Změnil ses, víš to...?

,, Co bylo tenkrát, je minulost, dnešek patří přítomnosti a co bude zítra? Kdo ví? "

S těmito slovy mě opouštíš a zase přicházíš... Jseš jako nenaříděný budík, jako hodiny, které se předcházají do minulosti...
Jseš umělý jako plastová růže! Jako prstýnek z kočičího zlata... Jseš jako den bez Slunce a pouť bez oázy...

Byls moje srdce, můj vzduch... Moje vzpomínka... Můj život, mě dětství... Můj smích, pláč... A kde jsi teď?

Kde jsi, abys vzal do náruče svou holčičku... Kde jsi... Mluví ze mě zoufalost a nejistota. Jak mám vědět, že mě máš rád? Že si na mě nezapomněl? Že tady jsi, když Tě potřebuju...

Proč si to nechceš přiznat... To, že ses změnil... Proč si to udělal? Tu věc, kterou si slíbil... sobě si slíbil, že ji nikdy neuděláš... Vyměnil si mě.. a já zůstala... Sama? Snad ne... Já doufám! Ne! Já věřím, že si to uvědomíš... Že pochopíš, že si ztratil...

Jsem Tvá a Tvá budu... Nikdo to nezmění, i když bych občas chtěla... Mám to v krvi.. Tebe! Dostal ses mi hluboko pod kůži... Až tam, kde pramení smysl mého života... Tam, odkud se ozývá to pravidelné tlučení...

Budu doufat... Ty člověče... Ty lidská bytosti, Ty, který ses tolik změnil, tolik, že Tě občas ani nepoznávám... Jseš pro mě záhadou... Navždy, ale ne napořád!

Dnes má svátek Barbora

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.91%

Spíše ano

17.69%

Spíše ne

15.36%

V žádném případě

24.04%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3295