Snad mají Andělé křídla, vždyť právě v těch jsem se vzhlídla.

Věřím, že mě slyšíš, ty beze jména a podoby. Ty, jež se skrýváš  mezi lidmi jako vítr, déšť i sníh, ty jež jsi paprsek slunce co vykouzlí smích.  Nevím a netuším, zda máš křídla a dlouhé zlaté vlasy, já vlastně ani nevím, zda opravdu jsi.

Však věřím, že mám tě při sobě na každém kroku, snad kráčíš věrně po mém boku. Sleduješ mé vzestupy i pády, spolu se mnou, za mými zády. Otíráš mi slzy, když stékají mi po tvářích, a uděláš to ač víš, že je to hřích.

Ale teď vážně, já se ptám : „Tak mají Andělé křídla, když létají sem a tam?“

Jak dovede život můj střežit? A dá se v něj vlastně vůbec věřit?

Když malé děti pevně věří, snad dojdou k otevření dveří. Dveří, jež skrývají zjištění, zda někdo takový je, či není. Snad jen víra upřímná a čistá je naše cesta za ním jistá. Vždyť Anděla je třeba mít, pak o kousek lépe dá se žít. A ptám se, může mít svého strážce ten, kdo v něj nevěří? Přichází i k takovému, když se zešeří?

 

Jako malá, když jsem šla spát, musel mi pokaždé svou ruku dát. To na znamení, že je i není.

 

Andělé kolem nás létají, ale jen tichounce a potají. A přesto stále bývám v pochybení – tak přeci je, a nebo není? Pak přestávám už věřit, že tady pro mne je a on mne záhy svými křídly přikryje. Pořád dokola se mohu ptát, stejně se stane, co má se stát.

 

Pak odletím na křídlech Anděla, neříkej, že taky bys nechtěla. Pak duše má spočine mezi Anděly, já stanu se jedním z nich, snad neřeknou, že mě nechtěli a že je láska hřích.

 

Já nevěřím v Boha, však věřím v Tebe, seslalo mi Tě sem modré nebe.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283