Všechno to začalo v březnu minulého roku. Seděla jsem v Praze, v divadle Broadway a plna očekávání a vzrušení hltala každý tón a slovo božského muzikálu Angelika. Ano, ty tři hodiny v divadle mi určily životní dráhu. Právě díky nim jsem nalezla své štěstí. Za dva měsíce po Angelice jsem totiž navštívila další muzikál a tím byli Tři mušketýři. Po nich už jsem začala, i když jen málo a tak nějak letmo prohlížet internetové stránky jednotlivých muzikálových interpretů. Na jedněch z nich, tedy na oficiálním webu Martina Skaly byl uspořádán chat pro fanoušky a i Marťas tam čas od času chodil. V té době tam byl snad každý, kdo jen z příznivců muzikálů mohl – a právě tam jsem poznala všechny své kamarády, všechny lidi, které miluju a všechny ty, s nimiž si mám kdykoli co říct. Každý den, který můžu strávit s nimi, je pro mě požehnání. Nevidíme se sice často, většinou tak čtyřikrát, pětkrát do roka, ale existují přece i jiné možnosti – internet, mail, icq, mobily. Díky těmto technologiím s nimi můžu být každý den a to je štěstí, kterím se mi nesnilo...
Kamarády však moje dráha zdaleka nekončí. Začala jsem se i setkávat s muzikálovými hvězdami. Nejdříve to byl jeden sraz s fanoušky s mým velkým oblíbencem, Tomem Berounem, následoval sraz s Martinem Skalou, o kterém jsem vám už říkala, potom setkavča od faknlubů divadel Broadway a Hybernia, kde je slavných vždy několik a dále už následují i návštěvy zákulisí. Několik z mých oblíbenců si na mě pamatuje, rádi mě vidí a to je pro mě to štěstí. Setkávat se s lidmi, kteří jsou mými idoly, prožívat s nimi ty krásné chvíle, mluvit s nimi, fotit se, žertovat a všechny možné věci, to je to moje štěstí. Takže až se mě někdo přístě zeptá, co je mým životním štěstím, odpovím bez váhání: muzikál...
Nikola Sedloňová, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
23. 10. 2009, 08:31
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.98%
Spíše ano
17.73%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.97%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01