• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Viktorie Čermáková (divadelní režisérka):
Filmová Lucie režíruje v kladenském divadle Macbeth

Režisérka Viktorie Čermáková. Foto Vladimír Rogl.

  Viktorie Čermáková si už jako malá holčička zahrála hlavní roli ve filmu Lucie a zázraky a hrála i v několika dalších dětských filmech. V dalších letech však opustila filmové plátno a  dnešní divadelní svět ji zná daleko víc jako vyhledávanou divadelní režisérku, která má na svém kontě celou řadu inscenací nejrůznějších žánrů na prknech pražských i mimopražských divadel.

Před rokem stála u zrodu nového pražského divadla Továrna a v lednu připravovala ve Středočeském divadle Kladno inscenaci Shakespearova dramatu Macbeth, který bude mít premiéru v sobotu 16. února.

Měla jste v době, kdy jste slavila úspěchy v dětských filmech, přání hrát i v pozdějším věku?

Já jsem to tak vůbec nebrala. Dostala jsem velikou roli ve filmu Lucie a zázraky, když mi byly tři roky. Maminku hrála Naďa Urbánková a tatínka Jan Tříska. Jako malá jsem ani moc nerozlišovala, co je pravda a co je fikce. To mi vlastně asi tak trochu zůstalo, dodnes totiž mívám pocit, že žiju jakoby ve snu, a jen napůl v reálném životě. A mívám pocit, že ta fikce mi jde trošku líp, než ten normální život. Nebylo to tak, že bych chtěla hrát divadlo, ale spíš o tom, že jsem si ho pořád hrála v duchu a žila jím. Maminka pracovala v Laterně Magice a zákulisí, i to co se odehrávalo na jevišti, se mi líbilo. Vůni divadla z té doby si pamatuji moc dobře, byla omamná a vzrušující.

Na který z těch filmů vzpomínáte nejraději?

Asi nejintenzivnější vzpomínky mám na Lucii a na režiséra Otu Kovala. On měl rád děti a velmi to s nimi uměl. Snad proto jsem si ho adoptovala jako svého tatínka a často jsem se k němu vracela i během svého dalšího života, když jsme měla nějaké své holčičí dospívající trápení.

Teď ovšem fungujete spíš jako režisérka. V které roli se cítíte lépe – jako herečka nebo režisérka?

Je to jednoznačně režie. Herectví jsem se věnovala dlouhá léta, ale neměla jsem ten pocit, že bych si v herectví splnila svůj sen a že bych na jevišti žila intenzivně nějaký svůj život. U herectví je to tak, že člověk pořád čeká na režiséra, který ho buď objeví nebo mu dá tu velikou příležitost a spolu mohou oživit nějaký společný sen. Snad proto víc prožívám možnost být dnes režisérem, organizovat dění na jevišti a hledat v tom svoje vlastní cíle a prožitky. Daleko víc mne těší řídit si vše sama a nečekat na to, jak to bude řídit někdo jiný a já s tím budu nebo nebudu spokojená. Teď momentálně vlastně nehraju divadlo vůbec, což mne mrzí. Herečku, která se postavila na opačnou stranu asi málokterý režisér bude chtít obsadit, je jich mnoho a je příjemnější pracovat s těmi, které jsou poddajnější. Takže pokud teď hraju, většinou jen zaskakuju. Teď zrovna hraju v divadle Ta Fantastika ve hře Osm žen místo Lindy Rybové, ale ona se do své role zase brzy vrátí.

S Vaším jménem se můžeme setkat v řadě divadel, včetně Národního divadla. Která scéna je Vám nejbližší?

Určitě je mi nejbližší divadelní studio Továrna, které jsme asi před rokem s Karlem Steigerwaldem a Evou Salzmannovou založili. Je strašně těžké dělat divadlo tak říkajíc na koleně, žádat o peníze, shánět granty a do toho se živit, kde se dá. Ale chceme vytvářet svoje specifické divadlo a stálou divadelní skupinu. Myslím si, že je hrozně důležité pracovat s lidmi, kteří se dobře znají, mají společný jazyk a společnou vnímavost. Hostování po divadlech je sice hrozně zajímavé a leckdy je člověk velmi překvapený z toho, co se tam dozví a koho potká, ale když se začínáme s herci a technikou poznávat, tak už je tady premiéra. Proto ta práce v divadelním studiu Továrna, které je moje a kam si přizvu vždycky ty lidi, které dobře znám a kteří už vědí, co to bude obnášet. Jsou ochotni se mnou pracovat třebas až do rána, a to za poměrně složitých podmínek. Tak to je pro mne nejzajímavější, protože už si nemusíme nic vysvětlovat a oni mne apriori nepodezírají, že jsem blázen, když chci po nich něco bláznivého.

Co Vás přivedlo do Kladna?

Do Kladna mne přivedla Magdalena Frydrichová, se kterou jsem studovala DAMU a která pracuje jako dramaturgyně v kladenském divadle. Přestože se jednalo o velmi blízký a krátký termín a já současně zkoušela další dvě věci (muzikál ve Fantastice a s panem Kačerem v Divadle v Řeznické), ráda jsem nabídku přijala. A nejen proto, že zde dlouho působil i můj bratr ( herec Hynek Čermák), ale i vzhledem k velmi vstřícné a milé komunikaci s paní ředitelkou, která si nakonec vybrala po krátkém jednání Macbetha kvůli velkému obsazení a předpokladu, že Shakespeare vždy přiláká do divadla více diváků, než nějaká neznámá nová hra.

Shakespeare – je Vám blízký?

Ano – a já setkání s ním považuji za zvláštní cvičení imaginace a vůbec divadelního přemýšlení. Jednou je jeho hra věnována lásce a jindy zradě nebo žárlivosti, jako Othello. Ta zkušenost se člověku vždycky hodí i v jiné práci. Možnost pustit se do některých velikých Shakespearových dramat a tragedií mne přitahuje, ale určitě bych si to pro své soukromé divadlo nevybrala. Tam mne daleko víc zajímá hledat co nejsoučasnější témata. Např. podle knížky Petry Hůlové inscenuji v Holešovické La fabrice hru Česká pornografie nebo s Karlem Steigerwaldem téma Horáková – Gottwald.

Jak se Vám s kladenskými herci zkouší?

Dostali jsme těžký úkol, za šest týdnů inscenovat tuto hru s herci, které jsem znala jen z fotografií. Ta práce je rozsáhlá a zatím tak trošku jako bloudění zrcadlovým sálem, ale cítím zde v souboru dobrý potenciál. Macbetha jsem už párkrát viděla a většinou se zdálo, že Macbeth své ženě podléhá z nějakých čisté erotických důvodů až závislostí. Proto mně připadalo zajímavé do této role obsadit zkušenou herečku, jakou je právě paní Mixová, a hledat pro závislost hlavního hrdiny, kterého zde hraje o dost mladší nový člen souboru Tomáš Petřík, na manželce i jiné, pro mne zajímavější důvody. Asi to není nikomu moc příjemné se zabývat zrovna vraždami, zlem, zradou a připouštět si je k tělu. Zuzana Mixová ale hrála už tolik Shakespearovských postav, že ji tohle téma neděsí a je pro mne velkou posilou, a i jinak se mi zdá, že má pro strach uděláno,.

Před časem jste říkala, že Vaším snem je režírovat operu a muzikál, že je její příbuzný. Tady v Kladně se hrálo už několik úspěšných muzikálů. Není to pro Vás výzva?

Ano, slyšela jsem o tom, že jsou zde dobří muzikanti. Jestliže naše spolupráce rychle neskončí tím, že by se na mne kladenští herci rozzuřili a řekli, že mě už v životě nechtějí vidět, a nebo opačně, což se může stát u divadla vždycky, je možné, že bychom přes prázdniny připravili pro Kladenskou scénu nějaké muzikálové představení.

Jaké máte přání a sny do nejbližších dnů a týdnů?

Přála bych si umožňovat hercům příjemný pobyt na jevišti. Naše práce je především otázkou důvěry, kterou člověk těžko automaticky získává ve chvíli, kdy se pasuje na vedoucí. Autorita není samozřejmá, ale musí se obhájit v terénu. Ráda bych společně s herci připravila divákům kladenského divadla překvapivý zážitek.

Vladimír Rogl
12. 02. 2008, 19:25

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.