Naším idolem přece nemusí být jen mediálně známé tváře, ale třeba úplně obyčejní lidé. Jen málokdo si vzpomene na svůj úplně první idol, za kterým se hnal hlava nehlava, chtěl se mu podobat co nejvíce, toužil po jeho objetí a vlídných slovech. Tato modla nám všem hojila rány, laskala nás po vlasech, pozorovala naše první krůčky a slova, milovala nás a stále miluje. Tu osobu na světě nám nikdo nenahradí, je naší oporou, zázemím, první láskou, je nám rodinnou encyklopedií, když si nevíme rady, utíkáme k ní pro moudré slovo. To ona nás naučila slušnosti, naučila nás základním pravidlům lidského chování, vysvětlila nám, co je dobré a co špatné, fungovala pro nás čtyřiadvacet hodin denně, bez přestávky, bez dovolené. A ona osoba není nikdo jiný, než naše úžasná, skvělá a naprosto dokonalá maminka. Jen si zkuste vzpomenout na doby, kdy právě ona pro vás byla středem vesmíru – snažte se alespoň na chvíli zapomenout na každodenní starosti a vrátit o několik let nazpátek, do okamžiku, kdy maminka klečela za zemi, měla rozpřáhnuté ruce a vy k ní utíkali s obrovskou radostí. Když jste byli už jen krůček od ní, odrazili jste se a už jste byli v onom slastném objetí. Maminka povstala, na chvíli vás od sebe odtáhla, dala vám pusu na tvář a pak už jen vnímala sílu a krásu společného dotyku. Není přece jen ona ten největší a nejkrásnější idol, jaký bychom si mohli přát?
Nikola Sedloňová, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
07. 11. 2009, 23:23
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.50%
Spíše ano
17.69%
Spíše ne
15.75%
V žádném případě
24.06%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01