• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

V ambulanci chirurgie slánské nemocnice měli v lednu práce až nad hlavu

Lékařům ambulance oddělení chirurgie nemocnice ve Slaném slouží digitalizované rentgenové pracoviště. MUDr. Pavel Horovič právě zkoumá výsledek operace zlomeniny krčku stehenní kosti. Foto Zdeněk Tvrdek

V lednu jsme téměř denně četli v novinách, slyšeli v rozhlase, viděli v televizi úrazy zaviněné v důsledku sněhové kalamity. Padal mokrý sníh ze střech, ledové rampouchy z okapů, klouzali a padali lidé na chodnících pokrytých ledem. Byli jsme zvědavi, jak moc práce má v těch dnech zdravotní personál ambulance oddělení chirurgie, nemocnice Slaný.

V prostorné chodbě, sloužící zároveň za čekárnu, jsme napočítali zhruba 60 pacientů. Mnozí s holí; asi šestiletý chlapec dokonce o berlích. Pán středních let zde čekal s obvazem přes čelo. Využili jsme příležitosti a některých se zeptali, s čím na „úrazovku“ přicházejí. Paní středních let ochotně přiznala: „Šlápla jsem mezi zmrzlé hrboly sněhu a sedla si tak nešikovně na kotník, že mě ho ve zdejší nemocnici museli sešroubovat. Jdu na první kontrolu.“ Chlapec o berlích zašel opodál do sádrovny; vrátil se bez bílé okrasy. Úraz v oblasti hlezna se mu stal při tréninku fotbalové přípravky. „Už to bude dobré,“ řekl s úsměvem. „Za měsíc už budu zase kopat.“ Tak trochu černým humorem zaváněla slova pána s ovázanou hlavou, když hovořil o tom, jak přišel k úrazu. „Po zprávě v televizi, že ledový rampouch vážně zranil dítě v kočárku, jsem starostlivě pozoroval střechy budov,“ přiznal. „Potom jsem ale bez starosti se psem vyrazil na Háje a tam pod vrstvou sněhu led jako zrcadlo. Uklouzl jsem a při pádu si roztrhl kůži na čele. Spravilo to pár stehů…“

Jak jsme se bavili, objevil se na chodbě nemocniční vozík. Na něm postarší muž, kterého právě přivezla sanitka. „Ani se mi o tom nechce mluvit,“ řekla rozmrzele jeho paní, jíž jsme galantně uvolnili místo. „Šli jsme po chodníku a před námi zamrzlá louže. Povídám: Dědo, raději tu ledovku obejdeme. Ale on: Jen se neboj, matko. Podívej, jak se sklouznu…“

Poslední pacient byl ambulantně vyšetřen a ošetřen kolem jedné odpolední. Teprve poté se nám mohl MUDr. Pavel Horovič, který měl toho dne na „úrazovce“ službu, věnovat. „V souvislosti se sněhovou nadílkou a následnou ledovkou zaznamenáváme v těchto dnech mnohem větší počet úrazů,“ potvrdil předpoklad. „Denně se v ambulanci objeví 50 až 80 pacientů. Postižení jsou převážně starší lidé. Jsou přiváženi s úrazy hlavy, s úrazy v oblasti zápěstí a hlezna a žel, také s velmi vážnými úrazy, jimiž jsou zlomeniny krčku stehenní kosti. Stabilizované zlomeniny řešíme sádrovou fixací; ty závažnější, u nichž není předpoklad, že by sádra udržela roztříštěnou kost, řešíme operativně. Například o minulý víkend jsme operovali tři vážné úrazy. Dvě zlomeniny v oblasti hlezna a jednu v zápěstí.“

Ti, s nimiž jsme v čekárně ambulance hovořili, měli štěstí, chirurgové slánské nemocnice je dali do pořádku. Nicméně s pokračující zimou stále platí: vyvarujme se zbytečného rizika, choďme opatrně, přemýšlejme, jak a kudy se nejlépe pustit. Staří lidé by se navíc měli hodně rozmýšlet, zda při nebezpečné ledovce vůbec vyjít z domu.

Zdeněk Tvrdek
01. 02. 2010, 17:26

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.