• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Za „přejezd smrti“ v Hospozíně viní lidé České dráhy

Po srážce vlak drtil auto přes padesát metrů. Foto HZS

V paměti obyvatel Hospozína je ještě tragický střet dodávkového automobilu a vlaku, ke kterému došlo před dvěma lety na stejném místě, a už je tu další, ještě tragičtější neštěstí. V pondělí 14. dubna se na železničním přejezdu silnice třetí třídy, která vede z obce směrem na Slaný, srazila zelená Škoda Octavia s motorákem jedoucím od Zlonic. Řidič auta nedal vlaku na přejezdu přednost, ale podle svědků nebylo se signalizací, příjezdem záchranky, ani s rychlostí vlaku vše v pořádku.

Mnozí hospozínští občané jsou pobouřeni. Vždyť v troskách automobilu na místě zahynula mladá žena, čtyřiadvacetiletá Jiřina Jouklová, kterou v obci dobře znali. Petr Jahodář byl s podobným těžkým zraněním hlavy, hrudníku, břicha i končetin letecky přepraven v kritickém stavu do vojenské nemocnice ve Střešovicích a měl malou naději, že přežije. Proč znovu na hospozínském přejezdu musela řádit smrt? Lidé v obci nevidí příčinu jen v nepozornosti řidiče, ale říkají, že na vině jsou také České dráhy, protože vlak jezdí rychle a signalizace často nefunguje.

„Myslím, že vlak nejel zrovna pomalu. Slyšela jsem také, že přejezd jen dvakrát cinkl a hned se ozvala velká rána, navíc i záchranka tu byla hodně pozdě, až asi po 25 minutách,“ říká Ludmila Hrbková, bydlící v domě blízko přejezdu, a kamarádka mrtvé Jiřiny. Její slova potvrzuje i její matka paní Ludmila Dudová s tím, že si ještě dobře pamatuje velice tragickou nehodu, kdy před 37 lety na přejezdu smetl vlak dokonce autobus s lidmi a že ani po nedávné tragické nehodě (v červnu 2006 – pozn. autora) se nic kolem přejezdu nezměnilo. Vlak tudy projíždí dál velmi rychle a přejezd má časté poruchy. Podle obou žen má jejich soused dokonce na svém mobilu filmový záznam, jak je vlak na přejezdu a signalizační zařízení nebliká.

Podobný názor má i přímý svědek nehody, paní Ivana Váchová, která bydlí přímo u kolejí v blízkosti přejezdu. Na vlak jedoucí od Zlonic čekali společně s jejím malým synem, aby mu jako jindy zamávali. „Máme zahradu až ke kolejím. V ten osudný den jsme tam seděli s kamarádkou Eliškou a pili kafe. Malý Venda s námi čekal, aby znovu jako jindy vláčku mával. Najedou rychle projel vlak, dvakrát to cinklo a ozvala se velká rána. Že by vlak nějak přibrzdil nebo houkal, to se určitě nestalo. Byla to šílená rána, běželi jsme se podívat a viděli to neštěstí. Divím se, že jel vlak tak rychle, když jiné vlaky tu přibrzdí, zatroubí a až poté jedou dál. Když tu například jede ta drezína s jeřábem, tak to tu profrčí, že se nám třesou skleničky ve skříni. Lidi ve vesnici jsou z tohoto případu v šoku,“ řekla doslova pro Slánské listy paní Ivana.

V ten den se lidé v obci snažili rychle pomoci. Z domů vyběhli sousedé, první byli u nehody pan Hrbek a jeho syn a z druhé strany kolejí přiběhla také pan Brabenec. Lidé nejdříve mysleli, že vlak jen vykolejil, ale pak bylo jasné, že došlo k nejhoršímu. Zdemolované auto bylo pod vlakem, žena byla zaklíněná úplně dole. Nemohli se k ní dostat, tak jí alespoň drželi hlavu tak, aby mohla dýchat. Muže se jim podařilo vytáhnout ven a pomáhali mu vedle kolejí.

Podle informace, kterou nám e-mailovou poštou potvrdila mluvčí středočeské záchranné služby Tereza Janečková, přijal dispečink zprávu o nehodě v 16.48, o minutu později v 16.49 byla na místo vyslána první posádka a byla na místě v 17.04. Na místě zasahovali tři záchranky, vrtulník z Prahy a byl povolán ještě další vrtulník z Liberce. Důležitou pomoc poskytovali také hasiči.K určitému prodlení mohlo možná dojít tím, že lidé někdy volají nejdříve krizové číslo 112, místo aby v případě ohrožení života volali 155, tedy přímo záchranku. Jak ale říkají svědci, volalo se na obě čísla. Více se ale ve vesnici hovoří o rychlosti vlaku. „Petr udělal chybu, že tam vjel, to je pravda, ale že tu jezdí vlaky tak rychle, to už nikdo nevidí,“ říkají někteří lidé společně. Otázky jsme tedy položili také tiskovému oddělení Českých drah. Odpovídal nám manažer komunikace Mgr. Radek Joklík.

Víte jakou rychlostí vlak v okamžiku nehody jel?

Samozřejmě ano. Každé hnací vozidlo má rychloměrné zařízení, které nade vší pochybnost prokáže rychlost, kterou se vlak pohyboval. V tomto případě to bylo 49 km/h. Strojvedoucí tedy povolenou rychlost v žádném případě nepřekročil.

Je železniční přejezd v Hospozíně považován za nebezpečný a ví České dráhy, že poměrně často nefunguje světelné zařízení a podle svědků také pochybně zvuková signalizace?
Že by zabezpečovací zařízení v Hospozíně často nefungovalo, není pravda. Každé zabezpečovací zařízení prochází pravidelnými kontrolami a navíc, pokud by docházelo k jeho selhání, zaznamenali by tuto skutečnost naši strojvedoucí a okamžitě by informovali odpovědné pracovníky. Ve chvíli střetu bylo zabezpečovací zařízení podle tzv. „černé skříňky“ prokazatelně v činnosti, což potvrdil i nezávislý orgán - Drážní inspekce.

Jaká výstražná znamení má použít strojvedoucí?
Přes tento přejezd může vlak jet maximální rychlostí 50 km/h. Podle rychloměrného proužku jel ve zmiňovaném případě 49 km/h. Pokud je v činnosti zabezpečovací zařízení, vlak „nehouká“. Řidiči jsou ze zákona povinni dát mu přednost.

Co v posledních letech udělaly České dráhy na tomto úseku za opatření a jaká právě v Hospozíně?
Železniční přejezdy nejsou majetkem Českých drah. O osazení přejezdů závorami, novým zabezpečovacím zařízením a podobně rozhoduje majitel, tedy Správa železniční dopravní cesty.

Přes jasné a jednoznačné vyjádření Českých drah zůstává nad celým případem černý stín pochybností. Proč se lidé shodují na tom, že signalizace přejezdu fungovala jen zčásti – zařízení dvakrát cinklo. Proč svědci kolem přejezdu se shodují na tom, že signalizace je často poruchová? Proč právě tady dráhy připustily rychlost směrem k přejezdu poměrně velkou – 50 km, když na druhou stranu, tedy směrem ke Kmetiněvsi je cedule s pouhou „třicítkou“. Proč podle svědků některé vlaky ve stejném místě u Hospozína často zpomalují a houkají? To by přece svědčilo o tom, co vyplývá i ze slov tiskového mluvčího drah, že signalizace skutečně často nefunguje. Podle mluvčího Českých drah totiž byl železniční přejezd modernizován vybavením, tzv. „přejezdníky“, a záznamovým zařízením (černou skříňkou). „Návěst přejezdníku informuje strojvedoucího o tom, zda je železniční přejezd v činnosti. V případě, že by bylo strojvedoucímu návěštěno, že zabezpečovací zařízení na železničním přejezdu nefunguje, musel by přes přejezd jet maximální rychlostí 10 km/hod. s pohotovostí zastavit. Zároveň musí dávat zvukové znamení. Tato situace v našem konkrétním případě nenastala, protože přejezdové zabezpečovací zařízení bylo plně funkční,“ zní přesně slova Radka Juklíka. Ovšem už se neuvádí, jestli je možné poznat, když zařízení funguje jen zčásti. Co když návěst přejezdníku nedokáže odhalit, že zvuková signalizace pracuje tak, jak uvádí svědci, tedy jen krátce.

Samozřejmě velký podíl na celé události měl hlavně řidič, který se patrně málo rozhlédl a nesplnil ustanovení příslušné vyhlášky. Jak jsme na místě zjistili, na koleje je poměrně dobře vidět přes průhledný drátěný plot blízké zahrady, ale ideálním rozhled na obě strany jistě není. „Lidé přes přejezd jezdí dost rychle, nyní po nehodě jsou opatrnější, to je pravda,“ řekla nám paní Carvanová, která na přejezd z domku vidí. 

V osudné pondělí odpoledne se někde stala chyba, která stála lidský život. V době naší uzávěrky případ stále vyšetřovala policie, ale s informacemi byli policisté poměrně skoupí. „Probíhá vyšetřování a dokud nebude případ uzavřen a nerozhodne soud, nebude míra zavinění určena, protože o vině rozhoduje v tomto případě soud a nikoliv policie,“ předala Slánským listům informaci od vyšetřovatele tisková mluvčí Michaela Nováková. 

Podle našich informací mívají strojvedoucí vlaků pro každou jízdu také svůj vlastní interní „jízdní řád“, který bývá mnohdy přísnější, než je tomu podle značek přímo na trati. Jak nám potvrdil nejmenovaný strojvedoucí, nikdo si kvůli velkým pokutám nedovolí ho porušit. Připustil ale, že případné zpoždění vlaku za určitých podmínek strojvůdci dohánějí. 

 „Přejezd smrti“, jak už ho mnozí nazývají, procházející v zatáčce kolejí bez zcela ideálního rozhledu na obě strany, by si větší pozornost i ze strany projíždějících vlaků jistě zasloužil.. To proto, aby jedinou další pozorností nebyl fakt známý z posledních tragických dnů. Množství květin, svíček a světla, které na dvě místa u přejezdu přinesli lidé, co zůstali po vyhaslých životech.

Sláva Pilík
07. 05. 2008, 20:47

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.