• ÚVODNÍ STRANA
• KONTAKTY
• REDAKČNÍ TÝM
• TIŠTĚNÉ NOVINY
• INZERCE DO NOVIN
• UZÁVĚRKY
• KNIHY

PŘIHLÁSIT SE

Devatenáctiletí slánští plochodrážníci dobývají vavříny na Mistrovství Evropy

Nerozluční kamarádi Michal se Zdeňkem.

Rok 2009 byl pro slánské plošináře rokem velkých nadějí, ale také zklamání, kdy se střídaly dobré výsledky, ale také zmar při zraněních klíčových jezdců. Kromě vrcholové soutěže - extraligy, ve které měli slánští plochodrážníci znovu na dosah titul, se věnovali tak, jak je jejich dlouholetým zvykem, také výchově mládeže. V juniorských soutěžích zářili jak slovenský Martin Vaculík, který klub smluvně reprezentuje, tak vlastní slánský odchovanec Michal Dudek.

Zkušený Vaculík se stal mistrem ČR v kategorii juniorů do 19 let, třetí místo poměrně překvapivě obsadil Michal Dudek z nedalekých Ledců. V této disciplíně se podařilo oběma kvalifikovat se i na Mistrovství Evropy, kde Martin získal bronz a Michalovi se podařilo dostat se až do finále. V každém sportu je těžké dokázat odchovat kvalitní sportovce a ve finančně náročném plochodrážním toto platí dvojnásob. Proto jsme při příležitosti hodnocení uplynulé sezóny oslovili mladého Michala Dudka se žádostí o rozhovor. Michal ale nedal jinak než, že by rád mluvil do mikrofonu společně se svým nerozlučným sportovním přítelem - plochodrážním mechanikem, rovněž devatenáctiletým Zdeňkem Uhlem, jemuž patří podle něj stejná zásluha na dobrých výsledcích. A tak jsem se pokusil o společný rozhovor.

Jak jste se vůbec dostali k plochodrážnímu sportu?

Michal: Začal jsem jezdit ve 12 letech a přesvědčil mne k tomu strejda Jiří Faigl. Soused pan Čejka (o mladém Romanu Čejkovi Slánské listy již psaly - pozn. autora) se zná s panem Moulisem (čestný předseda plochodrážního klubu) a když se na to Roman Čejka dal, já jsem si řekl, že bych to mohl taky zkusit.

Zdeněk: Mne přesvědčil táta, který právě s panem Moulisem začínal. Od táty jsem toho hodně odkoukal a dal jsem se dohromady s Michalem. Jsme nakonec stejně staří.

Jaké byly tvoje jezdecké začátky?

Michal: No, nejdřív to bylo docela úděsné. Jezdil jsem na stopětadvacítce a pouze jednou jsem byl v mistrovství ČR třetí, jinak nic. Až když jsem přešel na půllitry, tak to začalo být lepší.

Jaké to je přejít na tak silný stroj?

Michal: No, nejdřív jsem z toho byl docela vyvalený. Přece jen i když stopětadvacítka je jistě zcela něco jiného než pionýr, tak ta pětistovka je proti ní obrovsky rychlá. Zvykl jsem si ale poměrně rychle, asi po pěti či šesti týdnech.

Je jezdec něco víc než mechanik, jak to cítíte?

Michal: Bez mechanika je to těžké. My nyní už stavíme celé motorky, to je na jednoho příliš složité. Mechanik je tu od toho, aby všechno klapalo. Jezdec se na něj musí umět zcela spolehnout. Potřebuje ho.

Zdeněk: Mě plochá dráha odjakživa hodně bavila, protože je strašně rychlá, dramatická, i když si někdy užijeme nervy s některými závodníky. Mechanika je pěkná, hodně na mě záleží, abych neudělal chybu. Už se mi to stalo, ale jen při tréninku. Při závodě se snažím být hodně soustředěný, aby všechno bylo v pořádku.

Slyšel jsem, že při ploché dráze je nejdůležitější start. Dá se to nějak trénovat?

Michal: Ano, právě s tímhle já mám dost velký problémy.

Zdeněk: Někdy se to trénuje s tenisákem. Musí to být ve dvou. Jeden míček pustí a druhý ho musí rychle chytit ještě ve vzduchu. Ale jsou i jiná cvičení.

Letos už vycházíš z juniorské kategorie devatenáctiletých, jak je těžké prosadit se mezi dospělými?

Michal: Je to těžké. Jde také o to, jak sedne dráha. Například tady ve Slaném je sice domácí ovál, ale moc mi to tu nevyhovuje. Řekl bych, že mi sedí dráha ve Mšeně a také v Pardubicích. Pražskou Markétu také nemám moc rád.

Zdeněk: Já si myslím, že Michal to má docela těžké. V jejich rodině se nikdo ploché dráze nevěnoval a to je nevýhoda. Například o rok starší Matěj Kůs (mistr republiky do 21 let - pozn. autora) z Olympu už jezdil závody po celé republice už od 14 let, pro tento sport mohl zdědit možná i nějaké geny. Michal musí všechno vydřít, začal o rok později, ale už se to daří dohánět.

Na co nejraději v roce 2009 vzpomínáte?

Zdeněk: Rádi vzpomínáme na kvalifikaci Mistrovství Evropy juniorů do 19 let v německém Teterově. Nejdůležitějším momentem bylo, když Michal vyhrál svou první jízdu, porazil jednoho z favoritů a dostal se tam tehdy do velmi dobré nálady. Po horším startu ve čtvrté jízdě se přesto probojoval na první místo. Nakonec skončil celkově na pátém místě s počtem 11 bodů a postoupil do semifinále. Díky tomuto závodu, který začal sezónu v loňském roce, se odvíjela dobře velká část roku a my o něm můžeme říci, že to byla vydařená sezóna.

Michale, jak tedy vidíš svou budoucnost v tomto sportu?

Michal: Ono jezdit plochou dráhu jen tak jako koníčka, to je přece jen hodně finančně náročné. Takový fotbalista nižší třídy si koupí kopačky na celý rok a je to. Rád bych u tohoto sportu zůstal ještě dál, dobrá by byla nějaká nabídka ze zahraničí. Možná se pletu, ale zdá se mi, že jezdit jen v Česku moc cenu nemá, ale uvidíme.

Jezdec Michal Dudek a mechanik Zdeněk Uhl vytvořili spolu za dohledu sportovního manažera klubu AK Slaný Milana Macha a dalších funkcionářů dobrou dvojici, která spolu již získává pěkné úspěchy. Byli například loni také členy juniorského týmu ČR do 19 let, který postoupil až do finále Mistrovství Evropy, kde obsadili 4. místo. Závod v německém Moorwinkelsdamu dokonce vyhráli. Michal Dudek je samozřejmě zařazován i do týmu dospělých v extralize, kde rychle získává mnohé závodní zkušenosti. Dudu, jak Michalovi říká nejen jeho mechanik, ale taká soupeři, se prosadil i v závodech mistrovství republiky do 21 let, když v říjnu 2009 překvapivě vyhrál ve Mšeně.

Aby se mu dařilo nadále ještě lépe, aby se prosadil doma i v zahraničí, to si přeje jistě jak jeho mechanik, lidé kolem něj, ale to samé mu přejeme i my.

Sláva Pilík
29. 01. 2010, 20:10

Hodnocení článku:

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit.