Skauti při rozdávání Betlémského světla ve slánském Infocentru pod Velvarskou branou. Foto Pavel Martiník.
Tradice Betlémského světla sahá až do časů křížových výprav v jedenáctém a dvanáctém století, kdy chtěli křesťané osvobodit Betlém a Jeruzalém z moci mohamedánů. V roce 1986 bylo v rámci charitativní akce „Světlo ve tmě“ ve prospěch nevidomých dětí přivezeno z Betléma světlo do Rakouska a byl tak položen základ této hezké tradici, které se ujali skauti. Od té doby světlo každoročně putuje z rakouského Linze, kam bývá začátkem prosince z Betléma přivezeno, po celé Evropě.
Do této akce se hned po sametové revoluci přihlásili i čeští skauti, kteří letos už po dvaadvacáté světýlko rozvezli vlaky do všech koutů České republiky. Ve městech, ale i v menších obcích se pak světlo rozdává v chrámech, na vánočních trzích, na náměstích, turistických infocentrech, nebo i na obecních úřadech. .
Do Slaného Betlémské světlo přivezli z Kralup nad Vltavou skauti a skautky ze slánského střediska Modrý kruh za dramatických povětrnostních podmínek, kdy plamínek museli chránit doslova vlastním tělem, aby cestou nezhasl, už v sobotu 17. prosince. První zájemci si mohli světlo odnést už 21. prosince na Vánočním koncertě Jakuba Judla v kapli Zasnoubení Panny Marie v bývalé piaristické koleji na Masarykově náměstí. V pátek 23. prosince pak od 13 do 18 hodin světlo rozdávali skauti v novém Infocentru pod Velvarskou bránou, kam přišlo osmdesát zájemců. Jak Slánské listy informoval Pavel Martiník (skautským jménem Poeta), rozdávání se zúčastnili zástupci 1., 2. a 3. oddílu a 7. roje slánského skautského střediska, kteří přímo v Infocentru rozdali světlo osmdesáti lidem a další stovku lidí tímto životadárným světlem obdarovali v jejich domácnostech nebo v penzionu Na Sadech. Světlo donesli i na faru, do kostela sv. Gottharda a do kláštera.
Dramatické okolnosti přebírání Betlémského světla v Kralupech Slánským listům vylíčila Bětka Dyčková (skautským jménem Teniska): „V Kralupech byl Pavel, bratr Honza, sestra Barča, Václav a já. Se světlem nastalo neuvěřitelné dobrodružství a mnohahodinová cesta, protože zhaslo všem, co jej v Kralupech přebírali. I skautům z Kralup a z Libušína. Nestihli jsme vlak a hned pak to zhaslo. Nakonec jsme se dostali domů v dodávce, značně vytřesení a nazelenalí. Museli jsme proto cestu zopakovat a jet pro ně s Pavlem do dolu Mayrau na vánoční trhy, kam ho přivezli kluci z Libušína, kteří si prožili rychlou cestu do Berouna, aby nadjeli vlaku. Potom jsme s Pavlem jeli ještě do Pozdně, pak jsme se do ní vraceli, málem zapadli do bahna, neúspěšně sháněli s další zajížďkou funkční petrolejku. Prostě veselé odpoledne. Mohu se pochlubit, že už jsem kvůli BS absolvovala leccos - mrznutí v kostele, tahání auta ze závějí sněhu pozdě večer - ale tohle cestování s rozbitou lampou a těžkým závanem petroleje bylo, jak my puberťáci říkáme ‚fakt drsný‘.“
Vladimír Rogl
29. 12. 2011, 11:55
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.50%
Spíše ano
17.69%
Spíše ne
15.75%
V žádném případě
24.06%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01