• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Heidi Janků (zpěvačka):
Heidi už není jen skákající holka

Heidi Janků. Foto Ondřej Košík

Lidem narozeným ve znamení Střelce přisuzuje horoskop především veselost, volnost a smysl pro umění. Střelci bývají někdy až krutě upřímní a nelze je omezovat. Pokud by se o to někdo snažil, pak vybuchnou jak meteorit. Život berou z té veselejší a lepší stránky. A právě taková je i známá temperamentní zpěvačka Heidi Janků.

Sama zpěvačka připouští, že je navíc i poněkud tvrdohlavá. Tuto vlastnost prý zdědila po své mamince, která pro svou holčičku dokázala na úřadech vybojovat tehdy nezvyklé křestní jméno - Heidi, podle slavného amerického filmu se Shirley Templeyovou.

Přestože od jejího uměleckého startu uplynula pěkná řádka, patří stále k našim nejoblíbenějším zpěvačkám a její alba na pultech dlouho nevydrží. Loni vyšlo výběrové album s názvem „JÁ JSEM ‚POŘÁD‘ JÁ“, na kterém je 21 písní, které reprezentují průřez její úspěšné kariéry až do roku 2006. Protože byla tato kompilace úspěšná, rozhodla se Heidi ještě tuto mini edici rozšířit a na konec září chystá vydání dalšího výběrového alba s názvem „JEN TAK ŽÍT NEUMÍM“, které bude obsahovat většinou mladší písně z posledních let, ale bude tam i pár novinek, nějaké cover verze a jako bonus bude klip na píseň Skandál. Ten vznikl v České televizi pro pořad Jiřího Korna TO ZNÁM!

Rád bych se zeptal na Vaše umělecké začátky…

Tak ty jsou opravdu hodně ranné, protože mne maminka od první třídy vodila do Lidové školy umění, kde sama učila. Dalo by se říci, že v „hudebce“ jsem vlastně kromě sobot a nedělí trávila veškerý volný čas. Chodila jsem na sólový i sborový zpěv, klavír, ale také na pohybovou výchovu. Musím se přiznat, že hra na klavír mne příliš nebavila, ale o to víc jsem se věnovala zpěvu a pohybu. Ten klavír mne dneska malinko mrzí, protože si netroufám sednout k piánu a sama se doprovodit. Dokonce jsem účinkovala i v dětském folklorním souboru, kde jsme tančili a zpívali. Měli jsme s ním ve Strážnici docela slušný úspěch a já z tohoto období mám v archívu Ostravského rozhlasu, pokud to nevymazali nebo nezničili, své první nahrávky s cimbálovkou Lučina. Snad proto mi zůstal strašně hezký vztah k folklóru.

Dovedu si Vás dobře představit v moravském národním kroji, ale Vy dnes zpíváte docela jiný žánr...

K vyvrcholení mé amatérské dráhy došlo hned po maturitě, kdy jsem vstoupila do skupiny Pavla Nováka, se kterým jsem vyrazila na své první zájezdy do zahraničí. Krátce po návratu jsem se seznámila s hudebníkem Ivo Pavlíkem. Toto osudové setkání mne poznamenalo v tom nejlepším slova smyslu osobně i umělecky. Jednak jsme spolu už čtvrt století a s vlastní kapelou Supernova jsme několik roků rozdávali radost posluchačům nejen u nás, ale i v cizině.

To byly ty Vaše slavné dancefloorové opalovačky…

Bez nadsázky mohu sama o sobě říci, že jsem vždy byla holka s čertem v těle, a zpěv, rytmus, tanec a vůbec pohyb mne dokázal pořádně rozdovádět a odvázat. V poslední době, kdy se mi někdy zdá, že ta léta přece jen malinko utíkají, začínám však přemýšlet i nad závažnějšími věcmi. S tím velmi úzce souvisí i jedno moje album, které jsem vydala pod názvem „Zpověď“. Na tomto cédéčku už posluchači najdou sem tam i takovou píseň, která je malinko o něčem jiném, než o skákající holce.

Nebylo to v době, kdy jste se objevila na jevišti Hudebního divadla v Karlíně i jako herečka?

Jé, Karlín! Tehdy tam uváděli muzikál Anděl s ďáblem v těle, a autor hudby Zdeněk Barták usoudil, že bych se mu pro jednu z rolí typově mohla docela hodit. S panem režisérem Matějkou se šel podívat na muzikál Jeptišky, kde jsem v té době účinkovala, a protože jsem se jim líbila, nabídli mi roli jedné z dívek v luxusním nevěstinci. Hrála jsem tehdy exotickou tanečnici odněkud z Tichomoří se stejně exotickým jménem Oruka Anuka Egu, která ničemu moc nerozumí a vystačí s jedinou větou: „Šaman bango hue.“ Nikdo sice nevěděl, co to znamená, ostatně ani já sama ne, ale používala jsem tuto větu na několika místech v různých polohách a prý to působilo docela dobře. Nehledě k tomu, že to zřejmě k dorozumění v určitých situacích úplně postačí. Byla to vyloženě pěvecká a taneční role a já si dodnes toho velmi vážím, že jsem ji dostala. Byla to velmi dobrá zkušenost.

Nestýská se Vám tedy pro prknech znamenající svět?

Víte, já se stále cítím víc zpěvačkou než herečkou. Abych si mohla říkat herečka, tak bych musela na sobě hodně pracovat. Ale jsem strašně vděčná za to, že jsem si mohla vyzkoušet na velkém prostoru Karlínského divadla i trošku toho herectví.

Ale nestihla bych všechno, proto mám ještě spousty jiných aktivit, zpívám na plesech, večírcích, prezentacích nebo moderuji. Pokud se však týká zpívání, tak řadu svých vystoupení věnuji dětem.

Není to tak trochu jiné obecenstvo, než na které jste byla zvyklá?

Děti jsou báječné publikum, které vám dá okamžitě najevo, co se mu líbí a co ne. Po více než hodinovém programu bývám strašně unavena, ale člověk má úžasný pocit, že se děti dobře baví. Ostatně, i já si s nimi ráda na jevišti zablbnu a zařádím. Na tomto poli si velmi vážím Dády Patrasové, která je velkým dětským idolem, ale do zelí si vzájemně nešlapeme, protože já zpívám spíše pro děti školní, kdežto ona pro děti nejmenší. Svého času jsem si vlastně zahrála s dětmi i v muzikálu pro děti, Sněhová královna, v Divadle Jiřího Grossmanna. Kromě mých dvou rolí, což byla role Sněhové královny a Skřeta, všechno ostatní hrály děti. Vůbec jsem netušila, jak mohou být děti tak šikovné a že se naučí tak bezvadně hrát, zpívat a tančit. Je to velmi půvabné a velice milé.

Máte ještě nějaké další plány či přání?

Mám ráda lidi a jsem ráda na světě. Proto je pro mne nejdůležitější, že stále žiji, chodím mezi lidi a rozdávám jim radost!

Vladimír Rogl
25. 09. 2007, 18:32

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.