• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Jeskyně nad kolejemi má znovu nájemníka

René M. v jeskyním příbytku. Foto Zdeněk Tvrdek

V jeskyních se bydlelo již v době kamenné. Doba pokročila, většina populace bydlí v pohodlných, mnohdy komfortně vybavených domech; nicméně i dnes se najde člověk, žijící v jeskyni. Třeba ve Slaném…

Možná si vzpomínáte na reportáž ve Slánských listech. Psali jsme o paní, jejím synovi a známém ze Slaného, jak bydlí v jeskyni ve skále nad železniční tratí Slaný – Louny, blízko mostu, po němž je možné dostat se do sídliště V Ráji.

Paní a její spolunocležníci z jeskyně, široké více než 2 m, vysoké a hluboké kolem 3 metrů, potom dostali od města byt v ubytovně Mexiko. Jeskyně osiřela. Nedávno jsme ale jeli vlakem, z něhož lze velký otvor ve skále spatřit, a co vidíme? Nad vchodem jeskyně je natažena fólie, o skálu opřeno něco kostkovaného, snad deka. Neklamné znamení, že se uvnitř něco děje…

Den na to jsme se tam vypravili… Již stojíme na skalnatém výběžku nad jeskyní. Je vidět část vchodu skrýše; před vchodem vyhaslé ohniště s několika ohořelými poleny, kolem značný nepořádek. Všude naprosté ticho. Asi tam nikdo není…

Zvědavost ale táhne, chceme dolů. Jenže jak? Přístupová cesta v podobě úzké stezky je nebezpečně příkrá. Plná kluzkého bláta, pokračuje po hladkém kameni. Na to nemáme mladé nohy. Bezpečnější přístup objevujeme až nahoře blízko mostu. Pouštíme se dolů po spadaném listí, přidržujeme se kmínků stromků. Ještě mírné stoupání a jsme před vchodem do jeskyně. Nervy přece jen pracují. Ne, není prázdná. Někdo tam je. Zabalen v černé prošívané dece, zachumlán až po bradu, spí tam nějaký muž. Pod sebou má další deku; pod ní jako podlážka slouží tlustý molitan. Při stěně hromada prázdných igelitových lahví, na druhé straně hromádka různých časopisů.

Je po deváté hodině, chlapík by už mohl být vyspalý. Opatrně ho budíme. Nepřipouštíme si, že by mohl něco popadnout a zaútočit. Ostatně, žádný takový předmět není v jeho blízkosti. Budíme ho pomalu, citlivě. Nadzvedává se, mne si oči. A třebaže mu ještě zcela není vidět do obličeje, již je nám jasné, že je novým nájemníkem této jeskyně. Je to René M., známý slánský bezdomovec. Smutná postava našeho města. Mnozí ho znáte. Často s kámošem vytrvale vystávají před Kauflandem, Lidlem, či Plusem s nadějí, že jim někdo dá nějakou korunu. Nebo koupí trochu jídla. Ještě jsme je ale neviděli, že by se vtírali, žebrali. Jen vytrvale čekají…

Osud Reného M. má trpkou příchuť. Již jako pubertální mladík začal čichat toulen. Odešel od rodičů. Byly nějaké pokusy o jeho záchranu, ty ale ztroskotaly. Řekl nám, že se narodil v roce 1976. To by mu bylo již 33 let.

Bez domova je víc než deset roků. V jeskyni nad dráhou je to ještě dobré, skrýš je chráněna zarostlými stráněmi před větrem. Spí oblečený, pod dekou je docela teplo. Už spal v daleko horším prostředí. Třeba ve studeném kamenném tunelu na Slánské hoře, nebo v nebezpečné ruině bývalé čistírny oděvů, či v polozbořeném domku pod Slandou. V létě zalehl v lese nebo v nějakém křoví. Na hlad si zvykl. Když je něco k snědku, zbaští to, když není, stáhne žaludek. Kdy měl něco teplého, to si nepamatuje. Včera k večeři měl paštiku Májku, ještě mu zbyl chlebíček. Brácha mu dá občas nějaký peníz, podporu nebere. Moc se nemyje, pro vodu je odtud daleko. WC? To je tady všude…

Renda má od toulenu a drog poškozený mozek. Je roztěkaný, místy říká nesmysly. Najednou ale bere do ruky jeden z časopisů a žasneme. Čte rychle, plynně, jasně se vyjadřuje. Dementní rozhodně není. Jen mu mozek po destrukci, kterou provedla droga, vynechává. Ještě se svěřil, že je tu momentálně sám, kámoš si našel holku.

Opouštíme jeskyni ve stráni nad kolejemi a v ní známého bezdomovce. Po kolejích projíždí motorák. Vracíme se stejnou cestou, kudy jsme přišli. Myslíme na Rendu. Na těch 33 let ani nevypadá. Co s ním asi bude? Jak skončí? Každý z nás může mít na jeho příběh svůj názor. Jedno je však jisté. René M. není jen bezdomovec. Je to duševně nemocný člověk a takoví lidé by neměli zůstat stranou zájmu naší společnosti.

Zdeněk Tvrdek
30. 03. 2009, 20:04

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.