Zázrak?

Nekonečné záchvaty kašle, probdělé noci, zoufalá maminka. Přesně tak to u nás vypadalo, když mi byly asi čtyři roky. Kašlala jsem večer co večer, mamka mi musela dát prášek na spaní a někdy jsem dokonce usnula, až když jsem se vyzvracela. Příšerné období. Obešli jsme všechny lékaře co jen v okolí byli, mamka začala zkoušet i různé bylinkáře a šarlatány.

   Už ani nevím jak, ale dostal se k mamce i kontakt na jistého pána. Nevěděla moc, jen něco o tom, že pomohl její kamarádce. Nedávala žádné naděje naší blížící se návštěvě u tohoto může, ale odhodlaná zkusit vše mě naložila do auta a už jsme jeli do vesnice nedaleko Slaného. Ani si  přesně nepamatuji, jak se to tam jmenuje, ale dobře vím, že byl kdesi dole ve vesnici kravín a babičky i dědové si chodili do bandasky pro mléko. Silný zážitek.

   Dorazili jsme ke starému domku. Pamatuji si tuhle naši návštěvu více než dobře i přesto, že mi bylo kolem čtyř let. Zaparkovali jsme u nějaké garáže, sešli kopeček a zazvonili. Po chvilce z domku vyběhl muž, značně osobitého vzezření. Zrzavozrzavý, dlouhovlasý a s plnovousem. Mamka trochu strnula, ale chlápek se usmál a zval nás dál. Úplně přesně si pamatuji, co se mi honilo hlavou… Snad to bylo tím místem, nebo mým napětím?

   Bez delšího vybavování nás zavedl do místnosti plné všemožných věcí. Některé působily trochu jako cetky, jiné přímo lákaly k dotyku. Má zvídavost mi nedala chvilku klidu, očima jsem kmitala kolem sebe a toužila osahat vše, co mne zaujalo. Přesto jsem si nakonec způsobně sedla a čekala, co bude dál.

   Musela jsem se koncentrovat a vnímat, co se děje s mým tělem. Zapálil si svíčku a nad ní dlouho ohříval své ruce, aniž by ho sebemíň pílila. Nebyla jsem s to, to pochopit. Pak se rukama pohyboval kolem mého těla a tiše cosi mumlal. Skoro hodinu jsem musela já, malá neposeda, vydržet tenhle proces. Ale bylo to zajímavé.

    František mluvil klidně, bez většího spěchu, jako by každé slovo mělo svůj život, který mu nechtěl tak rychle brát.  Byl podivuhodný, zajímavý, osobitý a jedinečný. Něco z něj vyzařovalo…

   Mamce řek, že mi nemá večer dávat žádný prášek. Ta se hned obořila, že se asi zbláznil a že jí bez léků neusnu. On, aniž by se nechal znepokojit, odvětil, že to má mamka zkusit a sama uvidí. Přijít máme za čtrnáct dní.

 

Večer jsem údajně usnula, jako když mě do vody hodí, to už si nepamatuji.  Celých jedenáct dní jsem bez zakašlání spala. Ať se propadnu, jestli lžu… Dvanáctý den jsem začala pokašlávat. Po další návštěvě se další zase víc oddálila, až se kašel přestal vracet úplně. Jezdili jsme za tímto pánem dlouho. Pro radu, pomoc i jen tak, popovídat si. Z těchto míst mám velice silné vzpomínky a věřím, že takový člověk má sílu, o které se nám ani nezdá.

   Od mých dvanácti let jsem toho pána nenavštívila, Poslední dva roky ovšem plánuji, že se za ním vydám sama, na vlastní pěst. Třeba vám o svém výletě napíšu v dalším článku…

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283