Konzervatoř Jaroslava Ježka

Dnešek jsem strávila na maličko jiné škole, než obvykle – ne na základce u nás ve městě, ale stylově na konzervatoři Jaroslava Ježka. Od faklubu divadel Broadway a Hybernia jsme měli zajištěnou prohlídku muzikálového oddělení právě na KJJ.  Dnešní den jsem si užila maximálně nejen proto, že jsem byla v místě, kde se rodí muzikáloví umělci, ale také proto, že jsem po dlouhé době – většinou několika měsíců – zase viděla své blízké, známé a kamarády.

Hned po vpuštění do budovy jsme se „zabydleli“ na sále, složili si tam věci, pan profesor Klezla nás přivítal a následně jsme se odebrali do místnosti, kde se vyučoval step. Pan profesor nám nejdříve pověděl něco z historie, doporučil literaturu a už se přešlo k praktické části. Společně se studenty 4. ročníku, tedy letošními maturanty, nám předvedl něco ze stepu, popovídal o vybavení a pomůckách a už byl nejvyšší čas vyrazit dál.

Přesunuli jsme se do tanečního sálu, kde už na nás čekalo několik studentů třetího ročníku. Z celé té prohlídky jsem samozřejmě některé znala, jako například už hrající páťáky Tomáše Savku a Markétu Procházkovou, dále Romana Tomeše, Michala Foreta, Kamilu Nývltovou, Patrika Havelku, Vlaďku Skalovou nebo třeba Filipa Kotka. Společně s profesorem Danielem Bičem nám pak oni třeťáci předvedli pár tanečních prvků, sestav a rozcvičení. Následně tančili choreografii na árii Velká píseň o Nilu z muzikálu Kleopatra, kterou si pak někteří odvážnější fanklubáci šli zkusit s nimi. Moc se jim to povedlo a pan profesor je pak i jednotlivě hodnotil, tedy některé z nich.

Další částí prohlídky byla pasáž věnovaná herectví. Znovu se nejprve představili studenti s hereckými cvičeními a scénkami, než dostali šanci opět naši fanklubáci. Řekla jsem si, že by to mohla být sranda a protože herectví mám ráda, šla jsem něco zkusit. Nejdříve to byla hra zaměřená na vnímání partnera, rytmu a soustředění. Dále jsme si já a ještě jeden kluk šli zahrát scénku, že se vidíme poprvé v parku na lavičce a jeden druhému se strašně líbíme. Nejdříve se konalo nějaké nervózní okukování, následně z mé strany točení vlasů na prst, vzájemné přisunování k sobě a potom následoval kratičký, ale zato velmi nervózní rozhovor: „Ahoj…“ „Ahoj…“ „Co ty tady?“ „To víš – na procházce…“ Při téhle replice jsem maličko vypadla z role, protože jsem se začala smát a když jsem viděla okolo sebe lidi doslova válející se po podlaze smíchem, chvilku mi trvalo, než jsem se zase uklidnila. Jinak jsem okolí moc nevnímala, ale občas jsem postřehla, že se někdo směje nebo tak, i když jsem se co nejvíce snažila soustředit na to, co mám hrát. Maximálně jsme si to užívala a na závěr, když jsme se už pomalounku dotýkali rukama, jsem nečekaně ucukla. Tím jsme to zakončili a šli jsme se usadit.

Ovšem ne na moc dlouho, protože za pár okamžiků už jsme mířili na sál, kde nám někteří studenti předvedli písně z různých muzikálů, například Divotvorný hrnec, Dracula, Edith Piaf a další. Zde bych především vyzdvihla výkon čtvrťačky Vlaďky Skalové. Nejen mně, ale i všem ostatním nad její Edith spadla brada. Hlas podobný naší české madam Piaf Radce Fišarové, herecky naprosto excelentní a celkově jsem se divila, jak se v tak malém tělíčku může vzít tolik energie a takový hlas…

Po tomhle všem už byl čas se pomalu odebrat vstříc domovu. Profesor Klezla a následně i jeho kolega Tomáš Beroun ještě něco málo dodali a pak už jsme se hromadně odebrali na metro. K tomu celému dnešku mohu jen říct, že to byla jedna z nejlepších akcí, jaké jsem vůbec zažila. Moc jsem si to celé užila, byla tam uvolněná atmosféra, všechno v pohodě a všichni jsme z budovy odcházeli s úsměvem na rtech – také jsme k tomu měli pádný důvod…

 

Dnes má svátek Richard

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.50%

Spíše ano

17.69%

Spíše ne

15.75%

V žádném případě

24.06%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3442