• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Pátrali jsme po osudu nové slánské Jabloňové ulice

Čtrnáctiměsíční František Brtinský - nový obyvatel Jabloňové. Foto Sláva Pilík

Krátký článek ve Slánských listech č. 3/11 informoval o tom, že Slaný bude mít novou ulici. Ta vznikla v nové zástavbě rodinnými domy na místě bývalých ovocných sadů, nahoře nad lokalitou ve Slaném známou jako „V Ráji“ blízko posledních ulic O. Scheinpflugové a Fügnerovy na severním okraji města. Běžná informace o schváleném názvu ulice Jabloňová se nakonec stala počátkem mého pátrání. V konci článku jsem totiž uvedl pochybnost o tom, zdali lidé, kteří si přejí právě název Jabloňová, ví, že tady kdysi nebyly sady jabloní, ale spíše višňovky.

Internetovou poštou mi totiž přišla krásným neútočným emailem výhrada manželů Brtinských, kteří v budoucí Jabloňové ulici bydlí, a jak jsem snad dobře pochopil, byli jedněmi z těch, kteří chtěli namísto jiných návrhů pojmenovat ulici romantickým názvem „Jabloňová“.

„Jak jsme si znovu ověřili u předchozího majitele původního sadu, byly převažujícími ovocnými dřevinami opravdu jabloně,“ ohrazují se Bára a Zbyněk Brtinští v textu dopisu s tím, že nechtějí být v místě považováni za poplety. Odlehčený „mejl“ končí žádostí o uveřejnění tiskové opravy s tím, že oba manželé si dovolují jako útěchu pro můj zdroj informací darovat mu višně v čokoládě jako vstřícné gesto k ukončení celého „dramatu“.

Předáním čokoládových višní z Jabloňové ulice by vše možná mohlo i končit, ovšem zdrojem mých informací byl starosta města Slaného Ivo Rubík a na jeho tiskovce by přece k omylu dojít nemělo. A tak jsem slíbil do Jabloňové ulice, že vypátrám, jak to tedy se sady v místě nynější moderní rodinné zástavby bylo. Získal jsem telefonní číslo na posledního majitele ovocných sadů pana Ivana Jelínka. Ten žije nyní již v Praze, je mu sedmdesát let a do telefonu se mi ochotně vyzpovídal. „Koupil jsem sady, kde se nyní staví, někdy v roce 1995. Tehdy s tím výhledem, že si tam v budoucnu postavím rodinný domek. Jenže jsem nemohl. Dle tehdejšího územního plánu to nebylo území vyčleněné pro stavební účely,“ říká Ivan Jelínek. Než se charakter území změnil na možnost tu stavět, měl už postavený dům jinde ve Slaném a nakonec i díky restitucím, které dostal v Praze, právě tam zůstal. Důležité je ale, co říká o sadech. „Když jsem pozemky koupil, bylo tu asi 35 jabloní - většinou polokmeny nebo čtvrtkmeny ve stáří asi deseti let. Také tu bylo na jihu parcely pár meruněk a švestek. Nejstaršími stromy tu byly třešně. Byly to velké přerostlé stromy, bylo jich asi pět a byly tak třicet let staré, hodně už olámané a nemocné,“ říká sadař, který když nemohl stavět, tak se snažil věnovat ovocnářství. Většina jabloní totiž rodila Golden Delicius, tedy odrůdu velmi vhodnou ke skladování v zimě. Někdy po roce 2005 pak pozemky sadů prodal.

Informace o tom, že historie místa hovoří spíše o višňovém sadu ale pocházela z jednání městské rady, která název ulice přes mírné výhrady schválila. Obrátil jsem se tedy na jednoho z radních, který historii Slaného má díky rozsáhlému archivu a vlastním znalostem v malíku - na Libora Dobnera. Na otázku, zdali by ulice měla být spíše Jabloňová či Višňová píše: „Když jsme dostali do městské rady požadavek o pojmenování nové ulice nad slánskými Háji na ulici Jabloňovou, byl jsem to já a kolegyně Mirka Kaisrlíková, kteří jsme shodně konstatovali, že tam historicky vůbec první byl sad, respektive byly sady višňové. I přes tuto naši poznámku jsme pak jednohlasně odhlasovali název ulice, tak jak si ji přáli obyvatelé - na ulici Jabloňovou. A to bez ohledu na to, že to je ve slánské aglomeraci vůbec první název toho druhu. Já osobně věřím, že jediným nezůstane,“ píše radní Dobner. A dále uvádí, že si vzpomíná na cestu k Lidickému lesíku, kde v okolí byla řada jabloní, ovšem to už bylo na soukromých pozemcích a mnohem později. Jak říká Libor Dobner, jabloňové porosty vznikly až v době mezi dvěma válkami, ale informace radních jsou podstatně starší, pochází totiž z let kolem poloviny 19. století. K celému, tentokrát pro mne příjemnému sporu, uvádí i výňatky z literatury regionální historie. „První slánský knihtiskař František Jeřábek býval velkým přítelem přírody... Na stáří, když už mu nohy tolik nesloužily, pořídil si na dvou místech nad Slaným vyhlídky... Druhou vyhlídku zvolil si na pokraji dnešních Hájů v místech nad střelnicí, kde v době jeho nalézalo se jen rumiště se zbytky opukových lomů. Později vysázel zde krajský hejtman Kazimír Fortwängler (ve Slaném od roku 1833 do roku 1848) višňovku...“ (Slánští knihtiskaři, str. 21). „V usnesení městské rady z roku 1885 oznamuje starosta pan Prügl, „že bylo usneseno bývalé višňovky na hájích zalesniti a v promenády poříditi...“ (Slánský obzor ročník VIII., str.47) a jinde. Tolik tedy Libor Dobner, nynější slánský radní a člověk velmi se zabývající slánskou historií.

Na protipólech těchto názorů byl na konci mého pátrání zajímavý hlavně ten nejdůležitější fakt. A to ten, že všichni mají vlastně pravdu. Starší znají letitou historii a ti mladší se s vlastním přirozeným citem berou za správnost názvu podle jejich nejlepšího přesvědčení. Naposledy tu byly jabloně, dávno předtím rovněž višně. Jabloňová nebo Višňová, vždyť to nevadí. Oba názvy jsou krásné a romantické, nakonec, jak říká Libor Dobner, první svého druhu ve Slaném. A copak hned vedle nemůže vyrůst brzy ulice Višňová?

Sláva Pilík
23. 03. 2011, 14:15

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.