• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

V Lotouši záhadně odchází čerpadla a mizí skoby ve zdech. Nikdo neví, co se bude dít dál

Jiří Fejfar musel dát přívod vody do plastu. Kovové trubky prostě za krátký čas zmizely. Foto Sláva Pilík

Jakoby to byl tajemný svět či vliv záhadných sil, mystický Poltergeist, tak nějak vypadá v posledních dvou letech situace v místní části Slaného - obci Lotouš - Písek. Cokoliv použijete kovového do zdí, či jimi vedete, prostě po čase zmizí. Masivní a neuvěřitelná koroze, kterou ani zdaleka nemůže mít na svědomí pouhopouhá vlhkost, přináší občanům i firmám velké škody. Ve studni zůstanou po čerpadlech jen nekorozivní komponenty, vodovodní či topenářské trubky ať již kovové, či měděné se po pár měsících prostě „vypaří“ či „vyhnijí“, obraz ze stěny po roce spadne, protože skoba tam prostě už není.

To jsou zkušenosti občanů této místní části v posledních dvou letech, se kterými si zatím nikdo neví rady. Informace tak neuvěřitelné a neobvyklé, že jsme se na místo vydali.

Své prokazatelné zkušenosti s nevídanou korozí ve svém domě i jeho okolí má i mluvčí Lotouše-Písku, tedy zástupce pro jednání s městem Slaný, pan Jiří Fejfar. „Máme tu škody všichni, já hodnotím to, co jsem musel za tu dobu opravit či vyměnit, na šedesát tisíc korun,“ říká Jiří Fejfar. Zručný automechanik musel spoustu věcí kovových nahradit plastem. Práci má naštěstí zadarmo. Rovněž přívod vody z nedaleké studny během krátké doby zčistajasna zcela zkorodoval a provalil se, tak ho musel celý nově nahradit z nevodivého materiálu. „U čerpadla se prostě rozpadly kovové části a vlastně i hřebík, který zatlučete do zdi, prostě uhnije,“ potvrzuje jedním dechem obyvatel té části Lotouše zvané Písek. Prostě vše kovové, co prochází zdmi, je napadeno neuvěřitelnou silou koroze, kterou něco, nikdo neví zatím přesně co, způsobuje. Rovněž přímo v Lotouši, tedy nějakých tři sta metrů od Fejfarů, jsou problémy. U rodiny Pešulů za poslední rok dvakrát dělali nové topení. „Měli jsme tu staré rozvody, ty jsme dělali již v roce 1969. Téměř čtyřicet let byly jako netknuté a najednou před dvěma lety vše zrezlo,“ říká paní Pešulová. Rodina loni raději přistoupila ke kompletní topenářské rekonstrukci. A aby bylo provždy pokoj, trubky udělali v mědi. Když těsně před zimou chtěli topení uvést do provozu, vytopili si prostě byt. Nové trubky, které měly vydržet dlouhá desetiletí, byly jak rozleptány - masivní koroze zase udeřila. „Vše, co bylo ve zdi, bylo úplně rozleptané. Vůbec jsme nechápali, co se děje,“ říká důchodce Václav Pešula. Při nové rekonstrukci raději trubky do zdi už nedávali, tam, kde jí procházejí, jsou nyní plastové chráničky, také vodovodní vývody ze zdi museli provést v plastu. Podobně jsou na tom také Slivoňovi a další občané. U paní Šandalové neuvěřitelně rychle „odešla“ například vodovodní baterie jen proto, že měla nějaký dotyk se zdí, říkají lidé. Vodovodní trubky neutrpěly, protože jsou z plastu.

Škody a problémy se dotýkají také místních firem. Byli jsme v jedné z nich, která se zabývá zemědělskou technikou - ve firmě Rankcar. To, co jsme tam na vlastní oči uviděli, překonalo vše. Masivní stopy korozivní reakce v místech, kde kdysi vedly trubky, zničená schránka v podstatě nové rozvodné skříně, „tekoucí“ nové ocelové konzole, které znovu drží lana, na nichž jsou ve skladu zářivky (před časem totiž „vyhnily držáky z dvacetimilimetrové oceli, které dosud držely spoustu let). Drží, ale vlastně jen dočasně... „Museli jsme v posledních dvou letech repasovat už tři čerpadla, nevíme jaké škody jsou na kabeláži, která vede ve zdech, korozí jsou již napadeny i kovové části elektrických zásuvek. Stojanová bruska ukotvená ve zdi prostě odpadla, zůstaly jen stopy po zkorodovaných držácích,“ říká jeden z majitelů firmy Karel Rank. Na otázku v čem vidí příčiny těchto velkých škod, odpověděl Karel Rank v tom smyslu, že jde patrně o vliv stejnosměrného proudu ve zdech. Jak se sem do budov občanů Lotouše a výrobních či skladových hal místních firem dostal? „Domníváme se, že jde o působení ochrany vysokotlakého plynového vedení, které vede těsně za obcí,“ říká majitel firmy. Firma Rankcar nechala také vypracovat odborné posouzení tohoto vlivu. Podle našich informací posudek, který zpracoval odborník z akademického prostředí, mluví o tak zvaných „bludných proudech“, které mohou znamenat společně s vlhkostí mnohonásobně devastující účinek koroze.

„Bludný proud je jev, který se vyskytuje při stejnosměrném napájení obvodů všude tam, kde je buď úmyslně, či náhodně jeden pól zdroje uzemněn. Problém spočívá v tom, že proud se vrací do zdroje nikoliv po korektním vodiči, ale částečně vodivou zeminou. Tam dochází postupně k její elektrolýze a rozrušování. Pokud je navíc vlhká a jsou v ní uloženy kovové předměty z různých kovů, pak se celek chová jako korozní článek a kovové předměty (vlastně elektrody) jsou chemicky rozrušovány korozí,“ tolik naučná encyklopedie.

V Lotouši, ve vsi, kde převážná část domů nemusí být, podobně jako jinde, nijak výrazně a pečlivě izolována, patrně mohly tyto zmíněné bludné proudy proniknout z okolí také do zdí a začal prostě „tanec“. Vše podle neověřených informací směřuje k místu, kde je kontrolní stanice vysokotlakého plynového vedení. Údajně zde je hlavně kvůli ochraně proti korozi zařízení využíván stejnosměrný proud 24 V. Zde by tak mohl být také zdroj bludných proudů, vždyť stanice je velmi blízko cca 20 m od posledního stavení. Podle našich informací podle současných norem už vysokotlaká zařízení musí mít vzdálenost 50 metrů od posledního stavení. Také vzhledem k blízkosti domů by tu tedy mohlo být místo, kde vlhkou zemí prochází bludné stejnosměrné proudy do vlhkých základů. Bylo by to samozřejmě i místo, kde by se problémy mohly odborným zásahem dobře odstranit. Provozovatel RWE ale mlčí, přestože byl kvůli potřebné kontrole osloven. Lidé a firmy v Lotouši se snažili nejdříve vše řešit sami, a když se jim to nepodařilo, obrátili se písemně na starostu města Slaného. A co k tomu říká právě starosta Ivo Rubík? „Ano, o situaci v Lotouši již vím. Podle jednoho posudku, který směřuje právě ke stanici vysokotlakého plynu, tam existují bludné proudy, které mohou lidem způsobovat uvedené škody,“ potvrzuje starosta. Jak říká, stížnost občanů projednal telefonicky nejdříve na ústředí plynárenské společnosti v Praze, aby dále měl snahu korespondovat s konkrétní pobočkou, která má tento úsek na starosti. V Ústí ale jeho dopis na podzim minulého roku přijali, ovšem dosud vůbec neodpověděli. „Psal jsem, že bych byl rád, když tu je nějaké takové podezření, aby se tomu věnovali, na místě vše fyzicky zkontrolovali a neřešili to jen z místa svého úřadu,“ pokračuje Ivo Rubík. Plynárenská společnost ale dosud mlčí a lidé platí za škody, za které vůbec nemohou.

Možná, podobně jako Pešulovi, všechno v domě postupně lokálně odizolují od agresivních zdí a na obrazy si pořídí skoby z umělé hmoty, ale ve studnách jen těžko (protože vodovod v obci neexistuje) zařídí, aby se do nich zemí bludně se procházející a elektrolýzu vyvolávající proud neproháněl. Přitom mamutí společnost jakou RWE skutečně je, by měla mít jistě dostatek prostředků, aby prokázala, že lidé netrpí její vinou, nebo aby zařídila na své náklady vyřešení situace, ve které by bylo velkorysé, kdyby i nahradila prokazatelné škody na majetku občanů. Nevíme, jak to je. Snad to nebude absurdní v tom, že kvůli odstranění koroze plynového potrubí trpí nyní následky mnohonásobně agresivnější koroze, než je obvyklé, desítky obyvatelů a firmy v okolí.

V současné situaci lidé ani firmy neví jak s problémem dál naložit. Možností by prý bylo podat kvůli působeným škodám trestní oznámení na neznámého pachatele. Možná by se v rámci vyšetřování dosud nehybné ledy v řešení bludných proudů aspoň trochu začaly hýbat.

Sláva Pilík
30. 06. 2010, 11:08

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

mirek - 06. 07. 2010, 23:16:17
Záhadný Písek - Lotouš
Skoby ve zdech mně snad zatím drží, nicméně čerpadlo ve studni v poslední době měním tak cca po 2 až třech letech. Ani mosaz nevydrží, o pochromovaných vodovodních bateriích nemluvě.