• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Bez ohledu na krizi Janu Vodňanskému králíci stále dupou

Jan Vodňanský. Foto Vladimír Rogl

Básník Jan Vodňanský, který sám sebe označuje za šoumena, je obdařen zcela originálním druhem osobitého intelektuálního humoru a jeho texty se dají charakterizovat jako jazykové hříčky. Přestože během svého plodného života napsal několik desítek básnických sbírek, k jeho nejpopulárnějším, dalo by se říci hitům, bezesporu patří Petrem Skoumalem zhudebněné verše „Jak mi dupou králíci“.

Své “králíky“ zpívá nejen česky, ale i německy, anglicky, francouzsky či rusky, ale za lahůdku - jako polyglot – sám považuje čínskou verzi, kterou se údajně naučil za jednu noc během svého pobytu v Číně, kdy měl své slavné králíky představit i samotným Číňanům. Nezastírá, že při učení tohoto nepříliš lehkého jazyka měl po ruce i půvabnou mladou Číňanku. S Janem Vodňanským se dá o jeho životě i tvorbě hovořit dlouhé hodiny.

Tentokrát jsem svoje otázky zaměřil na více méně aktuální, téměř politické téma:

Zatímco loňský rok byl ve znamení osmiček – letos byl ve znamení devítek. Vzpomenete si, co jste dělal před dvaceti lety – v listopadu?

To si pamatuji velice živě. Během prvního „sametového týdne“ jsem kmital mezi kluby, divadly a studentskými kolejemi v Praze i jinde. Během stávkových besed jsem vymyslel básničku , která později zlidověla:

Včera sen – dnes realita,

jde s námi i Mohorita.

Není Vasil jako Vasil,

každý sklidí to, co zasil.

Byl jsem dokonce požádán , abych ji zarecitoval i z tribuny na Letné. Dvakrát mě tam odvezli autobusem OF, ale ani jednou na básničku nedošlo. Pořadí řečníků improvizoval Havel. Měl v rukou takový malý papírek s „boďákem“ - jak to má být za sebou, ale stále to měnil s intuicí dramatika. Chtěl to mít spíš celé takové dramatické, zkrátka velké historické plátno, a moje absurdní poetika se mu k tomu asi moc nehodila.

A letos?

Na 17. listopadu mě pozvali do Olomouce, abych tam zpíval na náměstí k 20. výročí. Moderátor, když mě uváděl, tak vtipně připomněl, že se vracím právě do města, které se kdysi stalo pastí pro dvojici Vodňanský + Skoumal. Udání dvou místních papalášů na naše vystoupení z ledna roku 1981 definitivně ukončilo veřejné vystupování - tou dobou už pouze mimopražská - na dlouhých sedm let.

Co se změnilo za dvacet let k lepšímu? Z čeho máte radost?

Některé sny, které jsem už považoval za nesplnitelné, se staly realitou. Tak třeba mohu veřejně předvádět malým i velkým divákům to, co jsem pro ně vytvořil a nemusím to předkládat nekvalifikovaným, někdy i paranoidním, osobám k předběžnému schvalování. Právě tak mohu přednášet na Karlově universitě takovou filosofii, která zajímá mě i moje posluchače a raduji se z akademické svobody. Taky mohu cestovat po celém světě bez devizových příslibů a výjezdních doložek.

A co k horšímu – respektive z čeho jste otráven? Míváte někdy „blbou“ náladu?

To by byl asi hodně dlouhý seznam, který by se vám do listu ani nevešel, ale proti „blbé“ náladě mám odjakživa spolehlivý azyl ve světě mé absurdní poetiky.A tak i mě nadále baví „s úsměvem idiota“ pomáhat z té „blbé“ nálady spoluobčanům.

Sledujete současnou politiku? A co jí říkáte?

Mezinárodní politika se stává napínavým příběhem, v němž se stále více prosazuje „virtualita“ a „mystifikace“ , která se stále rychleji transformuje v realitu. Je to někdy nečekané drámo, naproti tomu u nás doma je to spíš „Kocourkov na pochodu do Evropy a zpět“.

Chybí našim politikům politická kultura nebo ty jejich hádky patří k současnému politickému folkloru?

Padesát let totalitních režimů představuje obrovskou diskontinuitu ve vývoji české demokracie a též i tradic a profesionality její politické garnitury. Navíc i za první republiky se ta profesionalita teprve rodila. Moc optimismu, že to v nové generaci bude lepší, upřímně nesdílím.

Mají se vlastně vůbec umělci „plést“ do politiky a věcí veřejných. A proč?

K tomu se moc odborně vyjádřit nemohu. Přímou politickou satiru mě dělat na scéně nikdy nebavilo. Mě baví – a myslím si, že i moje diváky – hra s jinotaji, metaforami, významově vícevrstevnatá sdělení. No, a to mě baví i dnes, když už mnozí všechno říkají naplno. Už taky proto, že je to snadné a že se to smí. Mě by to takhle prvoplánově nebavilo. Připadá mi to někdy jako kopání do otevřených dveří.

Určité emoce vzbudilo letošní udělování státních vyznamenání – respektive to, že vedle příslušníků 2. a 3. odboje byli vyznamenáni i lidé ze šoubyznysu. Co si o tom myslíte Vy?

Je to určitá výpověď o hodnotovém marasmu, do něhož naše společnost zabředla. Ovšemže jenom jedna z mnoha …

Pokud vímm, tak před deseti lety jste dostal zvláštní ocenění i Vy – a to od tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála. Cítíte se jako žijící „národní poklad“?

Tehdy ten nápad vznikl jako naše vzájemná hra a recese, ještě dávno před tím, než se Pavel tím ministrem stal. I když se jako „žijící“ dosud cítím, takjako národní poklad jen potud, že se mě mnozí snažívykopat. To se ovšem s poklady někdy stává a to nejen v pohádkách.

K čemu Vás to zavazuje?

Hlavně k tomu , abych se v zájmu inspirativních setkání s milými osobami a diváky i té nejmladší generace, pro které též vystupuji, snažil být ještě nějakou tu dobu žijící a taky v dobré kondici.

Jaké máte další plány?

Teď si zrovna pohrávám s rukopisem nové knihy, což by měl být takový můj experiment. Zatím mohu prozradit pracovní název „Glosy k dějinám“. Budou to komentáře a glosy, které mě tu a tam napadají. Zatím jsem to nikomu k vydání nedal ani neukázal - jen si s tím dlouhodobě hraji a hledám nějaký originální rámec. Sám ještě nevím, co se z toho vyvine. Nechme se překvapit. To platí i pro mě. Rád se překvapuji.

Tento rozhovor by měl vyjít po Novém roce. Co byste popřál našim čtenářů a vůbec všem lidem dobré vůle do nového roku?

Ať si z ničeho nedělají těžkou hlavu, aby určitě šli k volbám a ve svém vlastním zájmu volili co nejlépe, alespoň v možnostech reálné nabídky. Zkrátka, aby jim i v novém roce vesele „dupali králíci“!!

Vladimír Rogl
05. 01. 2010, 23:25

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.