• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Desítky lidí žijí načerno v obrovské divoké skládce na pozemku Českých drah

Jeden z místních hledá na smetišti zbytky dřeva. Foto Sláva Pilík

Ještě před několika lety fungující železniční zastávka s klasickou nádražní budovou výpravny, zdobeným dřevěným štítem, nyní místo, kde se život nejenže zastavil, ale snad dostal zpátky o staletí. Když budete mít odvahu vejít do prostoru kolem kolejiště železniční zastávky Želenice, budete si myslet, že jste někde ve špatném filmu, nebo že se vám zdá o nedávné italské odpadkové apokalypse. Mezi roklemi složenými z odpadků tady ale bez vody, elektřiny, základní hygieny žijí lidé.

Když před časem České dráhy zrušily službu zastávky a ponechaly ji jen jako výstupní a nástupní prostor pro tudy jen občas jezdící vlaky (osobní vlaky jezdí dvakrát za den a to jen v letním období), patrně netušily, co se na jejich pozemcích během několika let stane. Při cestě ze Zvoleněvsi do Knovíze jsem uviděl již z dálky neuvěřitelně rozsáhlé smetiště, z něhož mezi nálety vyčítavě na sebe upozorňovala vysoká, kdysi výstavní budova zastávky.

Kolem zarostlých kolejí, po kterých nyní v zimě jezdí jen nákladní vlaky směrem k pražskému letišti, jedna černá skládka všeho možného za druhou. Měl jsem tu odvahu a vešel do smetiště. Drážní budovy s okny zatlučenými prkny jsou obklopeny odpadky a jsou, světe div se, obydlené! Kým, to je otázka. Kolem je několik z desek stlučených bud připomínající indické slamy. Někde se z rezavých trub kouří. Žijí tu další lidé, které jen tuším za špinavými okny. Opodál stará dodávka bez kol plná hadrů. Odkud asi pochází „espézetka“ JID 78-65 přebarvená ve snaze, aby nebyla k poznání. Vedle přístupové cesty starý karavan, patrně také odložený na neurčito, založený starými prkny a deskami z kdovíjakého nábytku. Když jsem se s úděsem už vracel, všiml jsem si, že i do karavanu za mými zády tajemně vstoupil nějaký člověk.

Na jednom ze smetišť jsem objevil nějakého člověka. Vytloukal tu sklo ze starých rámů, aby dřevo naložené do pytle odnesl ke spálení. „Chodím sem pomáhat ségře, ona tu bydlí, já bych tu nebyl ani za nic, ale zabil se jí muž a je na všechno sama,“ říká Vojtěch Kryštof s tím, že kdysi tu bydlel jeho otec. Měl prý tady dekret na byt v drážní budově. Když dostal byt v Kolči, pustil sem jiné lidi a ti prý neplatili nájem. Vlastně je ubytovával načerno. Dostal pokutu pět set korun a dekret vrátil.

Jiná ze současných obyvatelek zdevastovaného nádraží byla prý zaměstnancem Českých drah a také ta má dekret na byt. Její příbuzný, kterého jsem opodál přistihl, jak drátem hledal spadlý kýbl v rozbité studni, ale upřímně prozradil, že dekret už neplatí, protože si ho po ztrátě zaměstnání už neobnovila. Pavel Novák, pokud mi řekl pravdivé jméno, říká, že obrovské skládky sem navezly načerno firmy z okolí, ale také až z Velvar, Kralup nebo vzdáleného Mělníka. „Vím dobře, že sem hodně často jezdí bílý Ford Tranzit ze Slatiny,“ říká na rovinu.

Občas se tu, podle líčení místních „obyvatel“, objeví i policie, ale zase odjede. Před čtyřmi měsíci tu byli policisté, podle Vojtěcha Kryštofa dokonce se starostou blízké Zvoleněvsi, vyhodili z prostoru nádraží ve starých stanech bydlící Rusy a Ukrajince. Hořelo tu tehdy prý i nějaké auto, příbytky cizinců pak zlikvidovali.

Nejhorší na tom všem je ale to, že tu žijí i děti. Nejdříve nebyly moc vidět. Když si na mne zvykly, začaly z houští vykukovat, ale nepřiblížily se. Připadal jsem si jak cestovatel Holub v Africe blahé paměti. Když jsem opouštěl toto strašné místo, začali vybíhat ze všech stran dosud skrytí psi. Bylo jich snad patnáct. Pan Novák říká, že tady občas zastaví nějaké auto, někdo z něho vyhodí psa, ten tu dostane nažrat a zvykne si tu. Jak je vidět, místo si zjevně oblíbili nejen černí skládkaři, ale také bezcitní lidé.

Jde o pozemek Českých drah, které se zjevně ke své odpovědnosti vůbec nehlásí. Zastávka je tři kilometry od Želenic, želeničtí ji nevyužívají, protože to mají blíž do Podlešína. To spíše lidé z Třebusic, které jsou vzdáleny necelý kilometr. Když tu ale v létě jezdívá občas osobák, lidé nechtějí vystupovat na zastávce, protože se bojí. A tak prý vyskočí, jak v Troškově filmu Slunce, seno…., raději dřív u závor. A co na to říká starosta Želenic, v jejichž katastru zastávka a skládka je? V pátek před uzávěrkou jsme Lubomíru Švihlíkovi stihli už jen zavolat o základní informace.

„Je to ostuda hlavně Českých drah, protože vše tady je jejich majetek. Pro řešení z naší strany je tento fakt velkou překážkou. Před pár měsíci tu byli také ze slánského odboru životního prostředí, ale řekli nám, že tu skládku si musí s dráhami řešit naše obec. V neuvěřitelných podmínkách tu žijí ale také lidé a jejich děti. Tak jsem se obrátil na slánský odbor sociálních věcí. S tímto odborem připravujeme dopis, který chceme Českým drahám poslat právě z důvodu špatné péče o děti v jejich objektech,“ řekl nám do telefonu starosta.

„Já bych to tady všechno zboural, vyházel bych všechny, co tu nemají nic dělat,“ říká Vojtěch Kryštof, jakoby sám vyjadřoval, že ani místní lidé už nedokážou v tak děsivých podmínkách přežívat.

Podle tiskové mluvčí kladenské policie, Jany Dětské, nešetří Policie ČR v souvislosti s tímto místem žádný trestný čin, ani nedostala v posledním roce žádné oznámení tohoto druhu. „Občas tudy projíždí hlídky, tak jako jinde, ale z hlediska nějaké kriminální či protizákonné činnosti tu Policie ještě nezasahovala,“ říká tisková mluvčí.

V mnohých reklamách a upoutávkách se České dráhy staví jako precizní společnost. Vrcholné vedení si žije nad poměry. Existuje informace z ČD, ve které dráhy prostřednictvím tiskového odboru přiznávají svou vinu a slibují řešení. O to se ale starosta Želenic s nimi baví bezvýsledně dlouhá léta. Bude se čekat do té doby, než se stane neštěstí?

To v nedaleké Zvoleněvsi je situace jiná. Lidé přemýšlí, že by mohli třídit také bioodpad, aby se zlepšilo životní prostředí. Napovídá tomu nabídka cen pro odvoz speciálních kontejnerů na úřední desce. Dva kilometry od nich jsou ale tuny odpadu, o kterém nikdo neví, z čeho se skládá. Může to být časovaná bomba, v lepším případě je to hnusná vizitka naší republiky. A co inspekce životního prostředí?

V turistické sezoně tudy občas jede osobní vlak. Prapodivné může být setkání turistů s lidmi, co žijí mezi odpadky. Otřesnou situaci na zastávce ve svém katastru obec Želenice těžko může vyřešit sama.

Sláva Pilík
27. 02. 2008, 16:27

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.