Jak to začalo?

Všechno tohle psaní začalo, když jsem byla ještě malé děvče, které skoro neznalo svět, často jsem seděla na posteli se svým blogem a s nějakou psací potřebou. Přemýšlela jsem a zapisovala své nápady na čistý papír. Poté jsem jednoduše vzala sešit, a napsala nějaký příběh.

Nikdy to nebylo nic dokonalého, přeci jen jsem byla ještě malá, ale už od malička spatřuji štěstí v psaní. Nejsem v tom rozhodně dokonalá a ještě mám toho tolik, co bych měla vylepšit, ale od dob, kdy jsem psala svůj první příběh mě to baví.

Když jsem se dozvěděla o této soutěži, brala jsem to jako výzvu. Také, že mohu zkusit jak na tom jsem a vlastně se vypovídat. Nikdy není lehké psát o něčem smutném, či osobním, ale v závěru se zjistí jak moc se člověku uleví.

Vidím ve psaní štěstí, protože vyjádřím své pocity a učiním osobní zpověď. Když netrávím čas s koňmi, trávím ho, alespoň psaním. Tak já doufám, že mi to vydrží a třeba se jednou vypíšu na tolik, že budu schopna vydat vlastní knihu. Nejsem nikýmm vedena, možná proto to bude trvat tak dlouho než najdu tu správnou notu, ale budu se snažit, aby moje štěstí bylo co nejvýše, tam někde na vrcholu mých sil.

Je v tom něco kouzelného, co mi dodává odvahu a přináší pocit blaha. Vyjadřovat své pocity a nedržet je na uzdě je celkové uvolnění.

Psaní mi dalo něco nového, stejně jako parkur, který mi dal nový směr do života. Ano, tato soutěž už končí, ale nová začíná a já se budu těšit na nové protihráče.Stále se zatím budu dívat na psaní, jako na štěstí, které mi bylo věnováno.

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283