• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Lidé blokují záchranku, aby ušetřili pár desetikorun

+ digifoto č. 003 – MUDr. David Hejduk: Někteří pacienti chtějí ušetřit, tak volají nás. Foto Sláva Pilík

ARO – známý, ve veřejnosti až zlidovělý pojem zdravotnické záchranky. Mnozí spořiví čeští občané ale tuto důležitou službu zneužívají. Jejich argumentem patrně je, že ušetří pár desetikorun na regulačních poplatcích, které se v případě zásahu rychlé lékařské či rychlé zdravotnické pomoci neplatí. Neví ovšem, že ve většině případů se jejich snaha mine účinkem, ztratí více času a většinou peníze z kapsy stejně musí vydat. O důsledcích zneužívání záchranky kvůli šetření poplatků, jsme hovořili s primářem záchranné služby ve Slaném, kterým je MUDr. David Hejduk.

Záchranná zdravotnická služba (ZZS) Slaný dosáhla, podobně jako v roce 2006, také loni přes 3000 výjezdů k různým případům. Pokud ale srovnají zdravotníci letošní leden s loňským, bylo výjezdů méně. Přesto ale došlo ve stejném období k nárůstu výjezdů k pacientům s lehčím onemocněním. Podle primáře Davida Hejduka to může být tím, že od letošního roku přišla zákonná povinnost platit za vyšetření u lékaře třicet korun, jinde i devadesát korun a pacienti si myslí, že využitím záchranky ušetří.

Lidé si myslí, že když zavolají „záchranku“, tak tyto peníze ušetří, je to tak?

Ano, záchranka se neplatí a my si myslíme, že ke zvýšení počtu výjezdů k těmto pacientům dochází převážně z tohoto důvodu. Dříve jezdila více posádka s lékařem, tedy rychlá lékařská pomoc, nyní se počet výjezdů vyrovnal s posádkou rychlé zdravotnické pomoci, kde lékař není. Lze z toho vydedukovat, že zavedení regulačních poplatků ministerstvem zdravotnictví vedlo také k tomu, že občané více využívají, či spíše zneužívají zdravotnické záchranné služby v případech, kdy se vůbec nejedná o bezprostřední ohrožení jejich zdraví. 

Jenže to jde přece o zneužití pomoci, to musíte při takovém výjezdu skutečně suplovat běžného lékaře či pohotovost?

Eticky, ale ani technicky není možné, aby se za ZZS platilo. Jen si představme, že bychom přijeli k akutnímu ohrožení života a vybírali peníze od příbuzných. Je logické, že se za ZZS neplatí, ovšem neznamená to, že když nás zavolá občan, který není v ohrožení života, platit nakonec nebude. Vozy rychlé lékařské či zdravotnické pomoci jsou vybaveny tak, aby zdravotníci měli veškeré možnosti v těch případech, pro které jsou určeni. Ve vybavení tak jsou v potřebné míře preparáty převážně injekční, máme jen určitá antibiotika nutná pro naše zásahy v akutním ohrožení života. Nemůžeme ale při příjezdu k pacientovi s angínou nebo se zvýšenou teplotou při chřipce podat potřebné léky v tabletové formě. Takže se stejně dostanou k jinému lékaři, zpravidla na pohotovost či interní ambulanci.

Jak se tedy zachová záchranná služba, když ji takový pacient zavolá?

Vezmu modelovou situaci. Pacient se rozhodl ušetřit 90 korun za pohotovost, není v ohrožení života, ale zhoršil se mu zdravotní stav. Mohl by jít na pohotovost, ale zavolá si záchrannou službu. Vozidlo musí dojet na místo, musí pacienta vyšetřit a také stanovit diagnózu. To i v případě, kdy jde o chřipku, angínu či drobné úrazy, jako je například říznutí do prstu, podvrtnutý kotník, nebo jenom zhoršení chronických onemocnění dýchacích cest, apod. Ve vybavení záchranného vozidla ale nejsou běžné tabletové léky, nejsme lékárna na kolečkách. Záchranná služba proto nemůže ani například na těžkou angínu napsat recept či podat potřebná antibiotika. Pacient tedy musí být převezen například na pohotovost, internu či na chirurgii, a tam poplatek stejně musí zaplatit.

To nemůžete pacienta nechat doma?

To je možné, pokud k takovému pacientovi přijede rychlá lékařská pomoc, tedy „záchranka“ s lékařem. Ten má kompetence posoudit, že úraz či onemocnění není vážného rázu a ponechat pacienta doma. Pacient pak následně vyhledá lékaře či pohotovost a poplatek zase platit bude.

Ovšem z toho je jasné, že takovíto lidé zbytečně zaměstnávají záchranáře, zdržují je od práce a přitom vlastně ani neví, že poplatek stejně zaplatí a ještě ztratí více času sami, je to tak?

Ano, v naději, že ušetří, blokují naše vozidlo. A ještě horší to je v případě, že k pacientovi s lehkým onemocněním přijede „jen“ vozidlo bez lékaře, tedy rychlá zdravotnická pomoc. Často se stává, že pacient nechce podstoupit převoz do nemocnice. Sestra není kompetentní rozhodnout, že může pacient zůstat doma a nastává téměř patová situace. A tak v těchto případech musí počkat na další vozidlo s lékařem – rychlou lékařskou pomoc. Pacient pak blokuje obě naše výjezdová vozidla. Kvůli pár desetikorunám.

Staly se už nějaké konkrétní případy, kdy podobné zneužití a blokování vozidel záchranky znamenalo potíže při jiném výjezdu?

Konkrétně to nemůžu říci, ale vím, že už jsme několikrát měli podezření, že přivolání záchranky k pacientu byla jeho svévole. Naše nemocnice je uprostřed regionu, do nejvzdálenějších míst můžeme dojet, a také to máme takto stanoveno, nejpozději do 15 minut. Když nás ale někdo zdrží neoprávněně na druhé straně naší oblasti, nebude cesta k záchraně života trvat patnáct, ale o mnoho minut více. Minuta může rozhodnout o životě člověka, to by si měli pacienti, o kterých tu hovoříme, uvědomit.

V jakých případech nemají lidé volat záchranku?

Zopakoval bych, že záchranná zdravotnická služba je služba veřejnosti a zajišťuje samozřejmě stavy bezprostředně ohrožující život. Lidé by ji měli využívat v případě, že se jedná o takto závažné onemocnění či zranění. Nebo také v případě, že se žádným jiným způsobem nemohou dostat do nemocnice, například na internu či na chirurgii nebo pohotovost. Tedy v těch případech, kdy nejsou schopni využít k převozu taxi, příbuzné, apod. Jisté je, že když si někdo podvrtne nohu, kotník ho sice bolí, ale život v ohrožení nemá. Člověk se tedy dokáže na chirurgii svépomocí či pomocí příbuzných dostat. Jiné to je, když je někde sám, například v chatové oblasti a nezbývá mu nic jiného, než volat záchranku.

Chci zdůraznit, že, jak často všude uvádíme, pokud jde o zdravotní problémy, je nejlepší volat přímo linku 155. Máme vyzkoušeno, že v tomto případě je přenos informací nejrychlejší. Pokud se jedná o zranění v nedostupném terénu, při dopravní nehodě, apod., a je nutné, aby na místě zasahovaly i další složky integrovaného záchranného systému, je třeba volat číslo 112.

Jak jsme u primáře ARO a záchranné služby zjistili, jeden výjezd vozidla záchranky ve Slaném přijde na částku kolem 1500 korun. V případě zneužití a výjezdu do vzdálenějších lokalit by mohl pacient, který takto svévolně a zbytečně záchranku zavolá, zaplatit i tři tisíce. Nejde ovšem o peníze, jde o to, že pokud myslíme hlavně na komfort při ošetření našeho například vymknutého kotníku, můžeme zbavit naděje člověka, který pomoc rychlé záchranné služby potřebuje mnohem více. A my, přestože jsme si mysleli, že ušetříme, uděláme problém druhému a nakonec stanovený regulační poplatek stejně zaplatíme. Pár desetikorunami už ale takový „pacient“ těžko nahradí ztrátu života druhého, na které se nepřímo podepsal.

Sláva Pilík
15. 03. 2008, 17:02

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.