• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Nechceme hospodu, kam se chodí jen na pivo a panáky, říká Ladislav Soukup z Kokovic

Ladislav Soukup: Rádi bychom do vsi i do hospody vrátili život. Foto Sláva Pilík

Před několika dny jsme psali o situaci kolem hospody v Kokovicích u Klobuk. O tom, že ohledně toho, kdo by tu měl být hospodskou či hospodským, vznikl v této obci určitý spor. Po přečtení článku „V Kokovicích vzplál boj o hospodu“ nám strana, která si myslí, že by se hospoda mohla provozovat lépe, otevřeněji a tak, aby byla příjemná pro co nejširší spektrum hostů, vytýkala, že jsme jí v článku nedali prostor. Článek o tom, že v Kokovicích budou z rozhodnutí zastupitelstva volby hospodského, sice měl hlavně za úkol o této události pouze informovat, ale proč vůbec k takové situaci v malé obci došlo, to je nesporně zajímavé. Proto jsme si dali schůzku s Ladislavem Soukupem, který je jedním z těch, kteří si myslí, že by hospoda mohla a také měla fungovat lépe.

„Žiji tady osm let, máme tu trvalý pobyt, tak není možné říci, že za snahou změnit způsob provozování hospody stojí nějací chalupáři. Podobné je to s ostatními, většinou tu trvalý pobyt mají a pokud ne, žijí tady ve svých domech také dlouhá léta, jen trvalý pobyt mají kvůli firmě a podobně například v Praze. Snažíme se, aby vesnice nespala, snažíme se pořádat různé programy, například loni jsme dělali již druhý ročník soutěže Polka - valčík. Lidé přijdou, baví se, přijdou kamarádi a přátelé i z okolí. Ale když odpolední akce skončí, nemají kam jít. A přitom by bylo nejlepší, aby taková akce, které předcházelo dokonce i divadelní představení, byla zakončena sousedským posezením v místní hospodě. Ale to tu, bohužel, nejde,“ říká Soukup.

Pan Soukup je divadelním režisérem na volné noze a s manželkou vymýšlí různé projekty, které pak realizují. Jeden z posledních dělal například v Belgii, kde kvůli tomu žili celý rok. Domnívá se, že ani v dnešní době není dobré, aby se lidé uzavírali do sebe, aby vesnice byla jen místem, kam se jezdí jen přespat. A za prací, ale i za kulturou se pak jezdí někam do většího města. Společně s několika dalšími aktivními přáteli, generačně mladšími lidmi, si myslí, že je možné vesnice, a samozřejmě také Kokovice, oživit. Že je možné sem přinést různé akce a to i proto, že mnozí mladí mají malé děti a také pro ně je dobré různé akce pořádat. Hospoda by dle něj měla být středem kulturního života v obci, ale současní nájemci hospody tomu dle jeho názoru příliš nepřejí. „Například jsme z naší taneční soutěže Polka - valčík udělali spoustu fotografii a ty jsme chtěli pro občany vystavit na malé výstavce v sále hospody. Provozovatel sice dovolil výstavu v sále za lokálem instalovat, ale pak sál vůbec neotevřel. To přece postrádá smysl,“ říká kriticky pan Soukup a dodává: „Je tu parta lidí, která chce něco pro vesnici dělat. Chtěli bychom, aby hospoda v Kokovicích se dostala do širšího povědomí okolí. Aby se stala místem, kam se hojně chodí, kde se pravidelně dejme tomu šestkrát do roka něco dělá pro veřejnost a to nejen pro dospělé, ale i děti. Rádi bychom, aby lidé věděli, že právě u nás v Kokovicích je možné vidět divadlo, soutěže v tanci či i jiné, třeba kdo upeče nejlepší buchty, vánoční představení, nebo živý Betlém, jehož zakončení bychom si v hospodě dokázali představit. Když něco děláte a nemáte echo - ozvěnu v tom smyslu, že pak zakončíte své úsilí posezením se sousedy v plné hospodě, tak je ta akce jen polovičatá. Hospoda prostě má na vesnici žít a tady bohužel zatím nežila.

Na jedné straně jsou nápady, vize, na druhé je pak realizace, která často něco stojí. Jak tedy chtějí občané Kokovic, kteří nejsou spokojeni se současnou úlohou hospody, ani životem v obci, dokázat ostatní přesvědčit a jak chtějí získávat na podobné akce peníze? Jak chtějí přesvědčit ostatní, kteří už si zvykli na to, jak se v obci žije a ani moc změny nechtějí? „Víte, já tu snad ani žádného neústupného starousedlíka nevidím, vidím jen lidi, kteří změny chtějí a ty, kteří se změnám brání ne snad proto, že by je nechtěli, ale možná proto, že představa, že tu někdo nový či někteří mladší nějak zasahují do jejich života, jim není po chuti. Prostě jakoby přicházeli o nějaké své teritorium,“ vysvětluje pan Soukup.

Proč ale ti aktivní v Kokovicích, ti kteří si myslí, že místní hospoda nehraje svou roli v obci, jak má, proč se nepokusili o změnu již dříve? „Za předcházejícího hospodského nebyly takové problémy, ale pan Klika se odstěhoval do Slaného a hospodu pustil. Od doby nového nájemce sice uplynuly čtyři roky, ale nějaký čas nepoznáte, jak to vlastně myslí, jak to bude fungovat. Ale nyní už je jasné, že nemá zájem o komunitní věci, myslím, že o sousedy mu moc nejde. Byla tu sice Mikulášská, ale proč na sále byla taková zima? My prostě nechceme hospodu, kam se jen chodí na pár piv a panáky. Díky tomu, že se o nájem přihlásila paní Henselyová, věříme, že pokud by dostala příležitost, mohla by se kokovická hospoda změnit z hospody na pohostinství. A když bude pohostinná atmosféra, přijdou i lidé a na naší vesnici bude příjemnější a pestřejší život,“ přesvědčuje pan Soukup. A peníze? Letos získal právě pan Soukup 30 tisíc korun od Nadace Via na grant, který má za cíl rozvoj sousedských vztahů. Peníze byly poskytnuty na jednoroční činnost. A v Kokovicích se tak každý měsíc pořádaly work shopy pro děti, koupil se materiál na modernizaci dětského hřiště a peníze byly tak použity ve prospěch vztahů mezi sousedy.

Za poslední desítky let je zřetelné, jak společenský život z vesnic zmizel. Obce baráčnické dožívají, spolkový život je v nenávratnu. Mnohde na vesnicích shánějí alespoň hospodského za každou cenu, i za cenu velice nízkého pronájmu. Tady v Kokovicích je podle pana Soukupa dost lidí, převážně mladší generace, kteří mají svou vizi, ale i konkrétní představy jak společenský život v obci ve prospěch dětí, mládeže, mladých rodičů, ale i starších lidí včetně starousedlíků obohatit. K tomu jim, dle jejich názoru, má posloužit i otevřený přístup kokovické hospody. V době, kdy vychází toto vydání Slánských listů již bylo rozhodnuto, kdo bude v brzké době hospodu vést. Zdali současný spor a jeho řešení povede ve zlepšení života na malé vesnici, to je ale ještě otázka. Na ni zcela jistě budeme znát odpověď už letos, ale jaká bude, to je pouze v rukou kokovických občanů.

Sláva Pilík
14. 12. 2009, 09:37

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.

kabušenka - 28. 12. 2009, 10:15:11
reakce
Už se napsalo dost článků o místní hospodě a s dosti podivným obsahem. Jsem velice ráda ( a plno dalších občanů Kokovic) že to takto dopadlo. Ještě žádný nájemce neodradil tolik lidí od návštěv místního hostince jako ten současný.

Lisec - 19. 12. 2009, 08:51:57
Milý Láďo
Nerad se registruji, nerad polemizuji na stránkách tisku.Teď však musím. S příspěvkem onoho martyho v podstatě souhlasím. Konají - li se workshopy je to dobře. Kdo z dětí Kokovic tam chodí? Kdo a jak o tom ví? V projektu Polka valčík je i slib, že se nazkouší před Vánoci s dětmi v Kokovicích divadelní představení. Bylo, nebo bude? Na zastupitelstvu Ti starosta vytkl, že materiál na hřiště platil OÚ. Tvoje odpověď? Já to neřekl, to ten redaktor. O tom, že něco doma vyrábíte ani slovo. Jak jistě víš tak o dění v Kokovicích píšu na svých stránkách Na život a dění obce mám jiný pohled. Chápu, že si život i kulturu představuješ Ty i řada jiných lidí jinak. Vůbec nic proti tomu nemám. Jen ten způsob revoluce v Kokovicích a její manažerské zajištění v mi přijde podivný.

soukup - 18. 12. 2009, 17:28:13
jste vítán
milý marty, či, Vážený pane Lisec, na workshopech jste srdečně vítán, konají se každou druhou neděli v měsíci, v novém roce to ale bude vyjímečně až třetí neděli 18. 1. od 10 hodin. Raději si vezměte teplé ponožky, ve stodole je teplo, ale od podlahy žádná sláva. Z nakoupeného materiálu pro dětské hřiště teď vyrábíme houpačku, bylo by povzbudivé, kdyby jste nám přišel třeba poradit.Houpat se budeme ale až na jaře.

marty - 16. 12. 2009, 09:31:59
Panu Soukupovi
Vážený pane, článek je hezký. Jen ty chyby,kdyby nebyly. Já bych ho psal takhle. Bydlím v Kokovicích 8 let. Věčně jsem v Belgii, nebo Brazílii. Trvalý pobyt mám měsíc, nebo dva. Grant jsem dostal, tancovačku jsem udělal (hodnotím velmi kladně), workshopy pro děti nedělám (alespoň to nikdo neví), materiál na dětské hřiště jsem nekoupil. V sále jsem uspořádal pře dtřemi lety divadlo pro děti za účasti 2 herců a osmi psů - a nechal jsem tam bordel. Na Mikuláše jsem šel, ale na organizaci jsem se nepodílel. To ostatní nekomentuji, to je jen jiný pohled na svět.

fejfina - 14. 12. 2009, 18:15:38
Komentář k článku
S rodinou bydlíme nedaleko Kokovic přes 4 roky. Několikrát jsme hospůdku navštívili. Chodí tam pár místních lidí, ale spíše asi na televizi než na pivo. Co se týče čistoty nemám, co vytknout, ale obsluha nebyla nikdy moc přívětivá udělat pár kroků k hostu s pivem. Vzhledem k tomu, že manžel je muzikant chtěl vidět sál a na třetí dotázání mu jej otevřeli. Docela se divím, že se o tuto hospůdku už dávno nezajímal nějaký pořádný pronajímatel. Vždyť způsobů, jak přilákat hosty s tak pěknými prostory je spousta, a když budou dělat i akce pro děti, tak tím přilákají i rodiny z okolí. Tady na vesnici vpodstatě nejsou žádné aktivity pro děti kromě Dnu dětí a zdobení vánočního stromku v Klobukách.
Kromě toho se divím, že bylo o tu volbu pronajímatele vůbec zatopeno většinou host sedí u výčepu a mrzne.