Dobře vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

Dobře vidíme jen srdcem? Kolik lidí si tohle myslí? Kolik lidí tomu dává přednost před krásou? Důležité se rovná neviditelné? Co tím chtěl Antoine de Saint-Exupéry říci? Že krása není všechno?... Že smích je něco víc než pláč? Ale plakat přeci můžeme i když jsme šťastní. Pláčeme smíchy, při svatbách, nenadarmo se říká slzy štěstí. Život není snadným spoluhráčem. V podstatě jsme jen loutky, s kterými si osud pohrává. Osude, líbí se ti naše představení?

Nikdo neví, co se stane zítra, za měsíc, za rok, ani za deset minut. Bůh neobdaroval každého stejným darem. Proč je někdo chytrý? Proč je někdo hloupý? Proč hubený, a nebo tmavé pleti? Nikdo z nás nedokáže odpovědět na tyto otázky. Že by genetika? Já bych si tím tak jistá nebyla. Je každý z nás svého štěstí strůjce? A nebo jsme závislí na jiné osobě nebo osobách? Říká se, že každý z nás si musí vyšlapat svou cestičku života po které půjde. Někdo říká, že život je boj. Dobře, tak se tu poperte, ale já bych s dovolením prošla.

Proč nedokážeme člověka prokouknout na první pohled? Proč nedokážeme číst jeho myšlenky? Ulehčili bychom si práci s trápením a lítostí, když nám dotyčný ublíží, ať už chtěně nebo nechtěně. O někom se říká, že se v něm dá číst jako v knize. Číst v člověku jako v knize? To lze? Každý jsme jiný a každý jsme originál. Podle mě se nedá člověk přečíst skrz naskrz. Možná po delší době, ale stejně mu zůstanou tajemství. Buď se může přetvařovat, a nebo se pokoušet jen dostat do vaší blízkosti a využít lidskosti a štědrosti, kterou mu nabídnete.

Kde je skryta krása? Poznáme to na první pohled? Nebo je skryta v maličkostech? Myslím, že každý je svým způsobem krásný, ať už navenek nebo uvnitř. Někdo se rád směje, někdo hezky vypadá, jiný je zase hodný. Řekla bych, že každá z těchto vlastností je svým způsobem krásná.

Citát může také hovořit o lásce. Třeba vás má někdo rád, ale nepoznáte to. Proč? Protože může být stydlivý, introvertní nebo to může být dokonce váš nejlepší přítel nebo kamarád. Ale uvnitř ho to velmi trápí a neví jak vám to povědět. Zničil by tím přátelství, které mezi sebou máte? Nebo je ten cit opětovaný? Má to zkusit? Je to risk. Ale risk je zisk, a nebo také ne.

I zvířata mají city. Své páníčky nadevše milují. A vidíme to? Dá se to ihned odhadnout? Ne. Myslím, že se to pozná tak, že vás například pejsek odpoledne vítá, když přijdete ze školy, nebo z práce. Když dostane pamlsek a vrtí ocáskem. Když se k vám přitulí, když vám není zrovna nejlépe, a nebo si věrně položí hlavu na vaši nohu a nechá se hladit.

Nad tímto citátem, který jsem použila jako název, se otevírá obrovské téma. Nespočetně mnoho námětů. Opravdu hodně příběhů, ať už o lásce, dětech, chamtivosti, štědrosti nebo zvířatech. Stále mě napadá spousta otázek. Co tím chtěl sám autor říci? Chtěl, aby se lidstvo nad sebou zamyslelo? Dozvím se to někdy? Naleznu odpověď? Je skryta v našich srdcích?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%