svatba
Dobrý den,
Můj nejkrásnější den. Strašně jsem si přála , aby to zůstal pro všechny nezapomenutelný zážitek a to se podařilo. Moje maminka řekla,že by si to zopakovala ještě aspoň třikrát. Dvakrát se jí to určitě splní mám jěště dvě sestry. Vždy jsem chtěla svatbu v létě někde na veliký zahradě a proto jsem pečlivě vybírala místo po svatbu , chtěla jsem také obřad pod širým nebem. Nakonec padla volba na krásný objekt nedaleko mého bydliště.Bylo sice léto, ale přesto jsem se bála aby nepršelo. Počasí vyšlo na jedničku. Oba rodiče jsou hasiči a tak jsem se vezla hasičskou ávií a za ní jsme měli zapřáhnutou vojeskou polní kuchyň v ní guláš od tatínka. Takže po obřadě na kterém ženich plakal a svatebčané se smáli protože já měla stejné příjmení jako můj nastávající, takže při otázce jaké budeme užívat společné jméno se všichni rozesmáli.
Začal se podávat oběd, samozřejmě do ešusů, velká fronta připomínala letní tábor. Moje nejmladší sestra na své krásné šaty vyklopila hned celý obsah ešusu, tak si dovedete představit jak vypadala. K tanci i poslechu nám hrála romská kapela a kdyby chlapy nevymysleli, že si zahrají fotbal, samozřejmě na boso, aby si nezničili sváteční boty, vše by proběhlo bez jediné chybičky. Po půl hodině hraní vezla mamky sestra dva z mužů se zlomeným palcem u nohy. Jeden u pravé druhý u levé. Oba se vrátili berlích. Naštěstí já a můj manžel jsme žádné zranění neutrpěli a tak jsme tančili až do rána. Všichni i ranění vzpomínají s úsměvem.
Fotografie:
miroslava pupiková
07. 10. 2009, 08:25
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 12. Čtenáři celkem udělili:
47 bodů. Průměrný počet bodů: 3.92
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.