Eva Nádaždyová ve své nejkrásnější roli s dcerou Káťou. Foto Vladimír Rogl
Eva Nádaždyová patří ke kmenovým herečkám Středočeského divadla v Kladně, kde působí od roku 2001 a kde ztvárnila celou řadu krásných postav. Jednou z jejich prvních rolí byla Julie, ale zazářila i jako Maryša, Soňa ve Zločinu a trestu, Cecilie v Nebezpečných vztazích, Alena v Šakalích létech, Lucietta v Poprasku na laguně či ve hře Vše o ženách. Zahrála si také v televizních Rodinných poutech, Ordinaci v růžové zahradě a celovečerním snímku Chocking hazard. Za roli Maryši v režii Petra Svojtky byla zařazena do širší nominace na cenu Thálie 2007.
Loni v červnu se jí narodila dcera Kateřina a musela se s milovaným divadlem na čas rozloučit.
S jakou rolí jste se rozloučila s divadlem?
Jéjé, jak jsem se rozloučila?! Naposledy jsem zkoušela Agátu v Ženitbě a během toho zkoušení jsem zjistila, že jsem v jiném stavu. Přitom to bylo i o tom, že jsem si to své těhotenství strašně přála a současně stála i o tuto roli. Když jsem pak tuto novinu v divadle řekla, domluvili jsme se, že roli dozkouším. Bylo to moc hezké zkoušení i premiéra a dokonce jsem absolvovala i několik repríz. Jinak jsem hrála i v ostatních hrách a tím, že do inscenace Vše o ženách jsem nastoupila docela brzy po porodu, neměla jsem ani pocit, že z divadla na nějaký čas odcházím. Ovšem pokud se ptáte, kdy jsem naposledy před narozením Kateřiny stála na jevišti, tak se Vám svěřím s docela pikantním zážitkem. Týden před porodem jsem se šla podívat na Dionýzie, kde mne odchytili a přiměli k účinkování a symbolickému uzavření sezóny, a to i s tím mým bříškem, které jsem měla jak medicimbál. Prý to bylo docela milé a vlastně i originální, protože jsme vystupovaly vlastně dvě - jelikož Kačka měla na svět přijít za pár dní. Spokojena jsem se vrátila domů, jenže už za pár hodin jsme pádili do porodnice a téhož dne jsem měla Kačku v náručí.
Jak se změnil Váš život v momentu, kdy jste odešla na mateřskou dovolenou?
Když jsem odešla od divadla, tak to bylo pro mne trochu smutný, protože jsem jakoby neměla vlastně co dělat a strašně jsem se nudila. Do té doby se mi v divadle dařilo a byla jsem tam skoro pořád. Tak jsem si jako téměř bezprizorní začala na internetu hledat jaký koupit kočárek, postýlku nebo jak zařídit pokojíček. Avšak v okamžiku, kdy se narodila Káťa, se změnilo úplně všechno.
Co je pro Vás tedy nyní nejdůležitější ?
Rodina a soukromý život, ale to jsem upřednostňovala i dřív. Snad jen s tím rozdílem, že daleko víc považuji rodinu za takový maják v rozbouřeném moři, své bezpečí a jistotu.
Vím o Vás, že jste od malička ráda zpívala. Zpíváte také své dceři?
Zpívám, zpívám a dokonce jsme už zaznamenali i náznaky její reakce.
Jak to snáší?
Moje zpívání snáší výborně. Myslím si, že vnímání různých zvuků a zvláště hudby je pro mimino velmi důležité. Budu jen ráda, když bude brzy ráda zpívat, protože to přináší dobrou náladu a pohodu.
Myslíte si, že dcera má nějaké umělecké geny po rodičích?
Jisté ambice vzhledem k našemu povolání (pozn. red.: partnerem Evy Nádaždyové je herec Lukáš Homola) tady jsou. Ostatně, už teď to na nás umí hrát docela dobře a úspěšně. Dokáže předstírat, jak je nespokojená, jindy se snaží upoutat naši pozornost pláčem a my vidíme, že je to jen taková hra a že je v pohodě.
Jak se snáší s Andulkou?
Andulka je náš rodinný pes a nerada by se vzdala své šéfovské role. S Káťou se skamarádila a chová se jako její chůva. Když například pláče, přiběhne mě upozornit, nebo ji chce rovnou přitáhnout za tepláčky. Jindy ovšem má zřejmě pocit, že je odstrkována a že se věnujeme Kátě víc než jí. Tehdy je naštvaná a dává svou nespokojenost najevo štěkáním. Ale zaregistrovala jsem, že se obě snaží dokázat, kdo z nich je v rodině tou důležitější. Takže se vlastně jakoby perou o postavení v rodině a dokážou si dělat i naschvály. Kačenka přesně ví, co Andulka nemá ráda a Andulka přesně ví, co dělat nemá - například Kátě brát její hračky. Ale jinak to vypadá, že z nich bude sehraná správná dvojka, která se navzájem miluje i respektuje.
Už rok nehrajete. Stýská se Vám po divadle?
Je to zvláštní pocit, ale na stýskání nemám čas. Mám aktivitu, která mně divadlo plně nahrazuje. Když ale jdu na představení a zvláště na takové, které se moc vydařilo, mám velkou touhu si něco zazkoušet. Tehdy mám chuť tam vlítnout a něco si zase zahrát. Když tak ale o tom přemýšlím, tak ten určitý stesk po divadelní práci ve mně je. Tvořit a hledat – a třeba se i o roli a s rolí poprat.
Kdy máte v úmyslu se vrátit?
Víte, ono to nezáleží tak úplně jen na mně. Já mám vlastně na dva roky mateřskou a to znamená, že ještě celou příští sezónu bych měla být doma. Kdyby ovšem divadlo – myslím tedy Kladenské – o mě stálo, tak bych si ráda něco zazkoušela, ale problém je v tom, že Lukáš by musel hlídat Kačenku, protože zde nemáme ani babičky nebo jinou chůvu. Nemohli bychom se tedy sejít spolu na jevišti. To ovšem nemluvím o tom, že momentálně je v Kladně hereček dost. Lukáš ví, že i když rodinu nade všechno miluju, nemám ráda stereotypy – a co si budeme povídat – i když se při mateřství žena nenudí, stereotyp to je, určitě by mne v tom podporoval. Ale zatím platí – dočkej času....
Dcera Vaší kolegyně Lenky Zbrankové Eliška hraje v divadle od malička. Půjčíte do divadla také Káťu?
Zatím si tím vůbec nejsem jistá. To bych k tomu musela mít velmi pádný důvod – kdyby ji například neměl kdo hlídat a byla tak vlastně se mnou v divadle. S určitostí to ale neplánuji a raději bych se tomu vyhnula. Rozhodně bych ale chtěla, aby Káťa jednou hrála na nějaký hudební nástroj a pokud má talent, který ji k divadlu nasměruje, tak bych ji samozřejmě nebránila ve štěstí.
Jak budete trávit letošní prázdniny?
To ještě v tuto chvíli ještě nevím, protože to do značné míry závisí i na financích. Plánovali jsme sice moře, ale s největší pravděpodobností budeme trávit prázdniny na chalupě rodičů u Opavy a taky u tchánovců – tedy u Lukášových rodičů, kteří mají domek se zahradou, kde je Káťa velmi spokojena. A možná si uděláme výlet někam do Maďarska .
Vaše další plány a přání...
Pokud se týká profese, tak točím pravidelně pro televizi dětský pořad Kabaret z maringotky a je to práce, které jsem přišla opravdu na chuť. A samozřejmě, že bych se ráda znovu vrátila na jeviště. Zato v soukromém životě se mi splnil můj velký a krásný sen o mateřství, a cítím se proto naprosto spokojená a šťastná!
Vladimír Rogl
09. 06. 2009, 10:30
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01