Co dělat? Plakat? Dívat se z okna na zamračený svět, protože už tu za chvíli nebude? Spát? Sledovat symboly? Poslouchat hudbu? Tančit v dešti? Věřit své mysli? VĚŘIT? Bez víry se v naší mysli může odehrát málo věcí.
Těžko lze normálně fungovat, bez víry ve svět. Když nevěříme, že tu jsme a že to není fraška, jak můžeme normálně žít?
Těžko lze vědomě milovat bez víry v lásku a v to, že to, co naše tělo dělá, je správné – že se potí, kdykoliv tu osobu vidíme, že chce slyšet její slova a cítit dech a dotyk.
Těžko lze dělat cokoliv bez toho, abychom tomu věřili. Není to nemožné. Ale je to zatraceně těžké. Člověk si potom musí sám sobě částečně něco namlouvat… a u rozumnějšího jedince to nemá šanci na dlouhé trvání. Proto musíme věřit. Věřit v sílu slova, věřit v jakousi „realitu“, věřit a doufat v to, že slunce zase ráno vyjde. A přitom vědět, že možná nevyjde…
Nemůžeme vědět, co je správné. Můžeme jenom dělat to, k čemu nás vychovali. Co když ten malý terorista, co se vyhazuje do vzduchu, co dělá ty šílenosti má pravdu? Nevíme, jestli je správné být slušný, pomáhající. Nevíme nic. Zbývá jenom víra a špetka tolerance a zapomínavosti na vše špatné a možná můžeme přežívat. Možná.
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
28. 01. 2010, 13:46
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.91%
Spíše ano
17.69%
Spíše ne
15.36%
V žádném případě
24.04%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01