• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Václav Krejčí (mim):
S mimtriem projezdil téměř celý svět

„Upír“ je vítaným a častým návštěvníkem společenských událostí. Foto Vladimír Rogl

Komik a extravagantní umělec Václav Upír Krejčí, který pochází z Rakovnicka, je nejen herec a zpěvák, ale i spisovatel, „spíkr“, scénárista, básník, bubeník, básník, fotograf a podle některých zlých jazyků i tak trochu blázen, protože jen málokterý umělec obsáhne tak široké spektrum zábavy.

Může se pochlubit, že stejně jako božský Kája se kdysi dávno vyučil elektrikářem. Později absolvoval Ježkovu Konzervatoř a působil v řadě pražských divadel i v cizině. Se souborem Mimtrio hrál na jevištích bývalého SSSR, Sýrii, Koreji, Dánsku, Itálii, Německu, Anglii, Skotsku, Chorvatsku, Belgii, Holandsku i Japonsku. Natočil přes 900 televizních pořadů, je autorem Mezinárodního dne smíchu, na jehož první ročník přišlo v roce 1996 na 70.000 diváků a v neposlední řadě je autorem či spoluautorem celé řady knih

Jaká je ta Vaše poslední knížka?

Teď připravuji „Důvtip, vtip a nevtip slavných“, která má svůj prvopočátek v době mého působení v televizi. Tehdy jsem si připadal jako ten největší debil z vesnice, který musí poslouchat všechna ta moudra kolem sebe a načerpat z nich co nejvíc. Všechny ty chytrosti a moudra, která jsem odposlechl, jsem nakonec soustředil do této knížky a ověřil si jejich účinek ve společnosti mladých lidí - elévů nebo študáků z FAMU či DAMU. S tím souvisí i ten vtip jak se baví dva mladý a ten jeden říká „Hele, znáš Mozarta nebo Beethovena?“ „A nejsou to ti co nám dělají ty znělky do mobilu?“ Zjistil jsem totiž, že z mladých už skoro nikdo neví co kdo řekl. Co řekl pan Werich, co řekl Felix Holzmann nebo kdo řekl „Zavřete oči, odcházím“, protože oni se už na staré filmy nedívají, ale jen přebírají jakési výroky, o kterých kdysi řekl pan Werich, „že se dají tesat do kamene!“. No a já jsem tato moudra, kterých mám asi šest set, netesal do kamene, ale začal psát na papír. Je mezi nimi i Lenin.

Učit se, učit se…

Ba ne! Intelektuál je největší idiot!

Která oblast vtipů nebo anekdot je Vám nejbližší?

Já se přikláním k tomu, co říká Ivan Mládek: neexistuje žádný humor intelektuální nebo úplně blbej, ale existuje jenom jeden, kterému se lidé smějí. To by si všichni měli uvědomit a trošku se nad sebou zamyslet. Když někdo říká, že má rád intelektuální humor, tak se trošku povyšuje nad ty ostatní, kteří jakoby podle něho nebyli dost inteligentní a měli nárok jen na humor úplně blbej. To se pak ti lidé stáhnou a začne dělení a škatulkování. Ba ne, humor je jenom jeden, a to tern, kterému se lidé smějou.

Vzpomenete si ještě na svou první knížku ?

První byla ta, která ještě nevyšla. První vyšla až ta druhá.

To je sice zajímavé, ale jak tomu mám rozumět?

Já jsem tu první knížku udělal jako filmovou. To bylo něco na způsob leporela, kde na jedné fotce mám talíř a velké brejle a jím lžíci polívku. Na druhý fotce pak mi padají brýle do polívky a na třetí fotce mám ruku až po rameno v polívce a na další vyndám botu se žralokem a kolem jsou všude nudle. Tak takhle vypadá celá kniha a je strašně náročná na peníze a proto vlastně asi nikdy nevyjde. Mám ji ale nafocenou a udělal jsem i její maketu. Rozdal jsem ji po všech školkách a musím říci, že byly na ni obrovské reakce, protože i když je jakoby němá beze slov, říkaly mi učitelky, že je přímo neuvěřitelné jak si děti nad těmi čtyřmi nebo pěti fotkami vymejšlejí další příběhy. Ta jejich fantazie mně velice baví.

Pokud vím tak pocházíte z Rakovníku. Jaký máte vztah k tomuto regionu?

Přiznám se, že teď už poněkud menší, protože mi nedávno zemřel otec. Ale jinak? Víte, ten Rakovník má jednu strašnou nevýhodu. A teď řeknu něco, co možná některé rakovnické strašně naštve. Já tam chtěl dělat strašně moc věcí, chtěl jsem tam udělat „milionářský klub“ , chtěl jsem tam sdružovat lidi a dělat spoustu dalších zajímavých věcí, ale musím říci, že oni z toho vůbec nic nechtějí. Mám takový pocit, že města, která jsou blízko Prahy, mají velký odliv chytrých mozků do Prahy.. Ti lidé, kteří chtějí něco dokázat nebo si třebas jen vydělávat peníze, tak pokud nemají auta nebo možnost v Praze bydlet, tak ráno sednou do autobusu, jedou do Prahy a zpátky přijedou až večer. Ve městě vlastně jen přespávají. Já jsem tam kdysi vydal knížku o Rakovníku a chtěl jsem udělat pokračování a vlastně už mi to nedovolili, protože si to prý mohou napsat sami a nepotřebují na to nějakého Pražáka. Já jsem se přitom cítil stále Rakovničákem a oni mne z toho vlastně vyvedli. Dokonce mi říkali: ‚počkej ty až budeš jednou slavnej, tak nás nebudeš zdravit!‘ a zatím opak je pravdou. Oni nezdraví mně i když já je pozdravím. A přece to je povinnost odpovědět na pozdravení.

Co děláte, když právě nejste v televizi?

Vynalézám. Právě minulý měsíc jsem vymyslel hračku, kterých teď jedna velkodistribuční firma s hračkama objednala v Číně sto tisíc. Taky jsem vymyslel hubnoucí tričko, kterých Zentiva objednala tisíc kusů a už je rozdala je. Podle velkého zájmu zjistili, že je to dobrej fór a objednali jich dalších pět tisíc. Taky mám reklamní agenturu a vymejšlím slogany pro firmu Megle. Vymyslel jsem pro ně dva názvy na kysané nápoje a pro Obi jsem vymyslel „když nevíte co by – najdete to v Obi!“ Vidíte, já si jen takhle hraju a ještě jsem za to placenej! Občas také moderuji a zpívám s Ivo Pešákem, ale nejraději jezdím hrát dětská představení.

Jaké jsou děti jako diváci?

České děti jsou vynikající diváci, protože nedokážou lhát a když se jim něco nelíbí dávají to jasně najevo, například tím, že se začnou bavit mezi sebou a jeviště i s hercem, který je nudí, prostě ignorují a je jim šumafuk. Z nich by si možná dospělí diváci měli vzít příklad.

Vladimír Rogl
31. 07. 2007, 17:38

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.