Pane doktore, jakže se jmenuje ten Němec, co mi ustavičně schovává ty věci po baráku?
Nemoc sem, nemoc tam. Není den, kdy bych neposlouchala z úst své babičky nějakou tu ztížnost na její chatrné zdraví.
Ale proč až teď? Celý život je zdravá a na občasnou chřipku jí nic nescházelo. Za to teď... Každý den poliká většina našich prarodičů desítky prášků na tlak, na srdce, na klouby, na kosti, na hlavu... a tak podobně. Ale jak je to možné ?!
,Támhle holčičko bych měla míte někde ty prášky, mohla bys mi je
podat?" Jak mám jenom jemně naznačit, že ani tam nejsou a zřejmě jsou
někde, kde by je nikdo nikdy v životě nehledal. Většinou je nacházm v
lednici, ne-li třeba zastlané v posteli nebo peřiňáku. Občas se mi zdálo úsměvné, kdy mi babička nemohla přijít na jméno. Stále mi říkala jménem mé nebo i její maminky a strašně se divila, že na něj neslyším. Naše drahé babičky zkrátka občas pobaví, i když o to v danou chvíli vůbec nestojí...
Víte, mám většinou pro svou babičku pochopení, ale občas je velmi těžké vyjít jí vstříc, když naprosto nerozumíte její prosbě o podání pití na zapití prášků nebo deky, aby se mohla přikrýt.
Tak jsou prostě moje babička a její nemoci pro mě velkou záhadou, kterou doufám jednou vyřeším a myslím, že i na vlastní kůži...
Lada Dvořáková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
06. 12. 2009, 15:34
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 2. Čtenáři celkem udělili:
10 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.