• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Židovský hřbitov stále víc chátrá

Pomníky v džungli křovin. Foto Zdeněk Tvrdek

Zeptal jsem se pěti Slaňáků, zda vědí, kde se na území jejich města nachází židovský hřbitov. Třem bylo čtrnáct až sedmnáct, dvěma kolem čtyřiceti. Jen slečna z ulice Na Vinici to věděla. Z okna jejich bytu prý na něj dokonce vidí. Přiznala však, že byť má k němu ani ne dvě stě metrů, sejít dolů do pole, kde se hřbitov nalézá, se neodvažuje. „Připadá mi strašidelně,“ pravila. „Docela bych se tam bála…“

 Vrátilo se jich jedenáct

Historie židovského národa je plná utrpení. Ve Slaném Židé pobývali již ve 14. století. Měšťané se proti ním bouřili a roku 1458 získávají od krále Jiřího z Poděbrad majestát, který zapovídal Židům usadit se ve městě. Roku 1598 bylo stanoveno, že žádný Žid v něm nesmí strávit víc než noc. Navíc při vstupu musel zaplatit groš. Na gotickém předbraní Pražské brány nescházel obraz Žida držícího peníz. Doslova holocaust židovského národa přišel s nástupem Hitlera k moci. Doplatili na něj také slánští Židé. V neděli 23.2.1942 bylo z města do koncentračních táborů odvlečeno 60 židovských občanů a 32 Židů ze Sudet. Nacistickou hrůzovládu nepřežilo 81 slánských Židů. Vrátilo se jich jen jedenáct (dnes ve Slaném žije jediný občan židovské národnosti, pozn. autora)

Ničili je morálně i hladem

Nacisté je systematicky ničili i mimo ostnaté dráty. Zakázali jim přístup do hostinců, biografů, divadla, na plovárnu, do čítárny, knihovny. Na počátku školního roku 1940-41 byly všechny židovské děti vyloučeny ze škol. Rodinám odepřeny nejdůležitější potraviny: maso, mouku, housky, marmeládu, sýry, sádlo, vajíčka, cukrovinky, ryby, drůbež, dokonce i zeleninu. Potravinové lístky byly ponechány jen na brambory, chléb, margarin, cukr, mléko. Od 18. září 1941 museli nosit na levé straně prsou oranžovou pěticípou Davidovu hvězdu s nápisem „Jude“. Nosili ji s hrdostí, sebevědomě.

Na špatný stav hřbitova upozornil anonym

Zavolal mi podle hlasu postarší pán. Nechtěl se představit. „Bylo by dobré, kdybyste se podíval v jak žalostném stavu je slánský Židovský hřbitov,“ oznámil. „Hrůza. Jděte a sám uvidíte…“ Byť od anonyma, byla to výzva, kterou nebylo možné přeslechnout.

Slánští židé zanechali po sobě ve Slaném dvě významné památky: synagogu a židovský hřbitov. Synagoga v maurském slohu byla postavena roku 1865. Hřbitov založen roku 1881. V roce 1931 byla u něj postavena vznosná obřadní síň s velkým kruhovým oknem a Davidovou hvězdou. Po stranách malé přízemní domky. V jednom tabara a komora, ve druhém pokoj a kuchyně jako byt hrobníkův.

 Přístupu brání „barikáda“  

Vydal jsem se tedy k židovskému hřbitovu. Měl jsem za to, že k němu vede přístupová cesta spodem od silnice na Velvary. Od bývalé šachty. Všude se tam rozprostírají ovocné sady. Ve spodní části jakási polní cesta pro zahradní mechanizaci existuje. Jdu po ní; již vidím zeď hřbitova, prokukující z křoví. Cesta najednou končí. Přístup je zatarasen „barikádou“ pařezů, kamenů a různého haraburdí. Zkouším projít hustým křovím při zdi, nejde to. Tudy se před hlavní vchod nedostanu. Pouštím se proto dál po cestě, stoupající při hřbitovní zdi. Pak dolů. V malé brance ve zdi, opatřené pevnými dveřmi, čtu na tabulce: Kulturní památka. „Asi těžko…“ v duchu namítám. Konečně dole. Dostávám se na prostranství před hřbitov. Stačí jediný pohled a je mi jasné, že areál budov hřbitova je ve velmi špatném stavu. Lepší to asi nebude ani uvnitř. Jenže, jak se tam dostanu?

Železniční švele „ozdobou“ hřbitova

Kruhové okno obřadní síně hrozí zřícením. Stejně je na tom velká Davidova hvězda. Dělám si snímek mřížemi bytelných, pečlivě uzavřených dveří. Asi se dovnitř nedostanu. Jdu k dalšímu domku, a co vidím… Zírají na mne dokořán otevřená hlavní vrata. Vcházím dovnitř s obavou, zda proti mně nevystartuje pes či správce objektu. Nic takového. Hřbitov byl zcela opuštěný.

Co jsem následně spatřil, bylo šokující. Stavení v dezolátním stavu. Poničené dveře vesměs otevřeny, okna rozbitá, uvnitř různé předměty a haraburdí. Není tajemstvím, že na jedné půlce hřbitova hospodařil občan Slaného, proměnil ji v jakousi zahradu. Pozemek od pohřebiště oddělil nedůstojnou zdí železničních švelů. Kde zůstala úcta k mrtvým?

V obřadní síni, rovněž plné různého haraburdí, pod propadajícím se stropem, se „vyjímala“ zachovalá pamětní deska s tímto textem: „V upomínku manželům Antonínu a Evě Tausigovým ze Slaného. Izraelitská obec náboženská Slaný. 20. září 1931.“ Připomíná ty, kteří se nejvíc zasloužili o vznik těchto staveb. Asi se obracejí v hrobě…

Na pomnících svědectví o holocaustu

Na slánském židovském hřbitově je dochováno na 80 náhrobků. Pomníky z kvalitního kamene obrůstá křoví, rovy jsou zakryty všudypřítomným břečťanem. Jsou zde pohřbeni Židé ze širokého okolí: ze Slaného, Podlešína, Hořešoviček, Klobuk, Knovíze, Lán, Třebichovic, Řisut, Přelíce, Pozdně a dalších míst. Na pomnících čtu typická židovská jména: Kohn, Popper, Löwy a další. Údajně se zde naposledy pohřbívalo v 50. letech minulého století. Zvlášť smutný nápis je na pomníku hrobu Julia Becka z Knovíze. In memoriam jsou připsána jména členů jeho rodiny, povražděných Němci: Jindřich, Ela, Pavlíček, Josef, Marie, Iveček, Zdenka, Pavel…

Je nebo není kulturní památkou?

Jak je to s židovským hřbitovem ve Slaném? Kdo je jeho majitelem? Kdo by ho měl dát do pořádku? Odpověď na tyto otázky jsem hledal na odboru kultury Městského úřadu Slaný. Objekt má tři vlastníky: Židovskou obec Praha, která vlastní část pozemku, na níž je zmíněných 80 náhrobků; větší část je v majetku dvou slánských rodin. Ty, jakoby pozemek opustili. Paradoxem je, že se jim do vlastnictví dostala i obřadní síň, kterou proměnili ve všechno možné, jen ne v modlitebnu.

 V zájmu židovské obce by mělo být, aby jí byl hřbitov vrácen. Podle Jana Čečrdleho, pracovníka odboru kultury MěÚ Slaný, který se problematikou hřbitova zabývá, jednou z možností je, aby byl objekt uznán kulturní památkou. Zatím tomu tak navzdory zmíněné tabulce prý není. Další možností by bylo odkoupit budovy od současných majitelů (když ne celý pozemek), opravit je, pohřebiště důstojným způsobem oddělit, vyčistit od náletových křovin a udržovat pořádek. Vedoucí odboru Vladimír Přibyl podotkl, že zájem o změnu současného stavu hřbitova má i starosta města Ivo Rubík. Na tahu teď je ale Židovská obec Praha. Ujistil, že jeho odbor nenechá problém usnout.

 Osobně si myslím, že vyřešením problematiky nedůstojného hřbitova, jeho zvelebením, by město Slaný získalo další atraktivní památku.

24. 04. 2008, 19:56

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.