Zvláštní štěstí vidím zářit v očích...

Kruhy pod očima dělají temné stíny. Jsou cítit solná jezera zarytá pod kůží a ty ne a ne vytrysknout. Chce se mi spát...
"Je mi mizerně," svěřila bych se ráda. Komu, komu? Pššt, neříkej to. Zmaří se to.. Konejšivé představy nechť se míhají myslí, tam někde za očima. Naivita, navždy...
Cítím se mizerně, slyšíš mě sakra světe? Ne, neslyšíš, ale nechci abys slyšel. Opravdu, tě nechci zatěžovat - a myslím to bez sarkastického černého humoru. Je to můj problém, stvořiteli. Proč bych ti tohle vše měla vyčítat? Já jsem vlastně šťastná... Šťastná! Je to zvláštní, že..? Láska neopětovaná potěší mě, vždyť ji cítím. Konvalinka, svět okolo potěší mě? Vždyť jej vidím a mohu si ho malovat všemi barvami.
Ale cítím se mizerně. A to vše utápí dolů, dolů, dolů... neměla bych se dlouho dívat do propasti. Pohltí mě. Ale bude to krásný let! Ale nesmím letět... Raději se budu válet po okraji a bezmocně sledovat cizí skoky. A potom jim třeba pomáhat škrábat se nahoru na denní světlo. A sledovat, jak je propast změnila.
A to je zvláštní... vše tohle je štěstí.
"Miluji to, co nenávidím, protože bez toho bych nebyla schopná milovat." Takhle to tam bylo napsáno. Jak velká pravda! Také miluji svou schopnost cítit, milovat, vnímat, žít...

Můžu už zavřít oči?
Ne, čekej až skončí den.
Potom ale neusnu! Zastav ten shon! Proč nemůžu jít podle svého srdce?
Svázanost povinnostmi...
Proč nemůžu najít smysl?
Svázanost okolím...
Proč se nemůžu odtrhnout od okolí?
Protože je miluješ...
To je srdce?
To je svět, dítě...

Říkejte mi blázne, blázni! Miluji totiž tohle vše...

Dnes má svátek Emílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.00%

Spíše ano

17.72%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.96%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3284