejprve třeba jen příjmení, vyskytující se mezi jeho příbuznými. A také je zde velká část mužů, kteří se narodili, nebo žili mimo region a tak kniha bude zajímavá i pro čtenáře z oblasti širší, než je pouze region daný konkrétními obcemi ze Slánska a Perucka.

Součástí knihy jsou nejen fotografie památníků a pamětních desek, ale i některých hrobů či kenotafů, kopie fotografií a vybraných materiálů získaných z vojenského či rodinných archivů. Šeď smrti a monotónní seznam jejích obětí doplňují také fotografie Jindřich Byšického (1889–1949), nadporučíka c. a k. armády a stavitele žijícího ve Velvarech (díky ochotě jeho vnuka Michala Rybáka) a umělecká díla českých autorů ze sbírek Galerie Středočeského kraje (GASK) v Kutné hoře, věnovaná válečnému prožitku a za války 1914–1918 též vzniklá. Autory jsou Jan Autengruber (1887–1920), Karel Boháček (1886–1928), Otto Gutfreund (1889–1927), Miloslav Holý (1897–1974), Jaroslav Jareš (1886–1967), Pravoslav Kotík (1889–1970), Arno Naumann (1887–1959), Ladislav Šaloun (1870–1946), Lev Šimák (1896–1989), Václav Špála (1885–1946) a Karel Štika (1898–1975 ).

Některé informace, tradované v rodinách zemřelých vojáků, mohou působit protichůdně k archivním dokumentům. Jak tyto rozpory v knize řešíte?

Rodinné dokumenty jsou poměrně přesným zdrojem informací, komplikovanější je to u poválečných přepisů jednotlivých archivních dokumentů. Obecně sice platí, že čím více dokumentů a rozdílných zdrojů informací, tím lépe. V konkrétním případě ale můžeme nalézt u vojáka např. informaci o úmrtí v Rusku a současně na italské frontě. Po více než sto letech od konkrétní události je nejen velmi těžké, ale také zcela neprofesionální, přiklonit se pouze k jedné z variant. To je důvodem, proč je v tabulkách na posledním místě vždy sloupec Zdroje. Zde jsou uvedené veškeré odkazy a původ rozdílných informací si každý čtenář může ověřit pomocí zde obsažených údajů.

Zabýváte se také osudy těch, kteří válku přežili?

Bádání o mužích, kteří z dané obce byli odvedeni do válečného konfliktu, je rovněž potřebné. Jejich osudy jsou v obcích mnohdy zcela neznámé, ačkoliv jsou někdy velmi zajímavé. Rodáci po válce často žili v jiných místech vlasti, či byli skoupí na sdělování svých zážitků ze světové války, zvláště pak, když nebyli legionáři, které československá první republika jednoznačně preferovala. Byli mezi nimi rovněž oběti židovské, nebo odbojáři z let 1939–1945, o nichž se často neví, jestliže po návratu z války žili mimo Slánsko.

První obcí, která se tohoto úkolu úspěšně zhostila, jsou Třebichovice. Almanach k 700. výročí první písemné zmínky o obci, připravený k vydání v letošním roce, nejen, že obsahuje část věnovanou nejznámějšímu rodákovi z Třebichovic, diviznímu generálovi Bedřichu Neumannovi (1891–1964), ale jeho součástí je též samostatná rozsáhlá studie Třebichovičtí muži ve válce světové. V ní jsou popsány osudy 54 mužů, jejichž životy poznamenala válka. A některá zjištění jsou velmi překvapivá. Když se totiž autoři nespokojí s pouhým přepisováním již napsaného, či čerpáním informací z tiskovin, kde údaje nejsou dostatečně ověřené, ale bádají v archivních dokumentech, vždy to přináší nové informace. A čtenáři třebichovického almanachu budou mnoha dosud neznámými fakty jistě potěšeni.

Jak zjišťujete na hřbitovech, zda se jedná o bývalého vojáka monarchie, když tato informace není na hrobě uvedena?

Pro zjištění, zda byl muž, zemřelý dávno po válce, příslušníkem armády bývalé monarchie, však musíte mít opravdu detailní místní znalost. Příkladem je hřbitov okolo kostela Sv. Jakuba Většího v Lidicích u Otrub, kde lze, máte-li tuto znalost, nalézt několik příslušníků c. a k. armády. František Hořejší (1898–1953; c. a k. expediční sbor ve Francii), Josef Kšanda (1880–1939; IR 102), Václav Duras (1884–1943; IR 28) a Antonín Tarant (1883–1947; IR 28). Osudy posledních dvou přibližují samostatné medailonky v knize. Na jiných hřbitovech jsem zatím takto úspěšný nebyl.

Kdy se mohou čtenáři s knihou seznámit?

Slavnostní křest knihy, spojený s mojí přednáškou, či spíše besedou, je připraven v úterý 22. dubna od 18 hodin v přednáškové místnosti slánské knihovny. Všichni zájemci jsou srdečně zváni. Vstup je zdarma, což je nepsaná tradice u akcí pořádaných spolkem Wotrubia.

Děkuji za rozhovor.

Zkrácená verze rozhovoru byla pod stejným titulkem zveřejněna v tištěné verzi Slánských listů v březnu 2025 na straně 1 a 9.

Libor Pošta
06. 03. 2025, 18:36

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.