• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Klobucké důchodkyni mával před očima pětitisícovkou

Domek, na jehož okno lump zaklepal. Vedle paní K. ukazuje papír s čmáranicemi od podvodníka. Foto Zdeněk Tvrdek

Ve středu 16. června dopoledne někdo paní K., občance Klobuk, zaklepal na okno. Venku stál asi pětatřicetiletý, mírně zavalitý muž. „Paní, něco vám vezem,“ bodře zahlaholil, jen okno otevřela. „Pojďte a rychle mi otevřete…“

„Vypadal důvěryhodně, myslela jsem, že mi něco posílá dcera. Nebylo by to poprvé,“ líčí paní K. „Pustila jsem ho do chodby, a už když vešel, měl v ruce pětitisícikorunu.“

„Paní, tady vám stát posílá tři tisíce korun jako příspěvek za to, že bude zdražena elektřina o devatenáct procent,“ pravil, mávajíc mi bankovkou před očima. „Tři tisícovky dostávají všichni důchodci.“ Na chvíli se odmlčel, aby pokračoval: „Jenomže, je tu menší problém. Jak roznáším ty prachy a došly mi drobný. Musím vám dát tuhle pětitisícovku. Tady je. Dáte my dva tisíce zpátky a budeme vyrovnaný…“

Paní K. ale není včerejší. Byť už má nějaká léta, pořád jí to pálí. Řekla si: „Holka, udělala si chybu, žes ho do chodby pustila. Ale když už, pořádně ho aspoň proklepni. Co je vlastně zač…“

A překvapenému muži začala dávat jednu otázku za druhou. Kde máte nějaký doklad o tom, že mi tři tisícovky patří? Nebo papír, na který bych příjem peněz podepsala? A proč mi ty koruny nepřinesla pošta? Jak se jmenujete a pro kterou firmu vlastně pracujete?

Paní K. se nezvaného návštěvníka ani trochu nezalekla. Ten na každou otázku těžce hledal odpověď. Například jako doklad o své identitě vyndal z kapsy něco o velikosti krabičky sirek, o čemž tvrdil, že je to občanka. Na otázku, pro koho pracuje, něco načmáral na list papíru, aby to v zápětí přeškrtal. Čitelné zůstalo jen slovo “pražská…“

Paní K. si v těch chvílích již byla jistá, že má před sebou podvodníka. Pětitisícikoruna, kterou drží v ruce je zřejmě falešná; za kus tohoto bezcenného papíru si chce odnést z jejího bytu dva tisíce korun. Mohla v té chvíli muži již jasně říct: „Heleďte, jste podvodník, koukejte zmizet!“ – ona to však neudělala. Šla na věc chytřeji. „Víte co,“ místo toho klidně pravila. „Vy nemáte drobné, já taky ne. Nejlepší bude, když si skočíte támhle do Jednoty a tam vám pětitisícovku určitě rozmění…“

Chlapík na ní dlouze pohlédl, jakoby přemýšlel co udělat, a potom beze slova odešel. Paní rychle uzamkla dvéře a sáhla po telefonu. Informovala o všem starostu obce Vladimíra Procházku, ten zavolal policii… Lump pochopitelně již nepřišel. Zřejmě někde blízko měl auto, nasedl a ujel.

Policisté, kteří se následně k paní K. dostavili, si její výpověď pečlivě zaznamenali. V rozhovoru se zmínili, že pětitisícikoruna, která byla ženě nabídnuta, opravdu mohla být falešná. V regionu se v poslední době takové napodobeniny objevily. Nicméně paní K., i když lumpa převezla, vítězkou se necítí. Vlastně měla kliku, že všechno takhle dopadlo. S cizími si nyní bude všechno vyřizovat jen z otevřeného okna.

Zdeněk Tvrdek
16. 07. 2010, 14:58

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.