Prosím, pomoz mi!

Od mnohých mých přátel a známých často slýchám, když už jsou po nějaké špatné náladě nebo depresi uklidněni, že k tomuto stavu dobré nálady jsem je přivedla z velké části já. Prý jsem to právě já, kdo ve vhodnou chvíli umí říct to správné slovo, ten, kdo má o ostatní zájem, když se jim zdá, že je celý svět opustil, prý jsem ten, který se stará, i když nemusí. Často mi děkují, že jsem je vytáhla z absolutního dna zase k slunečním paprskům, že jsem je pohladila po vlasech, vyslechla, objala.

Já sama sebe nevnímám jako něco zvláštního nebo nadpřirozeného, také přeci proplouvám světem jako obyčejný člověk. Nejsem žádná víla nebo anděl, jsem jenom malá slečna, která ví, co na lidi působí – to je veškeré kouzlo mé moci. Za těch čtrnáct let, co jsem na světě, už jsem si celkem stihla uvědomit, co na lidi, nebo spíše na moje vrstevníky platí a čím se jim dá pozvednout nálada.

Většina všemožných léčitelů tvrdí, že jejich duše a osobnost chřadne, slábne, protože na sebe bere starosti jiných. U mě tomu tak není – sice ve chvíli, kdy se mi někdo zpovídá a já se celou svou osobností do něho snažím vcítit a pomoci mu, tak musím jeho žal vnímat s ním, ale stejně tak, jako bolest odchází z něj, odchází i ze mě – společnými silami překonáme zlo a nedovolíme, aby nás více tísnilo.

Jak řekl jeden moudrý člověk: „Soucítění je tvá bolest v mém srdci.“ Toto moudro mám ze všech přísloví nejraději, protože v jedné, krátké větě je zobrazena pravda všech pravd. Ano, je to tak, ale ta bolest musí ven, nesmí vás užírat, jinak se z vás stane troska!

Dnes má svátek Cecílie

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

42.98%

Spíše ano

17.73%

Spíše ne

15.32%

V žádném případě

23.97%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3283