• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Proč chtěli důchodci zmrznout na autobusové zastávce?

V tomto domě manželé Starostovi krátce bydleli, ale museli se na hodinu vystěhovat. Foto Sláva Pilík

Náš zpravodajský server přinesl nedávno článek smečenského Karla Podrackého o tom, jaké měl zkušenosti s tím, že chtěl od umrznutí zachránit dva důchodce, kteří se rozhodli, jak sami říkali, skončit se svým životem v mrazu na autobusové zastávce ve Smečně. Na tomto základě jsme se snažili sehnat další informace.

Oslovili jsme tedy také prvního z lidí, který si podivného chování důchodců všiml, ale hlavně který jako první něco podstatného vykonal k jejich záchraně či k tomu, aby jim pomohl.

„Autobusovou zastávku mám přímo naproti oknům. Když jsme přijeli někdy v půl jedenácte dopoledne z Kladna, všiml jsem si dvou starých lidí a nejdříve mi to divné nepřipadlo. Vypadalo to, že tam jen čekají na autobus. Kolem třetí či čtvrté hodiny se mi to ale začalo zdát už podivné, protože tam dál seděli bez hnutí a autobusy projížděly kolem,“ začíná své vyprávění Jan Pumrle, který má svůj malý autoservis v domě naproti zastávce, hned vedle hospody. Jak dál uvádí, když se začalo stmívat, nedalo mu to a šel se těch lidí zeptat, co se děje. „Moc nemluvili, jen řekli, že je nějaký pán vyhodil z bytu, že nemají kam jít a že zůstanou na zastávce,“ pokračuje autoopravář.

Jan Pumrle se snažil zajistit pro nešťastné lidi spolu s manželkou nějakou pomoc, ale marně. „Na smečenskou městskou policii jsme se nedovolali, na policii nám řekli, že už s důchodci mluvili, ale takový případ oni neřeší. Volali jsme všude možně, ale nevěděli jsme si rady. Víte pro normálního člověka, který se v sociální oblasti nepohybuje, je těžké honem vědět kam s obrátit, ale domníval jsem se, že může pomoci záchranný systém,“ překvapeně dodává Jan Pumrle s tím, že když už si nevěděl rady jak pomoci, obrátil se na kamaráda Podrackého, který zavolal na tísňovou linku 112.

„Jsem normální občan tohoto státu, platím daně, zdravotní a sociální pojištění. Když vidím někoho v nouzi, připadá mi naprosto normální mu pomoci. Z toho sobotního večera mám opravdu nepříjemný pocit. Ani můj kamarád, ani jeho manželka, která nám donášela horký čaj na zahřátí, ani já jsme se totiž nedokázali na ty lidi prostě vykašlat a nechat je tam zmrznout. Museli jsme vyvinout opravdu velké, několika hodinové úsilí, aby tu mrazivou sobotní noc přežili,“ píše ve svém článku Karel Podracký. Pro ověření jeho informací jsme byli také za ním a rovněž jsme se snažili zjistit, jak se dál vyvíjel osud mrazem ohrožených důchodců, kteří se náhle stali bezdomovci . Důchodce z nepříjemné situace komplikovaně dostávali čtyři spoluobčané, kteří to jistě nemají vůbec „v popisu práce“. Vůbec je nezajímalo, jak se do této situace dostali, co za tím vězí a co dál chtějí dělat. S velkou nadějí se obrátili na tolik proklamovaný a pro mnohé lidi tak „zázračný“ záchranný systém, ovšem narazili. Teprve zdravotníci zasáhli do problému tak, jak bychom si jistě představovali. Přijeli na místo a milé důchodce i s jejich zavazadly odvezli k vyšetření na internu do slánské nemocnic. Pytle s jejich veškerým majetkem zůstaly v úschově Jana Pumrleho.

Jak nám potvrdil primář rychlé záchranné pomoci MUDr. David Hejduk, lékaři neshledali žádné zranění či újmu na zdraví, která by vyžadovala pro dva staré lidi hospitalizaci v nemocnici. Oba důchodce, byť to není standardní, ponechali v teple čekárny nemocnice, kde zůstali sedět i se svým majetkem, celou noc. V neděli ráno údajně přišel nějaký jejich známý a odvedl je pryč. Dál se nám stopa po nich ztratila, staří lidé se objevili až v pondělí, kdy si vyzvedli svůj majetek od pana Pumrleho.

Takže jakoby se vlastně nic nestalo. Ano, nemocnice splnila svou povinnost a v rámci Integrovaného záchranného systému provedla nutné úkony, ale státní systém pomoci občanům nějak zklamal.

Podle našich ověřených informací šlo o důchodce s trvalým pobytem ve Vinařicích u Kladna, manžele Starostovy. Ti měli na tři měsíce pronajatý byt ve Smečně v tzv. „Čulíkovně“, tedy v soukromém domě ve Slánské ulici, kde kdysi byla vinárna posléze přebudovaná na byty. Důvodem náhlého odchodu z teplého bytu do mrazivé soboty bylo údajně to, že nezaplatili opakovaně nájem. V pozadí tohoto případu se mihne i informace o tom, že o jejich důchod je připravil nějaký známý, kterému uvěřili, když je slíbil odvézt do Kladna vybrat důchod, aby o něj nepřišli a pak je o něj připravil. Prostí důchodci mu patrně naletěli a pak se ocitli bez prostředků. Majitel se neustrnul, mnoho lidí procházejících v sobotu kolem zastávky také ne. Až s přicházející nocí se začali Jan Pumrle a Karel Podracký bát o jejich život.

Jak se zdá, něco je v našem státě špatně. Máme sice nákladný záchranný systém, který se věnuje zpravidla mimořádným událostem typu požárů, havárií, živelných pohrom, ale když se někdo zčistajasna dostane do mimořádné životní situace, která ohrožuje jeho život, nějak chybí jak tomu člověku pomoci. Jak například vypátrat, kdo ho připravil o prostředky, jak zařídit, aby alespoň na přechodnou dobu měl kde bydlet, když vlastně příjem má a bezdomovcem (se kterým policie prostě příliš nekomunikuje) být zrovna nechce. Lidé volají na „linku spásy“ č. 112, ale tam si v našem případě příliš rady nevěděli. Systém s největší pravděpodobností není napojen na sociální síť ústavů, azylových domů a podobných zařízení, nebo jen okrajově a o víkendech to prostě nefunguje. Nebo vůbec ne?

Sláva Pilík
07. 02. 2010, 17:14

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.