Svědomí

Byl to ten den. Z mlhy se začaly vynořovat dávné vzpomínky a zhmotňovaly se do postav. Tajemných s dlouhými plášti a se zakrytám obličejem, kde jim byly vidět jenom zakalené oči lesknoucí se v měsíčním světle. Pluly po zemi jako přízraky, které neexistují ale přesto je člověk vnímá.

Tušila jsem co to znamená, ale mé ústřižky vzpomínek byly natolik roztříštěné a zmutované, že jsem si nevybavovala nic z té události.

Jednalo se o tu nehodu, kde prý havarovalo letadlo. Jako jediná jsem byla vytažená z trosek a jako jediná nezemřela... Na nic si nevzpomínám, zapomněla jsem..

Postavy chodí dokola a šeptají si: " To je ona, se jménem Vražda... to je ona! Zklamala ve zkoušce! Neudržela svou touhu po smrti na uzdě"

Vzpomínky zasáhly jako blesk z čistého nebe... to já zabila všechny v tom letadle. To ja jsem zklamala...a ty postavy jsou mé svědomí. A jak říkají: Zklamala jsem...

Určitě ano

42.50%

Spíše ano

17.69%

Spíše ne

15.75%

V žádném případě

24.06%