• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Jana Zůnová: Chci, aby se do správy věcí veřejných zapojilo více žen. Je to hodně potřeba

Jana Zůnová

Jana Zůnová: Chci, aby se do správy věcí veřejných zapojilo více žen. Je to hodně potřeba

Jana Zůnová, rodačka ze Slaného, je učitelkou. Ve Slaném je ale také známá jako členka občanských iniciativ a jedna z mála žen, které promlouvají do místní komunální politiky. Svým přístupem ke vzdělání se od svých kolegyň a kolegů výrazně liší. Její pracovní zkušenosti jí napovídají, že vzdělání na základních školách by se mělo vydat jinou cestou. Na Slaný a Slánsko nedá dopustit. Je zdejší velkou patriotkou. Proto ji také velmi zajímá, jak pracují zdejší politici a snaží se maximálně využít svých občanských práv, aby život ve městě Slaném byl lepší. V nadcházejících krajských volbách kandiduje na kandidátce koalice SPOLU PRO KRAJ. Proč? Nejen o tom se dočtete v následujícím rozhovoru.

Jaké je Vaše oblíbené místo ve Slaném a ve Středočeském kraji?

Ve Slaném to je okolí rybníka. S dětmi tam chodím velice často, protože to je příjemné místo k procházce s kočárkem i na ježdění na kole. Dá se tam pozorovat měnící se příroda během roku. V létě je tam příjemný stín a v zimě jsme na rybníku i několikrát bruslili. V kraji od malička miluji okolí kolem městečka Jince. Brdské lesy jsou fantastické svojí rozlehlostí a do jisté míry turistickou nedotčeností. Plešivec je pro mě mystické místo, kam se vždy ráda vracím.

Máte za sebou zkušenosti v roli učitelky. Jaké jsou? V čem jsou pozitivní, v čem negativní?

Hned po vystudování pedagogické fakulty v Praze na Univerzitě Karlově jsem se vrhla do učení. Nejprve na základních školách v Praze. S odstupem času musím konstatovat, že jsem byla připravena konzervativně, tedy vstoupila jsem do základní školy, jak ji známe ze svých školních let, a pokračovala jsem stejnou cestou. Poté jsem přesídlila do Slaného na tehdejší Zvláštní školu. To byla pro mne zatím největší pedagogická zkušenost. Od prvopočátků, kdy jsem poprvé v životě zažila, jaké to je být ve společnosti převážně romských dětí a rodičů, až k prozření, že v těchto typech škol žáky učíme mnohé zbytečné. A velmi často v ní učitelé odvádějí sice velmi kvalitní pedagogickou práci, ale zároveň je to segregační sociální prostředí, ve kterém se jen kumulují problémy s diskriminací a agresivitou. Je potřeba jít jinou cestou.

Jakou jinou cestou?

Škola by měla být svobodnější. S tím úzce souvisí její individualizace vzhledem k potřebám žáků a změna přístupu k hodnocení. To je myslím nejdůležitější. V naší základní škole se moc známkuje, soutěží a testuje. Podněcuje se v dětech soutěživost, která ovšem podle mého názoru zabíjí tvůrčí klima ve třídě. Hodnocení ve školách je převážně zaměřené na vnější motivaci, a to není dobré. Vnitřní motivace dětí je zdroj netušené energie, kterou je třeba využít. Pokud si tohle uvědomíme, začneme pracovat s vnitřní motivací a budeme respektovat osobnost dítěte a ne ho hníst jako těsto do předem připravené formy, můžeme vykročit po nové cestě ve vzdělání. A to bych si moc přála, školu, ve které se vzdělávají všechny děti společně.

Aktuálně jste na rodičovské již se třetím synem. Máte ale čas i na jiné „aktivity“?

Momentálně jsem matkou na plný úvazek. Ale jsem jí ráda. Domnívám se, že období raného mateřství je jedna z nejdůležitějších etap mého dosavadního života už proto, že ten čas tak rychle letí. Najednou jsou z mých malých miminek školáci. Ve volném čase se věnuji Straně zelených, komunální politice ve Slaném, aktivitou ve spolcích Budoucí krajina a Sdružení rodičů. Zapojuji se do vzdělávání mých dětí, protože považuji za důležité aktivně se podílet na spolupráci rodičů a školy. V SRPDŠ při mateřské škole „U Divadla“ jsem iniciovala obměnu okolí školky. Podařilo se nám s paní ředitelkou v čas promluvit do připravovaného projektu a zapracovat tam naše připomínky. Tedy vypadá to, že okolí školky již bude více vyhovovat jak pěším, tak i cyklistům a automobilistům.

V politice se pohybujete převážně mezi muži. Ve škole zase mezi ženami. Jak hodnotíte obě tyto zkušenosti?

Hodnocení je to jednoduché. Není to dobré! Přála bych si vyrovnané zastoupení mužů a žen, jak ve školách, tak v politice. Zatímco ve škole je to fakt způsobené převážně nedostatečným finančním ohodnocením pedagogů, a každý muž, který se rozhodne být učitelem, je ve škole vítán s otevřenou náručí, v politice jsou důvody nedostatku žen jiné. Ženy tu rozhodně nejsou vítány s otevřenou náručí.

Proč by mělo být více žen v politice?

Smíšené týmy jsou prostě efektivnější. Řízení věcí veřejných založených na základě jen mužských životních zkušeností je prokazatelně nedokonalé. Vždyť mnozí současní muži, kteří nyní vládnou, mají jen mizivé zkušenosti s mateřstvím, porodem, péčí o děti, zaměstnaností žen a tak dále. Proto v tolika městech chybí školky, školy, pracovní místa s částečným pracovním úvazkem, kvalitní a bezpečná hřiště, dostatečný prostor pro trávení volného času. Chybí tam skutečně bezpečné aktivity pro děti, kam je můžete poslat samotné. Chybí bezbariérové vstupy, kam byste mohli jet s kočárkem a nemuseli řešit, kde ho na rušné ulici necháte. Jsou to mnohdy praktické věci, které prostě muži nevidí, protože k jejich vidění nemají životní zkušenosti. A pokud chtějí spravovat tuto zemi dobře, měli by mít vedle sebe někoho, kdo jim to ukáže a pomůže.

Na začátku října se ve středních Čechách uskuteční krajské volby. Najdeme vás na kandidátce SPOLU PRO KRAJ. Proč kandidujete do zastupitelstva kraje?

SPOLU PRO KRAJ je koaliční kandidátka politických stran. Byla jsem u většiny jednání a musím říci, že program, který jsme společně vytvořili, je opravdu dobrý. Jsem učitelka a i na kraji bych se chtěla věnovat tomuto oboru. S příchodem nového školského zákona je především na krajských odborech pro školství, aby pomohly učitelkám a učitelům se zvládnutím velice obtížné inkluze. S přeplněnými ročníky, nedostatkem financí, špatným finančním ohodnocením pedagogické práce je to další břímě, které na ně společnost navalila. Já jsem si plně vědoma obtížnosti úkolu, vím, jak náročné je pedagogické povolání a jak nevděčné jsou některé výroky na adresu učitelek a učitelů. Chtěla bych jim na kraji maximálně pomoci tak, aby svoji práci mohli dělat profesionálně a rádi.

Děkuji za rozhovor.

-lp-

Kdo je Jana Zůnová?

Narodila se v listopadu 1978 ve Slaném. Po vystudování Slánského Gymnázia V. B. Třebízského krátce pracovala jako asistentka a fakturantka. Po úspěšném absolvování Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogické fakulty, začala učit na ZŠ Na Smetance. Poté byla třídní učitelkou na prvním stupni základní školy Křesomyslova pod Vyšehradem. Od roku 2006 je učitelkou v ZŠ praktické a speciální ve Slaném. V současnosti je na rodičovské dovolené se svým nejmladším synem. Jana Zůnová je vdaná, má tři děti.

Redakce
06. 10. 2016, 10:56

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.