Někdy bych uvítal možnost prozvonit si index
Však to znáte. Dáte do pračky
ponožky, pak je usušíte na sluníčku a když v televizi dávají váš oblíbený
pořad, tak si sednete s prádelním košem a hledáte dvojice ponožek. Zhruba
po čtvrt hodině se dostanete na dno koše a s údivem zjistíte, že se tam
povalují zhruba tak tři „liché“ ponožky. Jak se to mohlo stát? Že by někdo byl
tak hloupý a nosil jen jednu ponožku? Nebo ji snad sežrala pračka? Ne, ne,
určitě ji odvál vítr, když se venku sušily ponožky. Zvláštní ovšem je, že se
zhruba po týdnu zmizelá ponožka znovu objeví.
Já
nejčastěji hledám index, klíče nebo peněženku. Pak samozřejmě mobil, ale na ten
si, jak známo, můžeme zavolat a jakmile uslyšíme zvonění odněkud z kapsy
bundy, hned víme, kde hledat. Klíče, ani index si bohužel prozvonit nemůžeme.
Pokaždé vysypu celý školní batoh, ale index nikde. Zakleknu tedy a onen
studijní průkaz se snažím najít někde zastrčený. Nikde nic. Zoufale vše
prohledávám podruhé, někdy i potřetí, s myšlenkou, že jsem ho určitě
přehlédl. A přece! Pokaždé se najde.
Další záhadou
jsou mi podivné myšlenkové postupy, kterých se občas dopouštím. Nejčastěji jsou
spojené s milou společnicí v domácnosti, slečnou myčkou nádobí. Občas
se mi podaří vyndat umyté nádobí a naskládat ho do lednice, nebo naopak špinavé
talíře, čekající na svoji lázeň, nemilosrdně vyskládám do skříněk. Nabízí se
otázka proč. Asi proto, že jmenované úkony provádím večer, kdy už mi hlava
tolik nemyslí.
Fotografie:
.
Vojtěch Kašpar, Gymnázium Slaný, 9. ročník
15. 11. 2009, 11:50
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 4. Čtenáři celkem udělili:
20 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.