• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Do poloviny Grandu čiší zima

Neutěšené jsou stěny Grandu, které lidé nevidí. Foto Sláva Pilík

Za 5,2 milionů koupilo město Slaný v roce 2003 v úspěšném souboji s jediným dalším zájemcem ve vynucené dražbě bývalý hotel Grand, aby jej pro své občany v podstatě zachránilo. Už v době zájmu o koupi po „divoké“ privatizaci velmi vyrabovaného objektu mělo připravený plán jak ve čtyřech etapách obnovit využití celého komplexu budov na rohu Třebízského a ulice E. Beneše. To se ale nestalo a polovina budov je dosud nevyužitá.

Nakonec došlo jen na první dvě etapy a Slaný získalo díky velkým investicím zpět alespoň taneční sál včetně několika salónků, který mohl být již za necelé dva roky rekonstrukcí připraven k provozu. Do té doby mohly patnáctitisícovému městu sloužit totiž jen až příliš komorní parket v Atlasu, či rozlehlejší, ale přece jen pro tanec méně vhodné jeviště ve slánském divadle. Poměrně dobrým nápadem bylo i přebudování bývalého kina na archiv, takže slánské relikvie zůstaly v místě a nemusely se stěhovat do cizího prostředí.

O Grandu už jsme několikrát psali, jen jsme tam přímo nebyli. Prohlídku tohoto slánského kulturního centra nám zprostředkoval přímo starosta a prováděl nás ředitel Kulturních zařízení města Slaného, pan Karel Hampl. Mluvíme o tom, jaké byly původní plány města, i o tom jak původní majitelé těsně před vynucenou dražbou rozkradli, na co dosáhli, dokonce i alukrytové střešní šablony všude tam, kam dokázali dosáhnout.

Jak říká Karel Hampl, velkým počinem města bylo, že koupí a rekonstrukcí Grandu se do Slaného mohl vrátit odpovídající taneční sál a s ním také kulturní život. Říká ale také, že z původního Grandu „jede“ jen polovina a ještě s velkými problémy. „Programů se tu vystřídá dost, akcí jako jsou taneční, přednášky, semináře, tu je hodně, ale energetická náročnost objektu je velmi velká. Kulturní zařízení města Slaného, které Karel Hampl vede, mají na starosti nejen energeticky náročný Grand, ale také vlastivědné muzeum, knihovnu a kapli, kde všude tvrdě platí za energie.

Při prohlídce Grandu jsme narazili na místa, kde se o využívání energie skutečně mluvit nedá. Polovina objektu, kde kdysi asi byly hotelové pokoje, je zcela mrtvá. Dokonce tu ani nejsou okna, tedy do budovy zvláště ve velkých mrazech „čiší“ jak na „vydrholci“. Jak nám řekl jeden ze zaměstnanců Grandu, bylo velmi nešikovné oddělit fungující část od té nefungující jen slabými snad pěticentimetrovými vrstvičkami sádrokartonu v příčkách a myslet si, že je tím vše vyřešeno. Opak je pravdou, zdi koncových prostor, jako chodba u výtahu či salónky s okny do ulice Třebízského notně v zimě promrzají, a o to více je to znát při větších mrazech, jako tomu bylo a je právě nyní v prosinci. A tak je spotřeba energií větší, než je nutné.

„Nemůžeme ceny nájmu s ohledem na konkurenci, a také na to, jak jsme se dohodli s městem, zvyšovat. Jsou tak již devět let prakticky stejné a pro mnohé subjekty, například pro školy mnohdy zdarma,“ vysvětluje určité potíže s naplněním příjmů organizace její ředitel Karel Hampl. A tak se personál Grandu doslova těší z toho, když se podaří nějaký ples realizovat za 35 či 40 tisíc korun příjmů, které přece jen tak trochu „vyžehlí“ velké energetické náklady objektu.

Grand je přitom připraven technologicky na zabezpečení teplem i v ostatních prostorách, které by mohly být využívány k lecjakým možnostem. Například tak, jak se tehdy v roce 2002 hovořilo, cit. „pro nákupní a kancelářské centrum s množstvím obchůdků a služeb pro obyvatele či ve čtvrté etapě rekonstrukce využít prostory pro bydlení“. Jenže tento boom s novými byty už dávno ustal.

„Vše je vybudováno tak, že v dalších plánovaných etapách to tu je jak po stránce energetické, tak například vodní připraveno pro další pokračování rekonstrukce Grandu, jen je zatím problém jak tyto prostory využít,“ potvrzuje ředitel.

Rozlehlý Grand je prostě žrout peněz. Topit či temperovat se musí, i když uvnitř nikdo není.

Ovšem, aby příčky oddělující slepý blok byly tak slabé, že zima notně ovlivňuje teplo v sále, či aby do „slepého“ objektu byly místo oken jen zející díry ve zdi, to je trochu moc. Pro město určitě není velkou investicí s prochladlými částmi Grandu něco dělat. I kdyby jen okna zabednilo za pár tisíc korun, přidalo další vrstvu sádrokartonu do dělících příček, tak by se to vyplatilo. Jak je vidno, něco se podařilo, ale stále jakoby nad městem odkoupeným Grandem visel duch devastujících Drastilů. Ovšem nyní ho, přes velkorysou rekonstrukci tanečního sálu a jeho příslušenství, podporuje nešikovný přístup města k vlastnímu, před deseti lety přitom tak složitě, komplikovaně a s velkou touhou po změně získaného majetku. Protože jde vlastně o maličkosti! Ve srovnání s tím, jak naproti Grandu investuje město ročně kolem 16 milionů do parkovacího domu je totiž dost zvláštní, proč právě Grand, tato perla slánského vnímání, jak se argumentovalo před deseti lety při rozhodnutí zastupitelstva o jeho odkoupení, nedostane konečně patřičnou finanční injekci. Aby se přestal bát o to, jaká bude letos zima, odkud na něj bude foukat drsný severák, zdali stěny nepromrznou až příliš a jestli s plánovanými náklady na otop vůbec vyjde.

Sláva Pilík
10. 01. 2013, 15:42

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.