• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Ve Vyšínku to voní medem

Syn Jan a otec Zdeněk Slánský, oba zapálení včelaři.

V roce 1578 bylo při jedné svatební hostině v Praze spotřebováno 15 centů medu. Hosté si pochutnávali na pečených kuřatech s medem, na koláčích vaječných s medem, dobroty zalévali medovinou. Tenkrát pomalu nebylo dne bez medu. Byl jediným našim sladidlem.

V současnosti je této potraviny, která dle starořeckého lékaře Askepiadese vyjasňuje mysl a prodlužuje život, mnohem méně. Nebýt včelařů, kteří obětavě pečují o včely dělnice, jež neúnavně sbírají sladké šťávy z rostlin a ty mění v med, ani bychom nevěděli, jak tahle dobrota chutná. Pojďme se za jedním z nich podívat. Navštívili jsme mistra včelaře, pana Zdeňka Slánského z Vyšínku. Na úvod se ptáme, jak ke svému koníčku přišel?

„Psal se rok 1943, mně bylo patnáct, učil jsem se truhlářem ve Slaném u pana Satrana,“ zní odpověď. „Z Vyšínku do Slaného se mnou jezdil Zdeněk Hořejší, učil se u zámečníka a mědikovce pana Hamzy. Pan Hamza rovněž včelařil. Koupil si nové úly a staré prodával. Zdeněk přišel s tím, zda bych jeden nechtěl. Souhlasil jsem, jenže, jak úly do Vyšínku dostat? Nakonec jsme se sami zapřáhli do malého žebřiňáku - říkali jsme mu kozí chlívek - a vyrazili do Slaného. S žebřiňákem tam a s nákladem zpátky, pořádně zmoženi, jsme ušli 24 kilometrů.“

První včely dostal od souseda, pana Koukolíčka. V začátcích mu poskytl cenné rady. Mladík hned pro včelaření zahořel, již druhý rok sklidil 7 kg medu. „Za války to byla zvlášť cenná potravina,“ poznamenává pan Slánský. „Kilo medu bylo možné ve městě vyměnit třeba za pěkné boty.“

Dnes má 40 včelstev. Dříve u nás létaly malé včely české, po dovozu žlutých italských a křížení obou se zvýšila jejich bodavost. Dál se proto hledala nejlepší včela. Zásluhou Výzkumného ústavu včelařského se objevila tzv. včela krajinská, která se do naší přírody nejlíp hodí. Včelař z Vyšínku ze zmíněného ústavu nakupuje včelí matky (jedna stojí 1000 korun), jejichž prostřednictvím svoje včely šlechtí.

Na začátku měl jeden úl. Nyní již 40. V sezóně v jednom 40 až 60 tisíc včel. Sehnat potravu pro takové množství včelích dělnic není snadné. Z jara, kdy je všechno v květu, se napasou jak se patří. Avšak po odkvětu rostlin, v červnu, červenci, srpnu je to starost. A tak s nimi vyjíždí do přírody. V místa, kde mají i v té době co opylovat.

„Mám včeličky na kolečkách,“ usmívá se včelař. „Maringotku s 32 úly zapřáhnu za traktor a přistavím tam, kde mě o to zemědělci nebo sadaři požádají. Tradičně si mě objednává Agros Vraný či Ekofrukt Slaný i další podnikatelé. Včeličky mají kde se nakrmit, mám více medu a zemědělci lepší úrodu. S včelí maringotkou jsem již byl na mnoha místech. Nyní kotvím u Budeniček. Na kontrolu jezdím každý den, protože i nás včelaře, ač to zní téměř neuvěřitelně, ohrožují zloději kovů. Ukradnou co se dá. Dvakrát mi ukradli schody od maringotky.“

Zlá je varroáza, parazitární onemocnění dospělých včel i plodu, dovlečené k nám z Balkánu. Včelař s ním musí neustále bojovat, nesmí zanedbat žádnou formu léčení. Jinak skončí bez včel. Život mu ztěžuje přílišná byrokracie. Musí vyplňovat různá hlášení, třeba kolik navštívil stanovišť, vytěžil medu, vosku, odchoval včel. Platí různé poplatky. Aby mohl na jaře vyjet do terénu, potřebuje potvrzení z výzkumného ústavu, že jsou včely zdravé. Od podzimu do jara posílá vzorky. Rozbor vzorku patnácti včelstev stojí 450 korun. Peníze chce i odbor dopravy. Za ohlášení přesunu maringotky na jiné místo požaduje 500 korun…

Žádné potíže ale nemohou takového včelaře, jakým je Zdeněk Slánský, od jeho koníčka odradit. I když, pravda, je již dost těch, které zná z činnosti ve včelařském spolku v Klobukách, kam jako člen patří, co to vzdali. Pochvaluje si, že lásku ke včelařině zdědil i syn Jan. Vzájemně si pomáhají, společně ve Vyšínku vybudovali medárnu na skladování a stáčení medu, chlazený sklad na plásty. Nejen tam, ale v celém jejich domku, na dvorku, v zahradě, všude to voní tou nádherně sladkou, táhlou, žlutohnědou tekutinou.

Zdeněk Tvrdek
26. 08. 2008, 19:21

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.