Miloš Šlajchrt je přesvědčen, že Slaný chtělo stěhovat bezdomovce do katastru Řisut. Foto Sláva Pilík
Když jsme ve Slánských listech 27. dubna přinesli článek o tom, že ruští podnikatelé koupili bývalý vojenský prostor ležící v katastru Řisut, zcela jistě jsme netušili, jakou vzbudí pozornost. Poměrně jasný text o tom, že město Slaný svoji část majetku v tomto prostoru chce prodat, rozhorlil bývalého starostu obce Řisuty Miloše Šlajchrta, protože se v něm uvádí, že tato obec majetek, který jí byl nabídnut, nejdříve odmítla.
Tak alespoň v dubnu informoval novináře starosta města Slaného Ivo Rubík. „Ivo Rubík ale neříká pravdu,“ tvrdí Miloš Šlajchrt, který celý případ převodu bývalého vojenského újezdu dobře zná, protože byl přímo u toho. Z jeho vyprávění jsme se dozvěděli zajímavý příběh, který se klidně mohl stát i jinde. Příběh o neschopnosti státní správy, o chybách, neustálých změnách rozhodnutí i aroganci moci, když se s obcí Řisuty v konečné fázi prostě státní úředníci z Ministerstva obrany ČR přestali bavit. A bez vědomí této obce prostě převedli majetek městu Slaný. Příběh ne nepodobný kauze kasáren Podlešín, které měly být původně taktéž převedeny na tuto obec, aby se tak v konečné fázi nestalo a obrovský majetek nyní drží společně se Slaným další obce spojené ve svazku Terra Prosperita.
Na začátku řisutského příběhu je běžný postup jedné z mnoha vojenských ubytovacích správ, které měly v devadesátých létech za úkol převádět velký majetek z vlastnictví armády na obce, v jejichž katastrech různé vojenské újezdy, hlásky, kasárna či další vojenské objekty i pozemky ležely. Podobné to bylo také v případě vojenského prostoru v katastru Řisut v místě zvaném Homolka. Rozhodnutím vlády bylo určeno převést tento majetek, tedy pozemek poblíž silnice ze Řisut směrem ke Hvězdě a také jeden vojenský objekt, zvaný „domeček“, do majetku Řisut. Teprve při převodu bylo ale zjištěno, že další pozemky v tomto bývalém vojenském prostoru jsou soukromého vlastníka, který je získal zpět v rámci uplatněného restitučního nároku a takzvaný „domeček“ tedy za totality vybudovaný vojenský objekt leží dokonce na cizím pozemku a ani není zapsán na listu vlastnictví. Po dlouhých peripetiích, kdy se neustále rozhodovalo a zase zamítalo rozhodnutí o demolici tohoto objektu, bylo v roce 1999 Vojenským stavebním úřadem ministerstva obrany rozhodnuto a právně odůvodněno, že tento vojenský objekt „de facto i de iure neexistuje, a proto s ním nemůže být jakýmkoliv způsobem nakládáno“. Tedy nemůže být ani na kohokoliv jako majetek převeden. Tím se naplnil fakticky text dopisu, který odbor správy majetku Ministerstva obrany zaslal již v lednu 1998 obci Řisuty s tím, že cit. „vojenská správa vykonává právo hospodaření pouze k pozemku 252/1 o výměře 5719 m2, který je možné obci Řisuty převést.“ Také proto, když Řisuty dostaly v roce 2000 od Vojenské ubytovací a stavební správy Litoměřice návrh smlouvy o bezúplatném převodu vlastnictví, ve které byl sice správně uveden pozemek, ale znovu rovněž vojenský objekt čp. 119 - inkriminovaný „domeček“, odpověděla obec že s převodem pozemku souhlasí, ale s odkazem na rozhodnutí Vojenského stavebního úřadu Ministerstva obrany z r.1999 nemůže akceptovat nabídku převodu objektu čp.119. A požádala v srpnu roku 2000 o změnu smlouvy v tomto duchu. A místo odpovědi se najednou majetek dostal do vlastnictví Slaného.
Jak uvádí starosta Miloš Šlajchrt, o tom, že předmětný majetek získalo město Slaný se obec oficiálně nedozvěděla, informace přišla nahodile na konci roku 2002. Ještě v prosinci toho roku tedy Řisuty požádaly jak Ministerstvo obrany, tak Ministerstvo financí a rovněž Vojenskou ubytovací a stavební správu v Litoměřicích o zrušení smlouvy mezi Ministerstvem obrany a městem Slaný a vysvětlily důvody tohoto svého kroku a odvolávaly se též na to, že vždy deklarovaly svůj zájem o předmětný bývalý vojenský pozemek. Starosta Šlajchrt upozornil ministerstvo také na tehdejší záměr města Slaného, které podle jeho informací hodlalo přestěhovat do bývalého vojenského újezdu nepřizpůsobivé občany z města. Upozornil také na usnesení vlády ČR z roku 1996, kdy bylo rozhodnuto o bezúplatném převodu a dle korespondence mezi Řisuty a MO ČR také byla potvrzena možnost převedení pozemku právě na obec Řisuty.
Malé obci ale v lednu 2003 ministerstvo obrany ústy ing. Karáska nevyhovělo. V dopise se uvádí, že prý kvůli nepotvrzení smlouvy (což ovšem nekoresponduje s dopisem, kterým Řisuty smlouvu vracely s návrhem na její přepracování) se už touto věcí a převodem na obec Řisuty vojenská ubytovací správa nezabývala a spisový materiál prý byl po dvou letech skartován (!). V dalším odůvodnění pak uvádí ing. Karásek, že jim není známo, že by „byla potvrzena možnost převedení předmětného pozemku na obec Řisuty“. Nakonec jak by také mohla být, když písemnosti prý už neexistovaly. Dopis, který to uvádí, a který jsme výše citovali ale samozřejmě existuje právě v obci Řisuty.
Mezitím, kdy Řisuty čekaly až ministerstvo obrany zareaguje na jejich návrh změny smlouvy, začne plnit to, co jim pracovníci vojenské správy jako možnost potvrdili, vojenští úředníci korespondenci prý zlikvidovali. V dubnu roku 2002 pak přišla a ministerstvo žádost města Slaného o převod všech nemovitostí, včetně „domečku“. Objekt byl nahonem zapsán do LV, jiné posouzení armády potvrdilo, jak je budova v dobrém stavu a jak by mohla sloužit například jako sklad a podobně. Řisuty, které vedly korespondenci s vojáky o převodu několik let a průtahy nezpůsobily jen ony, se převodu majetku nedočkaly. Po přijetí žádosti Slaného o majetek byla tato během dvou měsíců (!) kladně vyřízena. Přestože se město Slaný v roce 2003 seznámilo s důvody obce Řisuty, proč by měl být nový převod majetku zrušen, písemně sdělilo, že trvá na podepsané smlouvě a majetek v katastru Řisut si pro sebe vezme. A co k tomu říká po letech dnes starosta Miloš Šlajchrt?
„Armáda se s námi najednou přestala bavit, na náš dopis vůbec neodpověděli. A pak jsem se v prosinci po volbách roku 2002 dozvěděl, že budeme mít za zády nepřizpůsobivé cikány. Starosta Rubík neříká pravdu, že chtěl domeček dát k dispozici skautům. Ten majetek se Slanému prostě hodil, starosta měl představu, že sem do našeho katastru dá nepřizpůsobivé lidi. Viděl jsem dokonce plány, podle kterých tu měly být vybudovány tak zvané n objekty, kontejnerové bydlení postavené nákladem šesti milionů korun prý pro neplatiče a jim podobné. Myslím, že ze strany Slaného to bylo křiváctví, vždyť se ví, že nejdříve tam chtěli skutečně nastěhovat ty lidi z ubytovny „Mexiko“. Když už nám tedy majetek vzali a my o něm přímo rozhodovat nemohli, začali jsme na obci dělat potřebné kroky, aby v tom bývalém vojenském prostoru žádná ubytovna toho typu vzniknout nemohla. I proto je toto území v našem novém územním plánu vyznačeno jako území sanace, které by dál nemělo být územím určeným pro nějaké bydlení. Moc totiž nevěřím, že má někdo čisté úmysly právě tady postavit domek a v něm klidně bydlet. Bojím se toho, že do toho torza bývalého vojenského objektu dají nějaká okna či dveře a udělají z toho ubytovnu nebo něco podobného. Také po roce 2000 šlo Slanému hlavně o to přestěhovat nepřizpůsobivé občany dál mimo své město. A my abychom se tu s nimi pak zlobili,“ říká Miloš Šlajchrt jako důvod toho, proč Slaný převzetí majetku místo Řisut, přes intervence této obce vše zvrátit, neodmítlo.
Sláva Pilík
03. 06. 2010, 11:56
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01