Za všechno může pan Krokodýl...

Jsem pořád malá holka. Moje sny jsou přitažené za vlasy. Někdo nad nimi nevěřícně kroutí hlavou a někdo se jim směje. Kdysi dávno se mi zdál sen, který se mi vryl do paměti. Může to být osm nebo devět let zpátky.

Zdálo se mi, že mě v posteli rafnul krokodýl a já se zmenšila na trpaslíčka. Aniž bych se nadála, tak jsem seděla na krokodýlím hřbetě. Zelená obluda s vypoulenýma očima a hrozivýma zubama se mnou běžela kouzelnou krajinou. Můj pohled padl na leprikóna v zeleném kabátku s úsměvem od ucha k uchu. Mužíček měl u sebe velký kotel plný zlata. Krokodýl zahlédl duhu a už jsme po ní letěli do oblak. Všechny barvy duhy jsem měla na dosah ruky. Zdravila jsem ptáky i mouchy. Kachnám se nelíbilo, že se proháníme po obloze a drze kdákali naštvanou árii. Setmělo se. Krokodýl zamířil ke hvězdám a říkal mi, jak se která hvězda jmenuje. Vysadil mě na mléčné dráze a vyprávěl mi příběh.

Kdysi na mléčné dráze žila kočka, ale protože by ji celou vypila, tak ji poslali na Zem. Kdysi tady žil i kůň, ale chtěl odtáhnout velký vůz, tak šel za kočkou. Krokodýl mi vysvětloval, proč je od nás mléčná dráha tak vzdálená. Přece aby se kůň s kočkou nemohli vrátit. Jeho hlas byl melodický, vnímala jsem ho jako ukolébavku... mamka ze mě stáhla peřinu a bylo po snu.

Při snídani jsem poslouchala rádio. Ptali se, jaké bychom si představovali nejideálnější prázdniny. Přiběhla jsem do obýváku a už jsem měla v ruce sluchátko od pevné linky. Zvedli to. Srdce mi poskočilo radostí. Byla jsem přepojena do éteru. Vyprávěla jsem jim o mém snu a myslím, že se mi tehdy hrozně smáli. Vyhrála jsem kazetu plnou pohádek, kterou mám dodnes někde založenou. Na pana Krokodýla nikdy nezapomenu...

Určitě ano

42.52%

Spíše ano

17.70%

Spíše ne

15.72%

V žádném případě

24.06%