Otázka: Byli byste schopni a ochotni poskytnout někomu první pomoc?
Dne 15. září se v ulicích Slaného ptal a fotografoval Libor Pošta.
Antonín Švingr, 55 let, ostraha objektu
Ochoten ano, ale jestli bych byl schopen, to nevím.
- Může ta nejistota pramenit i z toho, že jste ještě nikomu první pomoc neposkytoval?
Ano, i z tohoto důvodu mám určité obavy.
- Takže jste určitě rád, že jste se zatím nestal zachráncem…
Určitě jsem rád, protože to není vůbec nic jednoduchého.
- Vadila by Vám krev nebo i pohled na těžce zraněného člověka?
Krev by mi nevadila, ale v tom druhém případě bych si nebyl úplně jistý.
Renata Sailerová, 32 let, cukrářka
Já vůbec netuším, jak bych se v takové situaci zachovala.
- Ale první pomoc byste byla ochotna poskytnout?
Ano, ale asi bych rozlišovala situace – jestli by šlo například o opilce, potácejícího se ne zemi, nebo o vážně zraněnou ženu či dítě.
- Co byste udělala jako první, kdyby před Vámi padl člověk na zem?
Asi bych zkontrolovala, jestli dýchá, zda nemá zapadlý jazyk.
- Měla jste někdy příležitost alespoň asistovat u nějakého případu?
Ne, neměla, akorát jsem jako dítě byla přítomna u toho, když babičku postihla mrtvice.
- Ženy většinou nesnesou pohled na krev. Je to i Váš případ?
Ano, je, ale přesto bych se snažila toto překonat a postiženému člověku pomoci.
- Určitě jste se něco naučila i ve škole…
My jsme v podstatě Husákovy děti, takže nějaký základ máme, i když je pravdou, že jsme se tomu zase extra moc nevěnovali.
Petra Součková, 30 let, momentálně bez práce
Ano, byla.
- Máte s poskytováním první pomoci nějakou osobní zkušenost?
Ne, to nemám.
- Určitě nepěkný pohled na těžce zraněného, krvácejícího člověka by Vás od úmyslu mu pomoci neodradil?
Doufám, že bych to zvládla a v rámci mých možností pomohla.
Milan Tesáček, 55 let, zeměměřič
S drobnou věcí bych si asi poradil, na větší mám manželku, která je zdravotní sestrou.
- Co si třeba představujete pod tou drobnou věcí?
Například dát člověka do stabilizované polohy.
- Proč se bojíte té „větší věci“?
Protože člověk většinou tomu druhému svým neodborným zásahem, i když prováděném v tom nejlepším úmyslu, ublíží.
- Čemu přičítáte to, že poměrně hodně lidí neumí poskytnout první pomoc?
Ti mladší k tomu asi nejsou vedeni a my, ze „staré školy“, jsme v tomto směru byli trénováni třeba při hodinách branné výchovy: Ale to už je 40, 50 let, a za tu dobu, pokud to neděláte častěji, zapomenete. To máte jako s nějakým cizím jazykem. Pokud ho používáte, tak ho ovládáte, pokud ne, vymaže se vám z paměti.
Vladimír Chvapil, 56 let, policista
Ano, to by měl umět každý policista.
- Už jste někomu pomáhal?
Ano, i když spíše se jednalo o záchranu majetku než zdraví. Vlastní hasicím přístrojem jsem uhasil automobil, jehož osádka byla již mimo nebezpečí.
- Jak byste si počínal například při autohavárii, kde by byli zranění lidé?
Samozřejmě záleží na tom, co by zraněnému bylo. Pokud by byl v bezvědomí, dal bych ho do stabilizované polohy, přesvědčil se, zda nemá zapadlý jazyk, jestli dýchá a snažil bych se oživit hlavní funkce.
- Co byste doporučil tomu, kdo chce poskytnout první pomoc, ale neví jak?
Když si někdo neví rady s první pomocí, tak poté, co zavolá záchranku, požádá, aby mu poradili s tím, jak má postupovat. Takže jde jenom o to - chtít. Bohužel, řada lidí jde kolem zraněného, nebo projede kolem havarovaného vozidla a dělá, že nic nevidí.
Petr Hykyš, 33 let, podnikatel
Ano, určitě.
- Za každých okolností?
Samozřejmě, že by záleželo na situace, ale pokud by to bylo v mých silách, tak určitě ano.
- Co kdyby to ve Vašich silách nebylo?
Třeba při nějaké větší autohavárie, bych se snažil zastavit nějakého dalšího řidiče, pokud by nezastavil sám, aby mně pomohl. Pokud bych si nebyl jist tím, jak mám postupovat, dal bych na rady někoho ze záchranky, kterou bych zavolal.
Libor Pošta
15. 10. 2009, 15:20
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.89%
Spíše ano
17.67%
Spíše ne
15.37%
V žádném případě
24.07%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01