Výprava skautíků za strašidly

  Když jsem byla malým svištěm jezdila jsem na tábory do vísky zvané Mrtník u Komárova. Je to už asi pět let, co jsem byla naposled. Pokaždé, alespoň jednou za těch rychle ubíhajích čtrnáct dní jsme navštívili nedaleké městečko jménem Hořovice. Co se vám vybaví jako první, když se řekne „Hořovice“? Hořické trubičky? Pro někoho lahůdka, ale mně nechutnají. Vždycky je jen oloupu a vyjím ten krém uvnitř, je slaďoučký. Mě při zaslechnutí slůvka Hořovice napadá jiné slovo a to STRAŠIDLA. Proč? Protože jsem se jako malý špuntě pohádkových strašidel bála, ale abych pravdu řekla, tak se některých bojím dodnes.

Hořovický zámek skrývá mnohá tajemství, vyskytuje se tam drak, ježibaba s hadem v ruce, vodník, ale i hejkal. Všechny strašidla vypadají tak opravdově. Průvodkyně strašila holky z oddílu, že dole ve sklepení jsou netopýři, kteří se rádi zamotávají do dlouhých vlásků, v tu dobu jsem měla vlasy až na zadek, když jsem scházela schody do sklepa, tak jsem se držela za hlavu, aby se nějaký ten netopýr neobjevil a neudělal mi na stejně už rozcuchané hlavě pořádné rodeo. Kdo by to pak česal? Ráda jsem se chodila dívat na strašlivého hejkala, byl hrozivý, ani se nedivím, že se mi pak o něm zdály noční můry.

Občas jsme dojeli k Žebráku, kde koluje historka o bezhlavém františkánu. Historka vypráví o tom, že františkán dodnes bloudí na cestě z Hořovic k Žebráku a obzlášť si libuje ve strašení nic netušících pocestných. Někdy jsme slýchali od průvodců, že můžeme narazit i na ohnivý kočár, který patří regentu Jakubu Veltrubskému z Veltrub. Byl to správce Hořovic zé vsi Komárov, kde zlobil spoluobčany, okrádal je, lhal jim a když mu nechtěli zaplatit výpalné, tak... víte jak to dopadlo. Měli po majetku, jejich domy olizovaly plameny. Okrádal poddané i vrchnost a podle legendy dodnes jeho přízrak objíždí celé Hořovicko. Tvrdí se, že se dá osvobodit ze svého prokletí. Kdyby ho někdo z vás potkal, tak vyslovte slůvko „Amen“. Tímto jednoduchým zaříkávadlem byste zbavili tamější lid zlého ducha. Ale můžu vám říct, že i když jsem jezdila na tábory pravidelně, tak jsem tam Jakuba nikdy nezahlédla, asi jsem se špatně dívala, ale kdybych ho někdy potkala, tak spíš s řevem uteču než abych ho osvobozovala. Nezávidím těm, co měli tu čest setkat se s ohnivým kočárem.

Mám krásné vzpomínky z tábora, někdy bych se tam chtěla vrátit, ale na to jsem už moc velká, i když duší jsem pořád malým děckem. Chtěla bych vědět, jestli jsou všechna strašidla v hořovickém zámku stejná, jestli jsou pořád taková, jako z mých vzpomínek. Zajímalo by mě jestli by hejkal strašil v mých snech i dnes...

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283