• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Štěpán je raubíř s všestranným talentem

Štěpán se sestřičkou Johankou, kterou rovněž můžeme vídat na televizní obrazovce. Foto Vladimír Rogl

Třináctiletý Štěpán Krtička patří k našim nejvytíženějším představitelům filmových dětských rolí. Účinkoval v několika  televizních reklamách a  svůj hlas propůjčil mnoha postavám ve více než dvaceti filmech – jako například v Tarzanovi, Bambi, Zoufalé manželky, Kniha džunglí, Lassie se vrací a celé řadě dalších.

Štěpán navštěvuje osmileté gymnázium „Buďánka“ v Praze, které přijímá jen nadané studenty s IQ vyšším než 130.

To, že navštěvuješ takovou školu o něčem svědčí, ale kdy  v Tobě objevili  umělecký talent?

Tak trochu se pamatuji a rodiče mi to občas připomínají, že  mé první umělecké projevy byly spíš v rovině výtvarného umění. To bylo tehdy, když  jsem se rozhodl vyzdobit svůj čerstvě vymalovaný pokojíček  abstraktními kresbami. Bohužel rodiče neměli pro moje výtvory pochopení a za odměnu jsem dostal pohlavek a v šest jsem musel zalehnout do postýlky ještě před večerníčkem. Nejvíc mne ale mrzelo, že moje malby pak opět zamalovaly fádním nátěrem a to mne definitivně odradilo od výtvarného umění a raději jsem se začal věnovat  muzice a hraní ve filmu.

Kdy jsi natočil svůj první film?

Už ve čtyřech letech. Byla to reklama na zubní pastu Colgate, kde mi Superman ukazoval, jak je dobré si čistit zuby právě touto pastou.  Jediné, na co si z natáčení dodnes pamatuji, je to, že tam měli ve velkých ošatkách  strašně dobré smažené slané houstičky, kterých jsem mohl sníst, kolik jsem chtěl.  Maminka mne potom přihlásila do agentury  A-casting, kde si mě vyfotili a zařadili do kartotéky. Když potom hledali kluka mého typu, tak zavolali. No, a oni začali volávat stále častěji, takže jsem si už párkrát zahrál v různých filmech a pak mne začali zvát i na dabování zahraničních filmů.  Potom následovaly ještě nějaké reklamy a taky jsem točil školní film „Loutka“ pro studenty FAMU.  Děj filmu spočíval v tom, že jsme byli čtyři sourozenci - holčička a tři kluci, kteří sestřičce pořád ubližovali a brali jí panenku.  Zastal  se jí Kašpárek a proměnil nás v loutky. To byla legrace, ale současně i velmi zajímavá zkušenost, protože jsme se museli pohybovat, jako kdybychom viseli na drátkách.

Neviděl jsem Tě náhodou v nějaké televizní soutěži?

To bylo na Nově a jednalo se o soutěž „Jsi chytřejší než páťák“,  kde  jsem fungoval jako „poradce“ soutěžících. Některé otázky byly fakt těžké, ale myslím, že  jsem to docela slušně zvládl. Přesto jsem si tam ale utržil i ostudu, když jsem správnou odpověď napsal s pravopisnou chybou.

A nejnovější role?

Nedávno jsem dostal poměrně velikou příležitost si zahrát jednoho z „raubířů“ ve filmu Taková normální rodina. Toho druhého hrál Adam Mišík a spolu jsme se krásně vyřádili. Jinak tam bylo přímo  hvězdné obsazení a setkal  jsem se tam například s paní Evou Holubovou, paní Malkinou nebo Jirkou Mádlem.  

Loni celé prázdniny a pak vlastně až do prosince jsem s panem režisérem Karlem  Janákem točil sedmidílný seriál pro Českou televizi s názvem Než se táta vrátí, který se odehrává ve středověku a kde hraji jednu z pěti hlavních dětských rolí. Byla to opět krásná příležitost si zařádit, protože je tam plno loupežníků,  zbrojnošů a honiček. Z dospělých herců jsem tam hrál s panem Křížem, se kterým jsem už natáčel Past na Ježíška, kterou taky natáčel pan Janák.

Past na Ježíška to byl takový vánoční film České televize, který vypráví o tom, jak se děti rozhodly odhalit tajemství, jak je to doopravdy s vánočními dárky a jak je to vlastně s Ježíškem, kterého nikdy nikdo neviděl, a proto na něj nastrojily důmyslnou past – past na Ježíška. Ten film běžel o předminulých Vánocích na Štědrý den. Slyšel jsem, že ho už zakoupilo třiadvacet zemí.

Ty taky dabuješ?

Hrozně moc a myslím, že  to  dokonce převažuje, protože zjistili, že mám nějakou nedomykavost hlasivek a tak mne obsazují k namlouvání takových těch grázlíků. A to je taky pěkná legrace.  Teď jsem daboval film Záhada hradu Černá růže a před tím několik Disneyovek, jako například Tarzana nebo Medvědí bratři, kde jsem daboval medvídka Kodu, Záchrana u protinožců nebo 101 dalmatinů.  

Jaké máš další plány?

Pokud udělám přijímačky z devítky do prváku, tak mne čekají ještě čtyři roky gymnázia. A po maturitě   bych se chtěl stát počítačovým technikem a herectví bych si ponechal jen jako koníček.

A teď máš jaké koníčky?  

Lyžování, snowboardování a muziku.  

A jak je to s těmi počítači?

No, je pravda, že když někdo v rodině potřebuje poradit s počítačem, tak musím nastoupit a jsem dobrej i pro tátu nebo mámu. Jinak, když mám čas, tak si na počítači hraji tzv.  „hry pro jednoho hráče“ z Guinessovy knihy rekordů, kterou hraje na světě 23 milionů hráčů.

Říkal jsi,  že Tě baví muzika. Na co hraješ?  

Na klavír, na bicí a jeden čas jsem hrál i na flétnu. Na klavír jsem hrál od pěti let, ale teď jsem musel přestat, protože bych to nestíhal.  Ale bavilo mne hrát s tátou, který hraje na trumpetu, jazz - hlavně Jaroslava Ježka, třeba Davida a Goliáše.   Klasika, do které mne nutila mamka, mne příliš nebavila.  Na bicí hraju sice teprve druhý rok, ale s kamarády jsme si ve škole založili  hudební trio „BEK“, což je zkratka bicí - elektrická kytara - klarinet.  Hrajeme pro radost sobě i těm, kdo nás chtějí poslouchat.  Hráli jsme už na školní akci „Buďánkovský slunovrat“ a  na pár besídkách.  Zkoušíme skládat za pomocí taťky i nové písničky,  které si  pokusíme nahrát.

Kdo Tě v rodině víc podporuje?

Spíš mamka, protože  tátovi se někdy nezdá, že chodíme z natáčení až pozdě večer, protože podle jeho mínění by děti, jako jsme my, už měly být dávno v posteli.

No, snad pro jednou nebude tak zle. Děkuji Ti za rozhovor!

Vladimír Rogl
12. 05. 2009, 12:30

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.