Všude tam, kam se podívám.
Je mi záhadou, že Slunce vychází s každým novým dnem a pak zas a znova svítí na tu naší malou zem. Je mi záhadou, že hvězdy jsou. Že noc co noc ukazují svou tvář a poutníkům poskytnou svou zář. Je mi záhadou, že mají ptáci křídla, při pohledu vzhůru v jejich letu jsem se vzhlídla .
Samotná láska je mi záhadou, i její moc a síla, to právě láska je mi záhadou, je jak kouzelná víla. To ona mění lidskou povahu, probouzí něhu, mužnost, odvahu. Rozpouští ledy a probouzí poupata,nespěte tedy, pusťte ji za vrata.
Je mi také záhadou, kam svět spěje, asi není náhodou, to co se tu děje. Když dítě cigaretu v ruce svírá, mé nervy to značně sžírá. Je mi záhadou, že v tom se problém nevidí, pak ptám se: co jsme to za lidi? Dnes mladší lidé více smí, říká se tomu pokrok, a tak trapně dneska zní : my nesměli na krok.
Je mi záhadou, že mladí touží dospět a ve stáří hledí na zpět. Když malé musí ležet v kočárku, chce ven, mezi lidi, pak jako velký smutně vzdychne, když kočárek vidí. Rád by starší v klidu ležel, vždyť dřív si toho nevážil, nikdy nikam pěšky nešel a ještě se urazil. Pak touží už být dospělý a řídit vlastní auto, jen vyleze ze školy, dozví se co pro to. Hned vrátil by se bez váhání do lavice školní, slibuje že neslýchal by od kantorů : zvolni.
Je mi zkrátka záhadou, že nechceme co máme, a to přesně tenhle příběh všichni dobře známe.
Kolem tohle vidíme, vnímáme to, známe, přesto se pak divíme, že děláme to samé.
Proč věci, co dobře známe, nejsou pro nás záhadné, vždyť je sami nechápeme, přemýšlet je nesnadné. Vždyť let ptáka obdivují lidé dlouhá staletí, to ta naše namyšlenost, to je naše prokletí!
Fotografie:
Právě tak, jako slunce vychází a znovu zapadá...
Kateřina Helena Oslejšková, Gymnázium Slaný, 2. ročník
16. 01. 2010, 22:26
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 11. Čtenáři celkem udělili:
50 bodů. Průměrný počet bodů: 4.55
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.