• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Reon Argondian (výtvarník):
Je králem imaginární říše Argondia

Malíř a sochař Reon Argondian. Foto Vladimír Rogl

V polovině devadesátých let byla poblíž Karlova mostu ve středověkém sklepení velice  atraktivní expozice současného umění, která přímo vyzařovala pohodu a klid. Tuto nevšední galerii nazval její tvůrce – sochař a malíř Reon Argondian Magickou jeskyní.

Dnes bychom v Mostecké ulici Magickou jeskyni marně hledali, ale nezmizela. Jen se ve stylu orientálních pohádek jako na kouzelném koberci přenesla o pár set metrů dál – na petřínské stráně, ke známé restauraci Nebozízek, odkud je  čarokrásný výhled na Prahu. Stylový ateliér s pozoruhodnou galérií našel své sídlo v bývalém zahradnickém domku. Ostatně, umělec je na starou Prahu přímo bytostně fixován, vždyť už před čtyřiceti lety měl svůj romantický atelier nad Čertovkou, na pražském ostrově Kampa.

Je tedy pravda, že se na Vaší umělecké činnosti podepsala stověžatá matička Praha?

Jak se to vezme, protože své šťastné dětství jsem prožil převážně na venkově v okolí Prahy. Je ale také pravda, že do rozvoje mého vnitřního světa velice přispěla divadelní činnost mých rodičů, kteří podporovali i mou vrozenou lásku k přírodě. A když otec viděl, že se celkem zdárně pokouším malovat pastelem i olejem krajinné motivy, pomohl mi ze svého fotostativu udělat můj první malířský stojan. Po skončení školy mně tehdejší mocipáni z uličního výboru nedovolili studovat na některé z výtvarných škol, ale stal jsem se jediným pražským učněm keramiky. Měl jsem ohromné štěstí, že jsem se učil u mistra Josefa Šimůnka, který pocházel ze tři sta let staré hrnčířské rodiny. V srpnu roku 1968 jsem pak odejel do Itálie na tovaryšskou praxi do keramických ateliérů na adriatickém pobřeží, abych se zdokonalil.

Srpen 68 - to je zajímavé datum...

Ten můj odjezd do Itálie se opravdu na den kryje s osudným srpnovým datem českého národa.
V Itálii jsem začal intenzivně studovat malířské techniky, a když jsem pak odejel do švýcarského Luzernu, rozhodl jsem se do zmrzačené a okupované vlasti nevrátit. Přestože jsem vlastně byl mladý kluk, dostával jsem takové nabídky, o kterých by se mi doma ani nesnilo. Pronikl jsem i do tajů klasické olejomalby a stal se restaurátorem obrazů starých mistrů. Dokonce jsem byl poctěn i restaurováním obrazů Hieronyma Bosche a záhy začal malovat obrazy vlastní. Na sklonku roku 68 jsem poprvé podepsal svůj obraz jako Reon a pod tímto jménem jsem byl už následujícího roku pozván do Monaca do „Galerie de Monte-Carlo“. A přídomek Argondian logicky vyplývá z názvu mého království.

To jste se však už stal všeobecně uznávaným malířem a sochařem. Ale vraťme se ještě k historii Vaší Magické jeskyně. Jak a kde vznikl tento nápad?

Snad z touhy po domovu jsem si v exilu vytvořil vlastní iracionální zemi, kterou jsem nazval Argondií. Vysněné pohádkové království jsem měl možnost realizovat v romantickém údolí uprostřed keltských lesů v Bretagni na panství mého přítele - uměnímilovného šlechtice. Jako sídlo jsem si vybral starý mlýn u lesního rybníčku pod skalami, z jehož rozvalin jsem vytvořil dominantní vladařské sídlo se vstupním chrámem a obřími sochami. Odtud pak byl krok do Magické jeskyně, jejíž stěny zdobilo padesát obrazů – padesát oken do magické země Argondie.

A ta okna hýřila zářivými světly a fantastickou explozí barev, stejně jako Vaše Magická jeskyně v Mostecké, že? Proč jste svou, tak hojně navštěvovanou galerii v Mostecké ulici zrušil?

Víte, to je právě neradostná část její historie. Po návratu do vlasti jsem tuto galerii otevřel jako pozornost rodnému městu a přestěhoval sem i expozici obrazů a soch z muzea Grotte z mé milované Bretagne. Bohužel jsem však nebyl schopen splnit veškerá přání paní domácí, která využívala toho, že se jeskyně těšila velkému zájmu návštěvníků a milovníků imaginárního umění, a neustále přitvrzovala nájemní podmínky. Dostával jsem se do jakéhosi feudálního područí, a to se nedalo do nekonečna snášet. Na její požadavky nestačily ani vysoké příspěvky zahraničních návštěvníků. Nehledě k tomu, že despoty nemám rád, stejně jako jsem neměl rád bolševiky.

Návštěvníci Vaší galerie mívají pocit, že se ocitli ve fantastické pohádkové krajině. Kde berete názvy svých obrazů, jako jsou Ostrovy dávných melodií, Říčka dávné symfonie či Most věčného dialogu?

Prostřednictvím obrazů já žiji ve svém vlastním světě, který si přetvářím v zajetí terpentýnového oparu k „obrazu“ svému. Vždy mívám „rozmalováno“ na tucet obrazů a mezi nimi proplouvám na své lodičce fantazie z jedné krajiny do druhé. Ve svých obrazech otevírám prostor a uvolňuji atmosféru. Plameny pochodní roztancují stíny nehybných stromů mohutných živoucích pilířů času, které se nikdy nepokoušely počítat staletí. Je to můj vnitřní svět nápadů a závratná dobrodružná cesta mezi nimi. Nejsem omezen  prostorem ani časem, a mohu tak své představy a vize přenášet na plátno. Často v průběhu malování dojde k novým spontánním nápadům a myšlenkám, které do obrazu zakomponuji.

Jsou ve Vašich obrazech zakódovány nějaké vzkazy či symbolika?

Ano, stejně tak je to se symboly. Například kůň je symbolem pohybu, akty dívek svůdných a ladných křivek pak představují múzy, a tak bychom mohli pokračovat. Je pravda, že Argondii jsem si vymyslel a že žije především v mých snech a představách, které jsem převtělil do obrazů. Nehledejte v mých obrazech racionalitu, protože obraz není stroj. Hledejte v něm především duši. Ti vnímaví, kteří chtějí a umějí se dívat, ji tam také najdou. Já jsem „jen“ posel z Argondie, který nabízí pohled do své imaginární říše.

Děkuji za rozhovor!

(poznámka red.: Argondian Reon se ve skutečnosti narodil jako Jan Zahradník 21. července 1948 v Praze na Vyšehradě.) 

Vladimír Rogl
04. 11. 2008, 20:38

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.