• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

První místostarosta Slaného Pavel Bartoníček po devíti letech rezignoval na svou funkci

Odstupující 1. místostarosta Slaného, Pavel Bartoníček. Foto Vladimír Rogl

Devět roků bylo jméno Pavla Bartoníčka spjato s vedením slánské radnice. Ve funkci 1. místostarosty působil od komunálních voleb v roce 2002, kdy 1. prosince přišel na Městský úřad ve Slaném z Odboru evropské integrace Úřadu vlády ČR. Pavel Bartoníček se nyní rozhodl odejít ze své funkce, a to k datu posledního července.

Proč jste se rozhodl k odchodu necelý rok od svého posledního znovuzvolení do funkce?

Důvodem mého odchodu jsou dlouhodobější zdravotní problémy, spojené i s určitým „syndromem vyhoření“, který jsem v práci v poslední době pociťoval. O odchodu z městského úřadu jsem začal uvažovat po svém návratu z delší pracovní neschopnosti v únoru letošního roku, ale setrval jsem kvůli starostově nemoci. A když se mi po několika měsících zdálo, že se starostův stav stabilizoval, neboť začal opět s některými spolupracovníky řešit pracovní úkoly, tak dle mého soudu již mému odchodu nic nebránilo. Starosta ostatně k 30. červnu ukončil svoji pracovní neschopnost a já podal rezignaci k datu posledního července. Z titulu funkce místostarosty jsem byl členem rady města a tak rezignací přestávám být i radním.

Nebyl na Vás činěn nějaký nátlak na odstoupení?

Za svou práci, kterou jsem v úřadu odvedl, se nemusím stydět a neprovází mě ani žádný skandál. Skutečně jsou v tom mé zdravotní a tedy ryze osobní důvody. Žádný nátlak na mě činěn nebyl a ti, co mě znají lépe, tak vědí, že mám svou vlastní hlavu a do ničeho bych se rozhodně nutit nenechal. Nevěděl jsem spíše, jak se k mému rozhodnutí postaví starosta, kterému jsem celou věc řekl jako prvnímu den před plánovaným podání rezignace. Kdyby mě požádal, abych ještě pár měsíců počkal, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, cítil bych se povinen mu vyhovět. A tak jsem byl rád, že mi nic takového neřekl a já mohl druhý den s klidným svědomím rezignaci podat.

Vaše rezignace tedy s politikou nijak nesouvisí?

I když je post místostarosty politickou funkcí, já jsem sám sebe vnímal spíše jako úředníka než jako politika a svoji práci jsem považoval více za poslání než za zaměstnání. Ostatně, co se politiky na komunální úrovni týče, skutečně politického je v ní, podle mého názoru, velmi málo. To, co se za politiku vydává, jsou spíše osobní přání či představy jednotlivců, které jsou následně realizované díky většinové podpoře.

Devět roků je poměrně dlouhá doba – zkoušel jste toto období bilancovat?

Nutnost bilancovat necítím. Myslím si, že bilancují lidé, kteří již od života nic nečekají, a proto se ohlíží zpátky. Já beru budoucnost jako výzvu a těším se, co nového a zajímavého mě čeká. Pro mě osobně navíc zájem o chod města odchodem z funkce místostarosty nekončí, vždyť pokračuji jako zastupitel. Již jsem ostatně některé kolegyně i kolegy z úřadu „varoval“, že jako zastupitel budu stejně zvídavý a stejně „zarputilý“ ve svých dotazech, jako jsem býval ve funkci místostarosty.

Co se Vám podařilo? Čím se můžete pochlubit?

Vše, co se za těch devět let podařilo, považuji za výsledek týmové práce a nerad bych se výsledky chlubil jen ve spojení s mojí osobou a opomínal kolegyně a kolegy jak z městského úřadu, tak z infocentra, muzea, KZMS, knihovny, VSH, hvězdárny, technických služeb, VSOSO či PSČ. Jsem velmi rád, že většina z těch, se kterými jsem mohl spolupracovat, měla týmového ducha, neboť bez něj by místo spolupráce převládaly jen příkazy a nařízení, které potlačují kreativitu a invenci. Toho, co se za devět let podařilo, je tolik, že by to vydalo na vlastní článek. Dovolte mi proto vzpomenout jen na jednu vysoce aktuální věc, kterou jsem v jednu chvíli prosazoval jen já sám. Je to dostavba dvou tříd o kapacitě 56 míst v mateřské školce „U divadla“.

A co se naopak nepovedlo?

Nejsem zrovna rád, že se bude realizovat výstavba parkovacího domu a je mi líto, že jsem tomu nemohl zabránit. Nebyl jsem úspěšný ani při snaze vyjmout tento bod z volebního programu ODS, ani při hlasováních v radě či zastupitelstvu, kdy jsem byl jako jediný od počátku proti této akci. To, že jsem nechápal nutnost této stavby a zároveň jsem byl coby člen vedení města vnímán jako „spoluodpovědný“ za to, že se bude parkovací dům realizovat, mě vnitřně rozpolcovalo.

Zůstane po Vás „čistý stůl“ nebo také nějaké resty?

Je vždy divné, když po někom v práci zůstane čistý stůl, neboť to ve mně vzbuzuje dojem, že dotyčný toho asi moc nedělal. Po mě tedy čistý stůl rozhodně nezůstane, protože spousta věcí je v nějaké fázi vývoje – např. 4. Slánský divadelní festival či 4. ročník historické konference „Slaný a Slánsko ve XX. Století“, které se budou konat na podzim. I když některé mezilidské vztahy jsem na úřadě nepovažoval zrovna za ideální, neodcházím s žádnou záští či zlobou. Doufám, že vše, co jsem nemohl dotáhnout do konce, budu moci pomáhat dotáhnout těm, se kterými jsem spolupracoval či těm, kteří agendu po mně převezmou.

Jaký bude model vedení radnice po Vašem odchodu?

Jsou pouze dvě možnosti. Buď bude zvolen nový místostarosta, nebo zůstane starosta pouze s jedním místostarostou, jak tomu bylo do roku 2002. Tehdy ale na úřadě pracovalo jenom kolem 50 osob a nebyli jsme městem s pověřeným úřadem a s rozšířenou působností. Domnívám se, že město naší velikosti by dva místostarosty mělo mít i s ohledem na úkoly, které jsou potřeba řešit. Podle toho, co mi však říkal starosta, tak on se kloní k modelu s jedním místostarostou. Konečné slovo ale bude mít zastupitelstvo města na svém zasedání 14. září.

Budete dál působit v zastupitelstvu?

Jsem poctěn, že mě spoluobčané opakovaně zvolili třikrát po sobě v komunálních volbách poměrně vysokým počtem hlasů - v roce 2002 jsem byl na 6 místě, v roce 2006 na 2. místě a v loňském roce na 4. místě ze všech 27 zvolených zastupitelů. Považuji si za čest, že mohu být zastupitelem v našem městě a rozhodně nebudu patřit mezi ty kolegy, kteří si písemné materiály pročítají poprvé až při jednání zastupitelstva.

Jaký je Váš vztah ke Slanému? Jste patriot?

Naše rodina bydlí ve Slaném, resp. v Otrubech, téměř 150 let. Ačkoliv sám jsem rodák z Prahy, kam maminka odešla za prací po vyhnání z rodového statku, patřím jednoznačně sem a jsem rád, že moje děti jsou novou generací rodilých Slaňáků v našem rodě. Ostatně dům, kde s rodinou bydlíme – bývalý hostinec U české lípy – je místem, kam se kdysi náš prapředek po odchodu z Beřovic přistěhoval.

Můžete nám prozradit, co budete dělat dál, resp. čím se budete „živit“?

Od 1.srpna se stanu OSVČ, tedy osobou samostatně výdělečně činnou. Na plný úvazek budu pomáhat manželce, která dováží a prodává vybraná vína z Portugalska. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že moje „mise“ na úřadě se chýlí ke konci, zúčastnili jsme se s manželkou veřejné soutěže na odkup horské chaty v Desné v Jizerských horách, ve které jsme uspěli. Chata dříve patřila státu a my bychom ji chtěli od srpna pronajímat. Takže moje budoucnost má jméno Adega Duras a horská chata Lusitania.

Budete mít možná víc času i na sebe a na rodinu. Jaké máte další plány?

Rád bych nejprve trochu zvolnil svůj pracovní rytmus a pokusil se zlepšit svůj zdravotní stav. Více spát, víc pohybu, víc manuální práce a více času s dětmi. Asi není tajemstvím, že máme tři děti, které se nám narodily vždy po dvou letech za sebou, takže se určitě nudit nebudu. A co se dalších plánů týče, jedno německé přísloví říká „Wer rastet, der rostet“, ve volném překladu - kdo odpočívá, ten reziví. A já bych tedy, až opět načerpám síly, rozhodně rezivět nechtěl.

Chcete něco vzkázat Slaňákům?

Víte, staré přísloví říká, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. A jste-li ve veřejné funkci, platí to dvojnásob. Je tedy otázkou, koho by můj vzkaz oslovil. Měl bych spíše dvě přání. Jako vystudovaný politolog a městský zastupitel bych si přál, aby se Slaňáci více zajímali o chod našeho města a navštěvovali ve větším počtu jednání zastupitelstva. A každému, jehož zdravotní stav není zrovna ideální, přeji, aby se mu dařilo lépe, neboť zdraví máme jenom jedno a nejde ničím nahradit.

Děkuji za rozhovor.

Vladimír Rogl
18. 07. 2011, 17:24

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.