• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Ladislav Županič pilotoval Airbus

Divadelní a filmový herec Ladislav Županič ve Slaném. Foto Vladimír Rogl

Známý český herec Ladislav Županič začínal po absolvování brněnské JAMU v populárním divadle Paravan a od roku 1970 hrál v Hudebním divadle v Karlíně, kde od roku 1993 působil jako ředitel. Hrál v celé řadě našich filmů i televizních inscenací a pohádek a osvědčil se zejména jako skvělý dabér, kdy svůj charakteristický hlas propůjčil nejednomu cizímu chlapáckému herci. Mezi jeho nejslavnější role patří například dabování filmů s Clintem Eastwoodem. Říká se, že na jeho dabování má Županič v Česku přímo patent.

Jeho umělecký život byl po dlouhá léta spojen s Hudebním divadlem v Karlíně. Za „Županičovy“ éry se v Karlíně dařilo nejkrásnějším muzikálům a divadlo získalo neskutečných osm prestižních cen Thálie. Ostatně, jednu z nich si v roce 1999 odnesl za roli Albína v Kleci bláznů i on sám. K jeho  nejvýraznějším, ba přímo parádním rolím na této scéně patřili mj. Horác Vandergelder v Hello Dolly, Billy Flyn v Chicagu nebo profesor Higgins v My Fair Lady.

Pan Županič navštívil v sobotu 24. dubna slánský festival amatérského filmu Slanfest a právě tam jsem měl možnost mu po několika letech položit pár otázek.

Jak se Vám líbí Slaný?

Já mám Slaný hrozně rád, protože to je krásné město a má nádherné divadlo, ve kterém je radost hrát. Sám pocházím z malého města a zdá se mi, že můj rodný Prostějov má se Slaným hodně společného.

Co říkáte Slanfestu?

Podobné akce jsou mi velmi sympatické, protože si dovedu představit, co je za tím vším skryto práce, přemýšlení a psaní.

Nezkoušel jste sám někdy také „točit“?

A víte že jo? Ovšem tenkrát, když mne jako kluka filmování lákalo, byl trošičku problém s opatřením kamery. Nakonec jsem si půjčil osmičku Admiru a natáčel s kamarády na Plumlovské přehradě jakousi ptákovinu, a to dokonce hranou. Tenkrát jsem si názorně ověřil, jak je to těžké.

Dlouhá léta bylo Vaše jméno vždy spojováno s Hudebním divadlem v Karlíně.

Vždyť jsem v něm také prožil třiatřicet let a z toho celých deset let byl jeho direktorem. Za deset let mého ředitelování získal Karlín osm cen Thalie. Dvakrát jsme projeli s divadlem Japonsko, půlku Evropy a měli jsme i nabídku do Číny – do Šanghaje, Hongkongu, Pekingu… Bylo to strašně vyčerpávající, protože jsem hrál ve čtyřech představeních - tedy skoro každý druhý nebo třetí den - do toho dělal dramaturgii, řediteloval, chodil na magistrát - to byly opravdu krásné kratochvíle, a připravoval zahraniční zájezdy. To všechno dohromady bylo velmi vyčerpávající, ale na druhé straně i velmi přínosné. Na jednu stranu jsem snad to divadlo svým způsobem obohatil tím, co jsem tam dělal, ale na druhou stranu to divadlo velice obohatilo mne.

Proč jste pak vlastně z Karlína odešel?
Z místa ředitele mě odvolal po povodních v roce 2002 pražský magistrát. Byl jsem prostě velmi neposlušný ředitel. Několikrát jsem jim totiž zdůraznil, že je zajímá všechno možné, jen ne umělecké úspěchy.

Po odchodu z Karlína jste hrál ve Fidlovačce. Jste tam stále?

Stále. Na Fidlovačce hraji Baladu pro banditu a Habaďůru, v Divadle pod Palmovkou Ať žije královna, v divadle Kalich v takové detektivce Splašené hrušky. Jinak točím opět velký dabing - je to seriál Město Giordano a jeden dabing v úžasném ruském seriálu Mistr a Markétka. To je něco mimořádného – je to Bulgakov a já tam dabuji ďábla. Je to krásný!

Po těch letech, co jste odešel z Karlína, se chci zeptat: Našel jste už své umělecké zázemí?

Nenašel. To už nikdy nenajdu! Víte, tam jsem si realizoval představy, o kterých i dodatečně jsem zjistil, že byly dobré. Kdyby nebyly dobré, tak bychom nebyli získali tolik Thálií, nebyly by dva veleúspěšné zájezdy do Japonska a to jsem přivezl ještě pozvání i na třetí. Teď se jen udržuji a hraji v těch divadlech proto, abych neztratil kontakt s jevištěm ani hledištěm. Ovšem - a to neříkám s hořkostí – je to celkem logické, protože v Karlíně jsem si uskutečňoval svoje představy o divadle.

Co se Vám vybaví při slově Karlín? Nostalgie, vztek, dopal, lítost…

Dnes už nic. Víte, já jsem si vybudoval takový ochranný val, a to nejen v sobě, takže ta budova je mi dnes docela cizí, nehledě k tomu, že už má i jinou barvu. Od té doby, co bylo před osmi lety divadlo zaplavené, jsem dovnitř nevkročil a už tam také nikdy nevstoupím. To není uražená ješitnost. Já v té budově totiž mám stále něco, co jsem tam nechal za těch deset let svého ředitelování. To si chci nechat v paměti, a ne abych se díval na to, co tam dělají teď.

Co dělají dnes Vaše koníčky? Například létání?

Na to je bohužel málo času. Doufám, že letos si na létání opět najdu víc času, protože koníčci a zvláště létání jsou báječná věc. Teď jsem si dokonce vyzkoušel na trenažéru pilotovat Airbus – a musím konstatovat, že je to úžasná věc. O tom, jak to dokonale simuluje let, svědčí i taková maličkost, že mé známé, která se tohoto „letu“ zúčastnila se mnou, bylo stejně špatně, jako kdyby seděla v opravdickém letadle.

Vy jste přece dříve míval dobré kontakty s bývalými válečnými piloty…

Ano, já jsem tyto pány zvával k nám do Karlínského divadla. Bohužel, dnes už jich většina odlétla do toho leteckého nebe – ať to byl Franta Peřina, Lojza Šiška, Fajtl a spousta dalších legend. Stále chodím na jejich setkání a s lítostí pozoruji, jak jejich řady neustále řídnou.

Jaké máte další plány?

Helejte se, já jsem svým založením fatalista, a to, co mi osud přinese, buď vezmu nebo nevezmu. Nehledě k tomu, že v našem povolání se plány těžko dají dělat.

A vzkaz našim čtenářům…

Ať se jim daří, ať mají hodně přátel a tak šikovných mladých lidí, jako vidím tady kolem sebe! .

Vladimír Rogl
11. 05. 2010, 16:54

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.