Názor jedné ateistky

Zadané téma má název Věřím. Mám tu tedy co dělat já jako ateista? Jsem toho názoru, že ano, protože i přesto, že žádný Bůh, Alláh ani nic podobného mi nic neříká, určitý typ víry mám. Jaký? Je to především víra v mé nejbližší, v to, že je na ně spoleh. Věřím, že lidé, které mám za skutečné přátele jimi opravdu jsou a nehrají si na ně a že moje rodina mě má ráda a i přes hádky bude vždy v krizových situacích na mé straně. Stejně tak jsem přesvědčená o tom, že člověk má být slušný pro svůj pocit a aby jeho chování nemělo špatný vliv na jeho okolí, ne proto, aby se po smrti dostal do nebe.

Ale i přes svůj ateismus - ať se vám to líbí nebo ne - názor na náboženství mám. A ten je z velké části negativní. Nemám nic proti tomu, že jsou lidé, kteří vyznávají nějaké náboženství. Je to jenom jejich věc. Vezmu teď v potaz jenom Křesťanství a ostatní víry nechám stranou. Myslím si, že křesťané jsou většinou slušní lidé a celkem milí, to jim neupírám, ale bohužel jen do té doby, než začnou svou víru vnucovat všem kolem. To by si mohli odpustit. Já taky svůj ateismus nikomu necpu.

Představa někoho nadřazeného, kdo se na nás dívá z nebe, opatruje nás a řídí náš život mi zkrátka nějak nesedí, nemůžu si pomoct. A i kdyby byl, tak nevěřím v jeho nekonečnou dobrotu a spravedlnost. Kdyby byl spravedlivý, neumíralo by v Africe tolik lidí hlady, po světě by neběhalo tolik vrahů, kvůli kterým dobří lidé přicházejí o život. Nenechal by nikoho zavřeného v nemocnici, aby se trápil se smrtelnou nemocí, nebylo by násilí a neubližoval by lidem ani žádným jiným způsobem. Jen to zkuste vysvětlit, milí křesťané, té paní, co vinou opilého řidiče skončila na vozíku, pánovi, který byl zabit při bankovní loupeži nebo holčičce, která je týrána svým otcem. Postavte se před někoho takového a do očí mu řekněte, že Bůh je vidí a měří každému stejným metrem. Hloupost!

Můj postoj k náboženství je určitě i ovlivněný tím, že celá moje rodina je ateistická. Nikdo mě odmalička nevedl k žádné víře. A víte co? Jsem za to ráda. Nechci být závislá na někom, kdo nade mnou údajně drží ochrannou ruku. Jsem ráda, že žiju kvůli rodině, kvůli přátelům, kvůli drobnostem, které mě těší a ne proto, že cítím lásku k někomu kdo si sedí někde na obláčku a dívá se na mě svým rádoby moudrým okem. Myslím si o sobě, že jsem slušný člověk a jsem ráda, že jím jsem kvůli dobré výchově a ne proto, abych po smrti neskončila v pekle.

Za mé narození může Matka příroda, ne Bůh, žiju pro věci a lidi, které mám ráda, ne pro Boha. 

Tak a teď mi za můj názor třeba ukousněte hlavu, jestli chcete, stejně si za ním stojím.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283