• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Jan Cimický (psychiatr):
Lidská duše prázdniny nemá

Psychiatr s uměleckými sklony – primář Jan Cimický. Foto Vladimír Rogl

Primář „Centra duševní pohody“ s poetickým názvem Modrá laguna, MUDr. Jan Cimický, CSc., je nejen známý pražský psychiatr - specialista na rodinné problémy, ale současně i autorem dvacítky úspěšných detektivních románů či příběhů z lékařského prostředí a několika básnických sbírek.

Lékaři lidských duší nemají volno ani o prázdninách, a proto moje otázky směřovaly právě k tomuto letnímu období:

Co si myslíte o letních dětských táborech?

Myslím si, že na otázku, co s dětmi o prázdninách, by se rodiče měli soustředit už v průběhu školního roku. Daleko lepší – a přímo optimální - je, když se s těmi dětmi, které jedou na letní tábor, vedoucí tábora zná a případně s nimi provozuje různé aktivity i během školního roku. Ať už to jsou různé kluby mládeže, sportovní, turistické nebo skautské oddíly. V těchto případech to také bývá většinou bez problémů, protože děti spojuje stejný zájem, znají se navzájem a také rodiče znají dospělé vedoucí a instruktory, kteří jsou s jejich dětmi v častém kontaktu a pak s nimi jedou na letní tábor. Takovou situaci jsme například měli svého času v rozhlase, kde se děti soustředily kolem klubu Domino a na letním táboře jejich aktivity přirozenou cestou pokračovaly. Tam je určitá šance, že děti, které se na takový tábor přihlásí, budou spokojeny a tábor je pro ně i jejich rodiče pozitivním faktorem ve výchově.

Existuje však celá řada inzerátů různých společností, které dětské tábory pořádají. Sejdou se zde děti, které se před tím nikdy neviděly…

A představte si, že některé děti i takové tábory ve zdraví přežijí, ale je třeba vědět, že jakmile dítě přichází do zcela neznámého prostředí, a je to navíc dítě, kterému dělá potíže se okamžitě skamarádit s ostatními, hrozí to, že se vlastně vzpamatuje teprve až na konci pobytu a takový tábor mu nic nepřinese. A to i za předpokladu, že tábor byl zorganizován s dobrými úmysly. A to je škoda. Nedá se říci, že by byl tak geniální tábor, když se tam sejdou zcela neznámé děti a neznámí vedoucí, že to bude bezproblémově fungovat. To by byl opravdu asi zázrak!

Já si myslím, že je velmi důležité, aby rodiče vybírali pro své děti letní tábory podle toho, jaké mají tyto děti životní i vedlejší zájmy a aby se na táboře dokázaly maximálně rozvinout. Chyba by byla, kdyby si rodiče mysleli, že dítě se o prázdninách musí učit angličtinu a přihlásí je na tábor, kde bude celý den drtit slovíčka, jestliže touží po tom, jít si zaplavat, střílet z luku nebo stavět indiánský stan. Přihláška na tábor by měla být výsledkem dohody mezi dítětem a rodiči. Zvlášť citlivě by rodiče měli vnímat to, co by děti nejvíc potřebovaly a kam by chtěly samy jet. A respektovat i jejich přání, aby mohly tábor trávit se svými kamarády. Takže v tomto směru by rodiče svou rodičovskou autoritu měli podrobit tomu, co je pro to dítě nejenom důležité, ale co mu prospěje i po stránce psychiky! A pokud to už nestihnou o letošních prázdninách, měli by se určitě zamyslet nad těmi příštími.

To, že rodiče zasahují do života dětí se považuje za oprávněné a vcelku za normální. Nesetkáváte se s případy, že podobnému organizování života bývají vystaveni i dospělí? Jak se vypořádat s problémem, kdy manželům do jejich života zasahují blízcí příbuzní – například tchýně? A tím nemyslím vůbec „jen o prázdninách“ ?

Tento takzvaný tchýnin problém je problémem vlastně jen středoevropským a možná dokonce jen českým. Ve Francii jsem se například právě s tímto problémem nikdy nesetkal, protože jejich kultura vnímá partnerství svých dětí jako něco naprosto samozřejmého a že je nutné do jejich partnerského života nezasahovat. Výjimka je možná jenom tehdy, pokud si to sami přejí a žádají třebas o radu. U nás se velice často stává, a to je ten kámen úrazu, že rodiče dospělých dětí mají pocit, že je musí pořád a neustále učit, a říkat jim, jak se má co dělat a co dělat nemají. A tam to vždycky narazí, zejména tehdy, když se jedná o tchýni – maminku partnera či partnerky, což mnozí vnímají jako veliké trauma a může to vést až k rozchodu. Rodičům, ať už z  jedné nebo z druhé strany, hrozí to, že když se nepovede vytvořit si jakýsi ‚status quo‘, tak může dojít k absolutnímu rozchodu jejich dítěte s partnerem, což sice mohou vnímat dospělí jako určitou danost, ale může to velice trápit a nepříjemně působit na děti, v tomto případě na vnoučata.

Co tedy radíte?

Myslím, že je dobré, když si rodiče uvědomí, že partner nebo partnerka jejich dítěte není jejich nepřítel a jejich role není role učitele, ale role blízkého a chápavého přítele, který je připraven - když o to bude požádán - pomoci. A to je ideální způsob, jak se mohou ty jednotlivé rodinné větve spolu docela dobře snášet. Trochu jiná situace je například v Itálii, kde rodinná pouta jsou daleko intenzivnější. U nás by bylo si dobré uvědomit, že tak, jak se člověk chová ke svému dítěti od dětství, tak ono se bude chovat k němu, až zestárne. Byl bych rád, kdyby v naší populaci existoval určitý pocit, že je povinností dítěte se o rodiče postarat, a to i za předpokladu, že s ním často nesouhlasil nebo válčil, protože tady nejde jen o něho samotného, ale i o konkrétní vzor pro další generaci.

A co ty různé švagrové či sestřenice?

U ostatních příbuzných je to asi jednodušší, protože se s nimi člověk nemusí asertivně setkávat či bavit. Případně může takový styk omezit na minimum a zkrátka jen na to, co on sám bude chtít.

Platí tento model také pro jiné – neevropské civilizace?

Když si evropská dívka vezme například někoho z arabského světa, tak pokud žije její partner tady, tak žije podle evropských způsobů, ale jakmile se vrátí do své země, tak se chová podle tamních zvyklostí, což ani nemůže být jinak. A pak tyto dívky s hrůzou zjišťují, že jsou v podstatě v manželově rodině otrokyněmi a jen obtížně se z takového svazku vymaňují a vracejí zpět. Ale to už je o něčem docela jiném… .

Vladimír Rogl
29. 07. 2008, 20:12

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.