• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Tomáš Töpfer (herec):
Žije několik životů současně

Představitel vrchního strážmistra Arazíma v Četnických humoreskách – Tomáš Töpfer. Foto Vladimír Rogl

Páteční večery patří opět seriálu Četnické humoresky, který loni získal cenu „TýTý“ jako nejoblíbenější televizní pořad. Jejich jednotlivé příběhy lehce balancují mezi detektivkou a komedií. Nechybí v nich napětí, ani kolorit zdánlivě idylického období první republiky, a samozřejmě ani láska.

Společným jmenovatelem, který prochází celým seriálem, je četnický vrchní strážmistr Karel Arazím. Představitelem této hlavní role je Tomáš Töpfer, který je v televizních seriálech jako doma. Ostatně, vzpomeňme na Život na zámku či na Nemocnici na kraji města. Říká se o něm, že žije několik životů současně a jde doslova z role do role. Pana Tomáše Töpfera jsem potkal v Policejním muzeu při křtu jedné z knih o četnících, které napsal Dr. Michal Dlouhý a který je současně i autorem předlohy seriálových příběhů.

Můžete mi prozradit, ve které roli se cítíte nejlépe – jako herec, ředitel divadla, majitel prosperující hospody nebo senátor?

Já na ty funkce zas tak moc nejsem, a proto odpovím zcela jednoduše - nejlépe se cítím jako Tomáš Töpfer. Mám štěstí, že dělám věci, které mne těší, které mne baví a do kterých se rád a odhodlaně pouštím.

Dnes jste sem ale přišel jako protagonista Četnických humoresek. Je Vám Váš Arazím něčím blízký?

Je, a troufám si říci, že je mi hrozně podobný. Dokonce váží stejně jako já, mluví jako já a už jsem se mnohokrát přistihl, že se s ním v určitých momentech plně ztotožňuji, ba přímo splývám, až jsme skoro k nerozeznání. Vlastně zjišťuji, že je ideální, jestliže si herec hranou postavu oblékne přímo na tělo jako vlastní šaty. A to je můj případ – vlastně mne a Karla Arazíma.

Čili – hrál se Vám dobře…

Jistě. Nehledě k tomu, že na hereckém povolání je příjemné i to, že herec má možnost nahlédnout do profesí, o kterých toho jinak moc neví. A to je případ jak četníků, tak i třebas doktorských rolí v jiných seriálech.

Při natáčení „humoresek“ jste na pátrací stanici v Brně a mezi četníky prožil několik let svého života. Co si o četnících první republiky myslíte?

Možná, že to nebylo tak idylické, jak to v našem seriálu líčíme. Hodně nám o četnících a jejich službě vyprávěl režisér Antonín Moskalyk, který seriál začínal točit. On je totiž dobře znal a poznal, že to vždycky nebylo idylické a nebyla to právě legrace. Vím, že měl snahu četníky rehabilitovat, protože se o nich v komunistických učebnicích psaly nepravdy a překrucovala se jejich každodenní mravenčí práce ve službách zákona a spravedlnosti. Vždyť oni přistupovali ke všem nepravostem stejně, i když se jednalo třebas jen o ukradené slepice. Proto také mezi lidmi měli přirozenou autoritu. My to všechno samozřejmě vidíme už z té hezké nebo hezčí stránky, ale v každém případě dnes se vší určitostí vím, že četníci byli hrdi na to, že smí nosit četnickou uniformu.

Váš vrchní strážmistr Arazím byl ale současně i ruský legionář…

Ano. A několikrát se to promítne i do vlastního děje – například díky legiím jsem, jako Arazím, vlastně přišel rovnou k dospělé dceři. Ale upřímně řečeno, naše generace se toho příliš o legiích ve škole nedozvěděla, stejně, jako nebylo nic objektivního v učebnicích o četnících. Při natáčení jsme se ovšem hodně věcí o legiích a legionářích dozvídali od odborných poradců, protože ti první českoslovenští četníci se skutečně rekrutovali především z řad legionářů. Víte, ti legionáři byli lidé, na které bylo stoprocentní spolehnutí. Oni prožili několik let těžkých bojů a rozhodně se nejednalo o nějaké kancelářské myšky. Nehledě k tomu, že služba vlasti pro ně nebyla žádná fráze. Krátce, stručně a výstižně řečeno – byli to chlapi doslova křtěni ohněm! Navíc - poctiví a neúplatní.

S tím možná souvisí tak trochu i následující dotaz, vlastně spíš myšlenka. Pan Ladislav Županič mi o Vás nedávno řekl, že jste mu vrátil víru ve slušnost…

To je od něj strašně hezké, že to řekl. Víte, když ho zbavili funkce ředitele karlínského divadla, tak mně přišlo naprosto správné a logické, abych mu nabídl práci v našem divadle. Ostatně, Hudební divadlo v Karlíně, kde Láďa dříve řediteloval, a Divadlo Na Fidlovačce v Nuslích, kde jsem principálem teď já, byla dříve jedna scéna. Takže Láďa ve skutečnosti vlastně zůstal na své domovské scéně. To mně přišlo proto naprosto spravedlivé.

Co Vás teď čeká po seriálech „Život na zámku“, „Nemocnice“ a „Četnické humoresky“ ?

Čeká nás zase další seriál – pokračování „Nemocnice na kraji města po dvaceti letech“, kde, jak víte, hraji doktora a karbaníka Machovce. Natáčet se bude od května do prosince. Při tom všem nesmím zapomínat na své „dítě“, což je Divadlo Na Fidlovačce, které dnes už hraje na dvou scénách. Hrajeme tam především muzikály a komorní hry, a přiznám se, že mám upřímnou radost z toho, že je stále vyprodáno.

Vladimír Rogl
10. 04. 2007, 15:53

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.