Babička říkala, že by nějakého chtěla, že by chtěla fenku Barunku. Když odjeli, tak jsem s mamkou uspořádala pátrací akci po malém štěňátku, které by bylo k odběru koncem července. Ale pořád jsme měly pochyby, že to babča nemyslela vážně. Nakonec jsme se dohodly, že kdyby ji nechtěla, tak si ji necháme.
Konečně mi padl do oka vhodný inzerát na internetu, ihned jsem tam zavolala a domluvila si schůzku. Druhý den jsme s mamkou jely pro maličkou fenečku toy pudlíka. Byla tak roztomilá a mazlivá. Okamžitě jsme ji začaly říkat Barunka, protože babička si to tak přála. Ale řeknu vám, koupit takové štěně není vůbec levná záležitost.
Nastal den D a my vezli Barunku do jejího nového domova. Dali jsme jí na krk mašly a strčili ji do malé dárkové tašky. Zazvonili jsme u babičky a ta se divila, že nic neneseme, já šla poslední a v ruce jsem měla jen tu malou taštičku, Barča byla kupodivu zticha, takže nebylo poznat, že se v té papírové taštičce skrývá živý tvoreček.
Donesla jsem ji do obývacího pokoje a položila na konferenční stůl. Najednou se ozvalo kňourání a děda se začal šíleně smát. Zavolal babičku, která připravovala kafe. No, byl to docela šok, babička ji nechtěla a řekla, ať si ji vezmeme zpátky, že se nemá o ni kdo starat a že s ní ven chodit nebude. Ale děda byl proti, hned si ji vzal na klín a hladil ji. Řekl, že se o ni postará a když to nepůjde, tak si ji budem muset vzít.
Týden co týden nám babička volala, ať si pro ni přijedeme, že zlobí a čůrá kde nemá. Ale pokaždé, když už jsme se připravovali k odjezdu, tak napsala smsku, že jezdit nemáme, že už je v klidu.
Už je to sedm měsíců, co Baruška bydlí u babči s dědou a nevěřili byste, jak je obletovaná. Babča jí říká ,,ty naše malá baletko“ a když jsem se ptala jestli by ji dala pryč, tak mi odpověděla, že už si život bez ní nedokáže představit. A že by děda brečel, kdyby se Barunce něco stalo, protože je to jeho první pejsek.
Pokaždé když přijdu k prarodičům na návštěvu, tak Barunka spokojeně spinká vedle babičky na sedačce. Vidím, že se má pejsek dobře, protože když se babička vrátí z práce, tak Barča ji olizuje obličej a s radostí ji vítá. Babča se tomu teď už jen směje a říká: ,,Já jsem paní Líbalová a ty jsi paní Lízalová!“. Baruška je nakonec šťastným pejskem a z nechtěného dárku k narozeninám se vyklubal nepostradatelný člen rodiny.
Isabela Moravcová, Gymnázium Slaný, 3. ročník
28. 02. 2010, 13:38
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.52%
Spíše ano
17.70%
Spíše ne
15.72%
V žádném případě
24.06%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01